Co chce KLDR získat raketovými testy a hrozbami?

Dnes Prague Edition - - Z domova -

PCHJONGJANG Stává se z toho už takový nepěkný folklor, z něhož mrazí. Severní Korea včera navzdory všem znovu otestovala raketu, pravděpodobně střelu středního doletu Hwasong-12.

Diktátor Kim Čong-un je při chuti a z tlaku Američanů a jejich spojenců si zjevně dělá dobrý den. Vždyť v poslední době dochází k nové provokaci prakticky každý týden.

Včerejší test byl už patnáctým v letošním roce. A více než šedesátým za dobu vlády ambiciózního mladého vůdce Kim Čong-una.

Včerejší raketová zkouška překročila svým smrtícím potenciálem další případnou bariéru. Střela, která přeletěla japonský ostrov Hokkaidó, podle odborníků dopadla do moře po 3 700 kilometrech. „Je to největší vzdálenost, do které kdy severokorejská balistická raketa doletěla,“uvedl na Twitteru Joseph Dempsey z Mezinárodního ústavu pro strategická studia.

To mimo jiné ukázalo, že severokorejské hrozby vůči americkému tichomořskému území Guam je třeba brát nesmírně vážně. Ostrov, kde mají USA rozmístěných sedm tisíc vojáků, je od Severní Koreje „jen“3 400 kilometrů daleko.

„Palebná vzdálenost tohoto testu je významná, protože Pchjongjang ukázal, že by svou střelou mohl Guam zasáhnout,“uvedl v prohlášení mezinárodní Svaz znepokojených vědců (UCS).

V souvislosti s eskalací korejské krize se neodbytně vtírá celá řada palčivých otázek. Jedna z nich je: Čeho chce severokorejský diktátor svými hrozbami a jadernými a raketovými testy vlastně dosáhnout?

Není pochyb o tom, že Kim Čong-un má vůči mezinárodnímu společenství předlouhý seznam požadavků. Většina odborníků, kteří Severní Koreu dlouhodobě sledují, se však shodne na tom, že konečným cílem mladého diktátora je nehynoucí sláva, jíž jeho dědeček Kim Ir-sen ani jeho pokračovatel Kim Čong-il, otec současného vládce, nedokázali dosáhnout: znovusjednocení Korejského poloostrova pod ideologií Severní Koreje.

Kim Ir-sen se o něco takového pokusil vojensky v roce 1950, ale po tříletém konfliktu byl zahnán zpět spojenci pod hlavičkou OSN. Děti na Severu se stále ještě učí, že válku zahájil „zločinný“Jih a že skončila slavným vítězstvím Pchjongjangu. Faktem však je, že tehdejší neúspěch je pro dynastii Kimů i dnes velice hořkou pilulkou.

Podle některých analýz právě nynější stále zběsilejší předvádění svalů naznačuje, že mladý diktátor Kim Čong-un usoudil, že nastal čas na definitivní nápravu.

„Po mnoho let bylo primární ambicí režimu zajistit si přežití právě ovládnutím těch nejničivějších zbraní,“říká Daniel Pinkston, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Soulu. S nástupem Kim Čong-una se však podle něho i dalších analytiků něco změnilo. Mladý diktátor má vyšší ambice než jeho předchůdci a jde za svými představami daleko tvrději. Po nástupu konsolidoval moc rychleji, než většina expertů očekávala. I na leccos zvyklý Sever vládne s neobvyklou bezohledností a nebál se dokonce zavést omezené tržní reformy. A především – k jadernému programu přistoupil zcela nekompromisně, tak aby svou zemi co nejrychleji dotáhl do elitního atomového klubu.

„Kim má o sobě a o Severní Koreji velkolepé představy,“říká Go Myong-hyun z Ústavu pro politická studia v jihokorejském Soulu. „Nejde mu o pouhé přežití kimovského režimu. Chce, aby se jeho země stala respektovanou regionální mocností, a právě k tomu mu mají posloužit jaderné zbraně,“dodal. „Umožní mu také stupňovat požadavky až po ten hlavní, jímž je, aby Severní Korea byla uznána jako jediný legitimní stát na Korejském poloostrově,“dodal Pingston pro list The Telegraph.

Přání je samozřejmě jedna věc, realita druhá. Je krajně nepravděpodobné, že by USA, Japonsko či Jižní Korea o něčem takovém vůbec připustily diskusi. O Kimovi ale každopádně ještě hodně uslyšíme.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.