Chybějí lidi. Zn. všude a zoufale

Dnes Prague Edition - - Názory -

Nejsou lidi. U hlavního tahu z Plzně na Šumavu hlásá billboard, že železnorudská cukrárna Charlotte hledá servírku a baristku, ubytování zdarma. Tak takhle daleko to došlo. Billboard kvůli jedné servírce. Není to jako krájet máslo motorovou pilou? Ale lidi opravdu nejsou a tenhle výjev je toho zřejmě dokonalou ilustrací.

Jak vidno, sehnat někoho na práci nemají potíž jenom montovny zahraničních firem, kterých nám tu vyrostlo požehnaně. Pracovní agentury do nich navážejí dělníky z východu i z jihu jako potravu pro děla. Že jsou s tím v daných místech nemalé problémy, to je už stokrát popsaný fakt. Ale ty haly porostou dál, ačkoli se to nezdá úplně pochopitelné.

Stát k nám do kraje, tak jako jinam, posílá další stamiliony pobídek pro investory. Přednedávnem to CzechInvest upřesnil – letos dostanou v Plzeňském kraji čtyři firmy 612 milionů korun, zhruba čtvrtinu toho, co se tu chystají prostavět. Zabývají se zpracováním dřeva či výrobou pro automobilový průmysl. Vzniknout má několik stovek pracovních míst – v oblasti, kde je nezaměstnaných nanejvýš 3,5 procenta a ví se, že dělat nejspíš nikdy nepřijdou. Takže bude třeba přivézt další zaměstnance odjinud a trochu to zahustit na ubytovnách, které jsou k nežití už teď.

Že to takhle dál nejde, se zřejmě doneslo až do Prahy, protože příště už prý pobídky „nebudou na tvorbu pracovních míst, ale na zvýšení přidané hodnoty a technologické úrovně“. Takže podporovat budeme, ale možná spíš výrobní automaty a nové linky do těch hal než nějakou chytrou práci a místní firmičky.

V halách u pásů zmizelo určitě i nemálo takových zaměstnanců, jaké teď hledá třeba železnorudská cukrárna přes billboard. Při honu na personál bylo třeba zvedat platy. A jestli teď třeba známý řetězec supermarketů nabízí práci skladníka za 27 tisíc korun, ukažte mi servírku, pro kterou to není lákavější nabídka. Takových profesí bude celá řada.

Mám kamaráda řezníka, který ví svoje o hesle Nejsou lidi. Říká, že sehnat normálního zaměstnance je skoro nemožné. A platíš je dost? povídám.

Ty důležité rozhodně ano, zní odpověď. Jenže teď je to hlavně tak, že se ve dveřích objeví někdo, kdo nemá ani vzdělání, ani zkušenosti, a chce rovnou dvacet tisíc. A takovému ty peníze nedám, aspoň dokud se nějak neosvědčí. A piš si, že se neosvědčí. Většina z nich pokazí to první, na co je necháš sáhnout, nebo to prostě za týden zabalí.

Vím, není tak úplně pravda, že kdyby dostali lidi víc zaplaceno, bylo by po personální nouzi. Když nejsou, tak nejsou. Zvedat z kavalce vidinou pěkné výplaty už v podstatě není koho. Ale pomohlo by to, aby řezníci, svářeči, doktoři nebo sestry neodcházeli do ciziny nebo mimo svůj obor. Bylo by o důvod víc se v těch oborech vyučit nebo studovat. Možná by si to trh zařídil sám, kdyby ho tyhle národohospodářské experimenty nazývané pobídky nekřivily tolik nebo vůbec.

Říkal jsem si, jak se na tom billboardu v polích u Klatov celé téma nedostatku lidí pěkně vyobrazilo. Jenomže taky ve mně začaly hlodat pochybnosti, jestli to tak opravdu je. Jestli to nakonec není vtip. Nebo jenom nějaká protislužba mezi podnikateli. Fakt si někdo nechá vyrobit ten plakát a platí nájem reklamní plochy kvůli servírce? Může mi to sice úplně zbořit kostřičku tohohle textu, ale asi bude lepší to ověřit. Zavolal jsem tam. A jak že znělo vysvětlení? To není ani vtip, ani protislužba. To je výraz čirého zoufalství, pane... dozvídám se.

Vážně, taková žába opravdu existuje. Kdyby si sedla na korunovou minci, zakryla by českému lvu tělo a hlavu. Nohy a rozdvojený ocas by mu zůstaly koukat. A to je, prosím, dospělá, plně vzrostlá žába, ne nějaký čerstvě zmetamorfovaný pulec. Ale k téhle žábě se ještě vrátím, protože dnes tu hodlám probrat všechny nejmenší obratlovce planety.

Mezi savci byla až do roku 1974 v čele bělozubka nejmenší. Něco jako rejsek, abych vám ji přiblížil. Zatraceně malý rejsek, protože váží jen 1,8 až 2 gramy a měří 36 až 53 milimetrů. V uvedeném roce 1974 byl popsán její vážný přemožitel, netopýrek thajský. Ten váží srovnatelné 1,5 až 2 gramy, ale měří jen 30 až 40 milimetrů. A zapomeňte, že byste mu chtěli roztáhnout a přeměřit křídla!

V případě ptáků není co řešit. Nejmenší je samozřejmě kolibřík. Má české jméno kalypta nejmenší a samice, která je větší než samec, váží 2,6 gramu a měří 61 milimetrů.

U plazů jsem se krapánek zasekl. Herpetologové mají bohužel neblahý zvyk fotografovat si je na špičce prstu, což nutně odvádí

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.