Příběh „nevinného“studenta: drogy, rvačky, peníze

Bylo odsouzení Lukáše Nečesaného justičním omylem, nebo ho soud jen špatně zdůvodnil? Cesta k odpovědi bude hodně dlouhá.

Dnes Prague Edition - - FRONT PAGE - — Martin Biben

Když s vámi Lukáš Nečesaný hovoří, máte pocit, že v rozsudku, který ho poslal na 13 let do vězení, je řeč o někom úplně jiném. Třiadvacetiletý muž, jehož případ vrátil Nejvyšší soud na začátek, na zahradě domu svých rodičů kultivovaně vypráví, jak přežil vězení díky rodině a četbě. „Když jsem přešel z vazby na Mírov, bylo to kruté. Podpora rodiny, přítelkyně, dopisy, to mi pomohlo vše zvládnout,“říká.

Působí sebevědomě, neuhne pohledem. Jako pozorný syn z dobré rodiny se občas zvedne od stolu, aby se rozloučil s hosty, kteří se s ním po návratu z vězení přišli pozdravit. Zdá se skromný, sympatický. Když opět zasedne, jeho promyšlené, uhlazené věty lze rovnou přepisovat. „Za nejvíc vděčím tátovi, ten kvůli mně vyvinul největší úsilí,“říká. Jako by tu neseděl muž stále ještě obžalovaný z pokusu o vraždu kadeřnice, ale prototyp předsedy mladých konzervativců.

Před rokem a půl u královéhradeckého krajského soudu však psychologové, přátelé a známí hovořili o Nečesaném úplně jinak.

Řada svědků se shodla, že student obchodní akademie, vychovávaný prarodiči v Hořicích a jezdící za rodiči do Liberce jen na víkendy, bral drogy, půjčoval si a nevracel peníze, měl i násilné konflikty.

Například svědek Jakub Churavý vypověděl, že Nečesaný užíval pervitin, měl problémy s rodiči kvůli domácím krádežím peněz či elektroniky, kterou prodával. Lukáš Čeřovský například uvedl, že viděl, jak Nečesaný surově zbil svého známého kvůli sporu o peníze. Psychologický posudek ho dokonce popsal jako poruchově se formující osobnost.

Lukáš Nečesaný i jeho otec Luděk, ředitel liberecké nemocnice, problémy přiznávají. „Je to pravda, tomu klukovi jsem dal přes držku, protože mě namíchl, podvedl nás, ale ve vězení jsem se změnil,“říká syn.

„Byl to styl jeho života, holky, peníze, experimentování s drogami. Byl problémový, nespolehlivý, lajdák. Ale to, co se stalo, byla připravená loupež. To je něco jiného, on k tomu neměl motivaci a neměl to zapotřebí,“tvrdí otec.

Zatímco rodina studenta Lukáše Nečesaného slaví na zahradě svého libereckého domu jeho propuštění z vězení, kadeřnice Ludmila Brantová sedí doma v Hořicích za kuchyňským stolem a utírá si slzy. Chvěje se, krčí rameny. I po více než dvou letech ji rozpláče otázka, zda si pamatuje tvář mladíka, který předloni v únoru vešel do jejího kadeřnictví, když uklízela po práci, surově ji zbil a okradl.

„Byly to dvě tři vteřiny a začal mě bít. Mladý kluk, takový gymnazista, nevím ani přesně, jak byl veliký. Tu tvář už si dnes nevybavím,“říká a je na ní vidět, jak je ze své bezmoci nešťastná. Od přepadení má závratě, hůř vidí. Při otázce, jak vnímá propuštění Lukáše Nečesaného z vězení, jen mlčí. Nenapadá ji odpověď.

Nečesaný byl před rokem odsouzen za pokus o vraždu k 13 letům ve vězení. Po urputné snaze rodiny o jeho očištění Nejvyšší soud minulý týden rozsudek zrušil a nařídil Krajskému soudu v Hradci Králové, aby znovu posoudil důkazy. Tím však ještě Nečesaného nezbavil obžaloby. Soud se jen vrací na začátek a je na žalobci a policistech, aby případné důkazy našli a doplnili.

Zatímco mnozí Nečesaného automaticky považují za oběť justičního omylu, vše nasvědčuje tomu, že případ je mnohem složitější. Okolností, které hovoří v jeho prospěch stejně jako těch naznačujících spíše jeho vinu, je přibližně stejně.

Brantová, přestože brutální útok přežila, už zřejmě do věci jasno nevnese. Tvář pachatele nedokázala věrohodně poznat ani těsně poté, co se probrala z kómatu, když jí policisté ukázali několik fotografií mladých mužů. Stejné to bylo i později, když za průhlednou stěnu postavili několik figurantů a mezi ně Nečesaného. Tehdy dokonce volila chybně. Soud proto rekognice při svém rozhodování nebral v úvahu.

Ač je kadeřnice, Brantová si není jistá ani tím, jaké přesně měl útočník vlasy. „Takové hnědé, průměrně hnědé,“říká dnes. „Měl tmavší vlasy a odrostlého ježka, asi sedm centimetrů,“vypověděla u soudu.

Je to důležité. Nečesaný, který v Hořicích studoval obchodní akademii a žil u babičky, měl v době útoku delší vlasy, zhruba po bradu. Co je však rovněž podstatné: do kadeřnictví krátce před útokem vstoupil. A podle Brantové i další svědkyně vešel dovnitř v ten podvečer pouze jeden muž, nikoliv dva. Ve prospěch Nečesaného může od začátku hovořit to, že se sám policii přihlásil jako svědek. V kadeřnictví se prý chtěl nechat ostříhat. Brantová mu řekla, že už zavírá, tak prý hned odešel. Nevypadá to jako dodatečné alibi. O tom, že se jde ostříhat, hovořil už předem na soukromé hodině angličtiny, učitel ho dokonce pustil o pár minut dříve, aby to stihl.

Poté co Lukáš – podle své verze – asi po dvaceti vteřinách kadeřnictví opustil, se o své návštěvě normálně bavil s přáteli, nic nezatajoval. „Ani když jsem se o přepadení dozvěděl, nejdřív mě vůbec nenapadlo, že mi něco hrozí,“říká i dnes přesvědčivě.

Na místě činu kriminalisté nenašli žádné Nečesaného otisky prstů, žádné stopy DNA, nikdy neobjevili zbraň, kterou bylo podle Brantové rozpůlené poleno. Stopy v krvi na podlaze neodpovídaly Nečesaného botám, na jeho oblečení nebyly žádné známky krve. Poslední dvě okolnosti však soudce Jiří Vacek při zdůvodnění rozsudku nebral v úvahu, protože kriminalisté si pro šaty Nečesaného přijeli až po několika dnech k rodičům do Liberce, takže mohly být buď vyprané, případně vyměněné za jiné. A to včetně bot.

„Proč bych to dělal? Bylo to oblečení, ve kterém jsem ten den byl, a prané nebylo, to expertizy potvrdily,“říká téměř pobouřeně Nečesaný.

Nijak zvláště přesvědčivě nebyla v líčení vyvrácena ani teorie, se kterou přišli Nečesaného advokáti – poukazovali na roli syna Brantové z prvního manželství Evžena Moroze, který zbitou matku asi ve čtvrt na sedm objevil, a jeho známého Vítězslava M., jemuž prý Moroz dlužil velké peníze. Právě tento muž bydlel v době přepadení v blízkém hotelu Královský dvůr, odkud se lze ke kadeřnictví dostat za pár vteřin, a údajně si vždy ze dne na den ubytování prodlužoval.

Jsem si jistá. Přišel jen malý chlapec a pak ten násilník.

Pane učiteli, jdu k holiči

Policisté se však touto stopou nejspíš zabývali. „Když se tu ten člověk objevil po roce znovu, naše pracovnice na to policii upozornila a oni přijeli, ještě než se po něm uklidilo, a cosi si odebírali, nejspíš nějaké vzorky,“uvedl majitel hotelu Martin Hataš.

Pravda je, že okolností a nepřímých důkazů, které svědčí pro Nečesaného možnou vinu, také není málo. Dva soudy rozhodly, že k jeho usvědčení stačí. Třetí, že nikoli. Který z nich byl blíže pravdě? Dvě klíčové svědkyně především trvají na tom, že poté, co z kadeřnictví odešel desetiletý ostříhaný chlapec, do dveří vstoupil už jen jediný muž. Nepřišel prý žádný další, který by dům opustil za dvacet vteřin. Pokud Stejní dva kriminalisté nedávno odhalili velký justiční omyl. tedy Nečesaný vešel dovnitř, zdržel se tam déle, než říká.

„Tím jsem si stále jistá. Ve tři čtvrtě na pět jsem stříhala desetiletého chlapce a pak už nepřišel nikdo. Až ten násilník,“říká napadená kadeřnice dnes stejně jako u soudu.

Totéž tvrdí i svědkyně Šlechtová, která žije v domě naproti kadeřnictví, v době útoku se dívala z okna, kouřila a telefonovala. Podle času hovoru vkročil mladý muž do kadeřnictví asi v 16.49 a pobyl tam několik minut. Popis, který obě ženy uvedly, není s podobou Nečesaného zcela shodný (různá délka vlasů, kabát versus bunda), v zásadních rysech však sedí.

Zhasl, aby nebyla vidět Pachové stopy – které obhajoba zpochybňovala jako kontaminované, ale všichni čtyři svědčící policisté na jejich věrohodnosti trvali – prokázaly, že Nečesaný byl nejen u dveří kadeřnictví, jak tvrdil, ale i uvnitř. Jeho pach policisté objevili i na kabelce, zásuvce, na klikách, vypínači.

Druhý syn Brantové Radek navíc v malé místnosti, kde kadeřnice pracuje, poukazuje na další fakt. „Ve výpovědi Nečesaný tvrdil, že viděl kupičku vlasů. Ty ale matka vždycky zametá pod okno. Aby je viděl, musel být uvnitř,“ukazuje do rohu a to samé konstatuje v rozsudku i soudce.

Rozpor je také v tom, že zatímco svědkové říkají, že v předsíňce kadeřnictví bylo rozsvíceno, Nečesaný – dle obžaloby proto, aby vysvětlil svoji pachovou stopu na vypínači – tvrdí, že bylo zhasnuto. „Pachatel musel zhasnout až poté, co matku zbil, protože by byla zvenku vidět,“ukazuje na prosklené dveře Brant, který je o vině Nečesaného neochvějně přesvědčen. „Nikdo jiný to nemohl být, nikdo jiný tu nebyl,“argumentuje podobně jako soudce.

Brantová i Šlechtová uvedly, že mladík neměl brýle, které Nečesaný nosí. Znalci však vyvrátili tvrzení advokátů, že by bez nich nebyl schopen čin provést – prý by mohl i řídit auto.

Nezanedbatelný je i fakt, že dvojice kriminalistů Milan Jušta a Michal Hynek, která na případu pracovala, je mezi východočeskými detektivy elitou. Právě oni vypátrali heparinového vraha. A nedávno odhalili justiční omyl – našli pravého pachatele v případu Jana Šafránka z Hlinska, neprávem odsouzeného za znásilnění.

Najdou skutečného pachatele i v tomto případě? A bude jím, nebo jím nebude Lukáš Nečesaný?

Lukáš Nečesaný

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.