Bitva o Stanley Cup ve městě country. Nashville žije i hokejem

Kráčíte uličkami lemovanými dvoupatrovými cihlovými baráčky. V každém druhém přízemí je bar s vitrínou a maník s kytarou, který svými songy baví přítomné strávníky. Když vtom se vynoří za jedním z rohů bílý obr s nápisem Smashville Bridgestone Arena. Se svou talířovitou střechou vypadá jako vesmírná loď, která právě přistála mezi nic netušící pozemšťany.

Podobně nečekaně přistálo v Nashvillu i finále Stanley Cupu, které začíná v noci na úterý a po dvou úvodních kláních v Pittsburghu ho bude hostit právě metropole country.

Predators v něm mohou jako šampion Západní konference vypadat taky tak trochu nepatřičně, podobně nepatřičně jako jejich hala na plácku uprostřed města.

Ve Fortuně jste si před začátkem sezony mohli vsadit na Nashville coby vítěze Stanley Cupu s kurzem 17:1. Před koncem ledna se vyšplhal dokonce na 30:1 a před začátkem play-off se ustálil na dvacetinásobku vkladu. Predators do něj prošli jako poslední, osmý tým konference až přes takzvanou divokou kartu.

Soupeřem v prvním kole jim bylo Chicago, trojnásobný vítěz NHL v posledních sedmi letech. Vyřadili ho jako rychlý předkrm, coby polévku si dali v šestizápasové sérii St. Louis, hlavním chodem byl v podobně dlouhém finále konference Anaheim a teď je čeká vydatný dezert.

„Řekněte to ještě jednou,“žádal generální manažer David Poile reportéra o zopakování otázky, v níž zaznělo, že jeho klub bude hrát finále Stanley Cupu. Jako kdyby ani on tomu ještě nemohl uvěřit.

„Všichni přemýšlejí podobně. Samozřejmě jsme ohromně šťastní za to, že jsme šampiony Západní konference. Ale teď budeme hrát o Stanley Cup. Ukažte mi v kabině hráče, který by ho nechtěl,“vyprávěl švýcarský obránce Roman Josi pro NHL.com.

Klub, jenž vznikl před 20 lety, ještě nikdy nebyl dál než ve druhém kole play-off. V roce 2007 Predators tížila finanční krize, velmi vážně jim hrozilo stěhování. Klub byl jedním z ručitelů miliardáře Williama Del Biaggia, jenž byl usvědčen z podvodného jednání a následně zbankrotoval, což pro Predators i pro NHL znamenalo přinejmenším ostudu. Ještě před rokem se dva spolumajitelé přeli u arbitráže o své podíly.

Jenže zatímco nahoře v kancelářích a VIP boxech přetrvávala nervozita, dole v kabině se před lety začalo cosi měnit. V roce 2013 dostal po 15 letech padáka trenér Barry Trotz (nyní trenér Washingtonu), který lpěl na obranných schopnostech.

Nastoupil Peter Laviolette, jenž po týmu začal chtít, aby také dobře útočil. Orientaci na ofenzivu podpořil manažer Poile zajímavými přestupy a výběry v draftu (jedním z trejdů byl například odchod českého útočníka Martina Erata do Washingtonu za mladičké křídlo Filipa Forsberga, jenž se stal jednou z největších hvězd týmu) a dovršil ji dvěma loňskými supervýměnami: beka Setha Jonese poslal do Columbusu, aby získal budoucího prvního centra Ryana Johansena; defenzivně velmi zdatného obránce Sheu Webera pak nabídl Montrealu za mnohem tvořivějšího zadáka P. K. Subbana.

Laviolette s Poilem smíchali výbornou obranu, dlouholetou součást DNA zdejších veteránů, se svižným, rychlým a agresivním útočením. Atraktivní hra (mimochodem, dvě pětiny nashvillského kádru tvoří Evropané) přilákala fanoušky.

Klub letos vyprodal všechny domácí zápasy, působení ve vlastní aréně týmu prospívalo. Predators zůstali doma bez bodu jen v devíti ze 42 duelů základní části a v play-off tu prohráli jediné z osmi utkání, navíc v prodloužení. NHL v Bridgestone Areně navštěvují hvězdy country jako Vince Gill, Kelly Clarkson nebo Carrie Underwoodová, manželka kapitána týmu Mikea Fishera.

„Splnil se nám sen. Ale i když jsme došli tak daleko, zároveň pořád cítíme hlad po úspěchu a teď máme šanci hrát o Stanley Cup. Je to úžasný pocit. Právě pro tyhle chvíle člověk tak dlouho a tvrdě pracuje,“vykládal finský gólman Pekka Rinne, největší hvězda mužstva a jeden z nástupců někdejší dlouholeté nashvillské jedničky Tomáše Vokouna.

„Udělali jsme z Nashvillu hokejové město. Ale ještě jsme neskončili,“prohlásil útočník Colin Wilson.