Jak vydělávat na holokaustu

Připomínání hrůz holokaustu je důležitá a prospěšná činnost. Občas se však za ušlechtilým pláštíkem skrývají zcela jiné pohnutky, což je i příklad akce Bubnování pro Bubny. Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11 150 00 Praha 5

Dnes Prague Edition - - NÁZORY - Vojtěch Varyš komentátor MF DNES

Na pátek 16. října připadá výročí prvního transportu pražských Židů z nádraží Praha-Bubny. U této příležitosti se koná akce Bubnování pro Bubny za účasti řady známých osobností, jako jsou David Koller, Tomáš Töpfer nebo Jan Hřebejk. Záležitost, podpořenou i veřejnou sbírkou na serveru Hithit, organizuje obecně prospěšná společnost Památník Šoa, jež má nádraží dlouhodobě v nájmu. Za zdánlivě ušlechtilou připomínkou historických vin se však skrývá řada problémů: od chaosu a šlendriánu po různé osobní motivace.

Organizace Památník Šoa totiž vznikla krátce předtím, než bez výběrového řízení uzavřela smlouvu s Českými drahami a bubenské nádraží získala za symbolickou cenu do nájmu na 50 let. Slíbila, že nádraží na své náklady zrekonstruuje a zřídí v něm památník holokaustu.

K tomu však dosud nedošlo. Za poslední dva roky se v Bubnech nestalo nic, úspěšné vzpomínkové a didaktické akce typu Vlak Lustig zde pořádaly jiné organizace. Památník Šoa na nádraží pouze instaloval plastiku „Brána nenávratna“a uspořádal jednu výstavu. Další akcí má být právě zmíněné Bubnování. Za megalomanskými záměry pořadatelů je však vidět nekoncepčnost.

Muzeem holokaustu je dnes Terezín, řada aktivit k uctění památky jeho obětí či k historickému zkoumání jeho příčin se koná zcela bez přispění zmíněné organizace z Bubnů.

Program společnosti Památník Šoa proto vyznívá jako narychlo spíchnutá snaha za účelem si přilepšit na cizí práci pod záminkou působení ve společensky odpovědné kauze. A co víc, původní záměr pořadatelů se začal masivně rozšiřovat a z Památníku Šoa má být náhle Památník ticha – upozorňující na údajné nebezpečí „mlčící většiny“. Ambiciózní podnikatelé s historií najednou nechtějí na bubenském nádraží připomínat jen holokaust, ale také vyhnání Němců po druhé světové válce.

Ne, že by to nebylo závažné téma, ale dávat obě záležitosti do spojitosti je přece jen jednak nevkusné, jednak nesmyslné. Spíše to zavání okamžitým nápadem přimíchat módní téma do prověřené polívky ušlechtilosti, na niž se sypou granty, záštity funkcionářů i tváře celebrit.

A k tomu všemu je Bubnování pro Bubny namířeno proti „mlčící většině“nejen v minulosti (jako by hlavní příčinou holokaustu, ale i zmíněného vyhánění Němců byli domnělí přihlížející), ale i v současnosti. Co že je současným holokaustem, současným vyháněním sudetských Němců?

Přirozeně migrační krize. Spolu s výkladem historie se tak odehrává i politický boj. Jak propagace akce prostřednictvím internetového crowdfundingu či sdílení na sociálních sítích, tak účast celebrit, které, jako zpěvák David Koller, nikdy nejdou pro účast na manifestaci daleko, svědčí o tom, že máme co do činění spíš s jednou z mnoha banálních podob výprodeje závažného tématu, o němž se má solidně bádat, inteligentně diskutovat a soustředěně učit, ale ne sepisovat jednoduché petice a svolávat přímočaré demonstrace či pořádat rockové koncerty.

Účast dalších známých figur, proslulých hlavně čichem na dobrý kšeft, jako jsou herec Tomáš Töpfer a promotér David Gaydečka, pak odkazuje k prapodivnému vzni- ku celé organizace a smlouvě s Českými drahami o nájmu.

Ti, kteří Bubnování podpořili vlastními financemi na Hithitu, kteří ho lajkovali na Facebooku a kteří se ho třeba i osobně zúčastní, o zákulisí projektu jistě mnoho nevědí. Horší je, že je na podobnou akci, tak jako v jiných případech, spolu s vystupujícími umělci často láká kýč a falešné sebedojetí.

Ve skutečnosti totiž nejde o nějaké za- myšlení nad holokaustem, o skutečné uvědomování si jeho příčin či diskusi nad tím, jak zabránit jeho opakování. Místo toho, abychom se dívali kolem sebe, pozorovali nálady ve společnosti a byli schopni z nich včas vyčíst případná nebezpečí pro budoucnost, se ukájíme falešnými, protože bezpečnými obrazy minulosti, zabalenými v malebném kýčovitém hávu. Dojetí nad utrpením židovské rodiny v transportu, podané s patřičným patosem hollywoodského střihu, v nás nespustí schopnost racionální analýzy historie, podobně jako dojetí nad utonulým chlapečkem z uprchlické rodiny na přímořské pláži nám neřekne nic o podstatě současné migrační krize.

Jsem přesvědčen, že aktivity typu Památník Šoa využívají zdánlivé beztrestnosti dané tématem, jímž se zabývají. Kdo by dokázal někomu vymlouvat něco tak ušlechtilého, jako je traktování tématu holokaustu, navíc s didaktickým přesahem? Přestože na to nemá potřebné vzdělání, koncepci a vlastně ani kapacity nebo finance a ve výsledku tak věci může v mnohém uškodit.

Kdyby se konalo otevřené výběrové řízení, kdyby dráhy případné využití nádraží v Bubnech jako památníku nebo vzdělávacího centra s někým konzultovaly, možná by tam dnes místo bubnujících umělců seděli skuteční vědci a pedagogové, možná i odborníci na holokaust. A možná bychom se mohli něco dozvědět nejen o historické tragédii, ale třeba i o sobě. Ale možná by Bubny mohly sloužit k úplně jiným účelům a jejich smutnou historickou úlohu by mohla připomínat jedna pamětní deska. To se však dozvíme až po 50 letech, až vyprší současná smlouva.

Ambiciózní podnikatelé s historií najednou nechtějí na nádraží Bubny připomínat jen holokaust, ale i vyhnání Němců.

Souhlasím s článkem Pavla Švece, že pokud stromy okolo silnic chybějí, způsobuje to řadu problémů řidičům i silničářům. A to nezmínil několik významných negativ, ke kterým došly studie ve Francii a USA. Kromě vyjetých kolejí, boulí nebo hrozby vzniku prasklin a následných výtluků po rychlém zchlazení rozpálené vozovky deštěm je tu i psychologické působení pevných překážek na řidiče. Studie neprokázaly vztah mezi vysokou mírou nehodovosti a existencí pevných překážek, tedy stromů, okolo silnic. Naopak, díky stromům okolo cest mají řidiči lepší perspektivu rychlosti, jíž jedou. Na silnici bez stromů ji ztrácejí a o to pak někteří jezdí rychleji, tedy nebezpečněji. Platí to jak ve městech a na předměstích, tak ve volné krajině.

Arnika – Centrum pro podporu občanů

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.