Osm dní smutku. Dlouhé loučení s TGM

Loučení, přípravy a pohřeb Masaryka trvaly osm dní. Cesta mrtvého vedla z Lán do Prahy a zpět

Dnes Prague Edition - - Front Page - Robert Oppelt redaktor MF DNES

PRAHA „To kalné ráno si pamatuj, mé dítě!“Ten verš se opakuje jako refrén v básni, kterou Jaroslav Seifert oplakal Masarykovu smrt. První československý prezident zemřel před 80 lety, 14. září 1937, v Lánech na zánět plic.

Nad Hradem zavlála černá vlajka a následující dny zaplavily noviny a časopisy nekrology, ale také zpravodajství o všem, co se skonem souviselo. Přestože v době smrti nebyl už druhý rok prezidentem a na Hradě úřadoval Edvard Beneš, všechny noviny o něm píší jako o prezidentovi. „Zemřel muž, jemuž se dostalo nejkrásnějšího úkolu: budovat svobodný stát pro svůj národ,“psal třeba Zpravodaj.

Na Hrad v těchto dnech také doslova pršely kondolence. První přišla od francouzského prezidenta Alberta Lebruna, pak z Polska, Litvy, Švýcarska... Řada z nich byla od korunovaných hlav, od králů bulharského, albánského, rumunského nebo císaře japonského. Napsal samozřejmě i americký prezident Roosevelt nebo britský premiér Anthony Eden.

Masarykovo nabalzamované tělo bylo nejprve vystaveno v Lánech. Posmrtnou masku zemřelému sejmul a odlitek levé ruky zhotovil sochař Vincenc Makovský. Balzamování provedl profesor Heřman Šikl. Trvalo mu to celou noc.

Poslední cesta prezidenta vedla nejdříve v pátek 17. září z Lán do Prahy. Ostatky byly převezeny automobilem a pak vystaveny na Hradě ve Sloupové síni. Do Prahy směřovala řada mimořádných vlaků. Ministerstvo železnic dokonce povolilo padesátiprocentní slevu všem, kteří jeli do Prahy poklonit se ostatkům prezidenta. Rozloučit se s Masarykem přijel do Prahy možná až milion lidí.

Státní pohřeb se konal v úterý 21. září 1937 v Plečnikově Sloupové síni Pražského hradu. Zněl Svatováclavský chorál, zvonily zvony z katedrály. První hradní nádvoří bylo zahaleno černým baldachýnem a uprostřed stál katafalk s tělem prezidenta. Rakev pokrývala vlajka.

A pak byla Praha svědkem největšího pohřebního průvodu v novodobých dějinách – „cesty žalu“, jak psal o cestě rakve hlavním městem dobový tisk.

Z Hradu vyjela rakev uložená na lafetě, kterou táhlo spřežení šesti koní. Průvod vedl armádní generál Syrový, za ním desítky praporů, smuteční hudba, legionáři, sokolové. Pak rakev a za ní rodina, prezident Beneš, vláda a další vojáci.

Nad nimi přelétají letadla, z Petřína a Riegerových sadů zní dělostřelecké salvy. Cestu přes Klárov, Národní třídu, Staroměstské a Václavské náměstí lemovaly davy lidí. Noviny referovaly i o tom, že někteří přespolní si večer rozložili lehátko a přespali na místě s dobrým výhledem, které si den předtím zabrali.

Organizátoři mysleli i na školáky, chodníky Masarykova nábřeží byly rezervovány pro školy. Napilno měly i městské služby – kropicí vozy celou noc a ráno myly a čistily chodníky.

Město bylo smutečně vyzdobené, na rozích visely portréty zemřelého. Na Václavském náměstí stály stožáry s černými prapory, na muzejní rampě i před pomníkem sv. Václava hořely ohně.

Cesta dlouhá sedm kilometrů končila na Wilsonově nádraží. Speciální vlak odtud odjížděl do Lán. Rakev byla umístěna na katafalk na prostředním voze soupravy. V salonním voze ho doprovázela rodina. Další vlak vezl smuteční hosty.

Tady byl na rozdíl od velkolepého státního pohřbu v Praze připraven jen soukromý, prostý obřad.

Na hřbitově čekal sbor a Masarykova oblíbená píseň Ach synku, synku. Tady také končí po více než devíti hodinách obřad za modlitby otčenáš uložením do hrobu. Pohřební řeč vedl rodinný přítel Masaryků, kazatel jednoty bratrské František Urbánek. V Lánech byl uložen po boku manželky Charlotty. Později sem byly pohřbeny i jeho děti Alice a Jan.

Pohřeb inspiroval i organizátory pohřbu Václava Havla. Použita byla i stejná dělostřelecká lafeta. Před pohřbem V Lánech

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.