Politici opět strhli barokní dílo

Zastupitelé odmítli mariánský sloup. Kopie se měla na Staroměstské náměstí vrátit příští rok

Dnes Prague Edition - - Praha -

STARÉ MĚSTO Žižkované za posledních sto let způsobili mariánskému sloupu ze Staroměstského náměstí dvě pohromy. První nastala v roce 1918, kdy barokní sloup ze 17. století strhl rozvášněný dav v čele s žižkovským bouřlivákem Františkem Sauerem. Druhé neštěstí pro sloup přišlo v noci ze čtvrtka na pátek a stál u něj kromě jiných současný žižkovský politik.

Až do čvrtka se zdálo, že sloup by se mohl na Staroměstské náměstí příští rok, po století, vrátit. Jeho podporovatelé už získali všechna povolení pro to, aby se poblíž orloje znovu vztyčilo pískovcové dílo se sochou Panny Marie. Jenže odpůrci návratu sloupu sepsali petici, kterou spolu s peticí za návrat díla ve čtvrtek večer projednávali pražští zastupitelé.

Zatímco většinou magistrátní politici v takových případech jen vyslechnou znění petice a odhlasují, že ji berou na vědomí – bez dalšího řešení věci – ve čtvrtek se k věci postavili jinak. S ohledem na protichůdná přání občanů navrhl magistrátní a žižkovský zastupitel Matěj Stropnický (Trojkoalice/Zelení), aby zastupitelé přijali usnesení, zda se má, či nikoli vrátit mariánský sloup na Staroměstské náměstí.

Sám Stropnický je dlouhodobě proti návratu barokního monumentu, který dle něj v sobě skrývá katolický triumf, což vadí jiným církvím. A jak ukázalo hlasování, stejného názoru byli i ostatní. Jen šest přítomných politiků hlasovalo pro návrat pískovcového díla. Většina 37 zastupitelů však rozhodla, aby metropole učinila všechny právní kroky k rozvázání smluvních závazků a k odnětí souhlasu Prahy s umístěním sloupu na náměstí do konce letošního roku.

„Když s obnovou sloupu Praha jednou souhlasila, tak nemá najednou před volbami otočit jen proto, že zastupitelé vyhodnotí, že je populárnější proces zvrátit. Jen připomenu, že dav, který sloup v roce Zklamání po letech

1918 strhl, šel pak zničit i sochy na Karlově mostě, ale dorazilo vojsko a na most je nepustilo,“komentoval situaci pražský zastupitel a starosta Prahy 7 Jan Čižinský (Trojkoalice/KDU-ČSL).

Politici uváděli různé důvody, proč se nemá sloup vracet. Podle předsedkyně výboru pro kulturu Elišky Kaplický Fuchsové (ANO) není dílo symbolem smíření, jak avizují jeho zastánci, když se kvůli němu zformovaly dva znepřátelené tábory. Pirátští zastupitelé uvedli, že mariánský sloup je katolický symbol nadvlády Habsburků a měl by být případně umístěn jinde než na Staroměstském náměstí. Navrhli Mariánské náměstí, nebo dokonce přesun do Mariánských Lázní.

Nadvládu rakouského rodu však nemělo dílo nikdy symbolizovat. Praha monument dostala od panovníka Ferdinanda III. za své statečně ubránění se Švédům během třicetileté války. Spory vyvolávala socha anděla symbolizujícího kacířství. Ten by byl na nové kopii doplněn nápisem odkazujícím ke smíření.

Přesun jinam rozhodně odmítá sochař Petr Váňa, který s týmem vytvořil kopii mariánského sloupu, která měla být příští rok, na sté výročí stržení, znovu na Staroměstské náměstí umístěna. Dílo totiž vzniklo už tehdy pro konkrétní místo a přesun jinam je nevhodným řešením.

Váňa s týmem na kopii sloupu pracoval 20 let a čtvrteční rozhodnutí Prahy je pro něj studenou sprchou. „Byl jsem z toho úplně špatný,“komentoval Ohlasy Reakce čtenářů iDNES.cz – Michal Pribyl – Pavel Kovář výtvarník zprávu, že pražští zastupitelé monument opět „strhli“. Na odmítnutí návratu díla se podle Váni zřejmě podepsala atmosféra před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny. „Připadá mi, že zastupitelé jednají podivně, ukvapeně. Sloup měl symbolizovat smíření,“povzdychl si sochař. S přípravnými pracemi začal již v druhé polovině 90. let. Tehdy tvůrce počítal s tím, že dílo vyjde asi na 5,5 milionů korun.

Nadšenci však řadu nezbytného materiálu dodali jako dar, proto na náklady na vytvoření sousoší stačilo okolo dvou milionů korun. „Hodnota vynaložené práce a emocí se ale samozřejmě vyčíslit nedá,“konstatoval Petr Váňa. Například pro potřebný kámen se sochařský tým vydal až do Indie a také do Itálie.

Každý to zná, špatná pověst může padnout na člověka tak nečekaně jako podzim v Krušnohoří. I obyčejnému člověku se mohou o špatnou pověst postarat zdánlivé maličkosti třeba ze školních škamen, které se s ním táhnou celý život. Ještě hůře jsou na tom sportovci. Třeba fotbalista překopne v dramatickém duelu branku ze dvou kroků. A sportovní kritici mu to s chutí otlučou o hlavu po letech, i kdyby to mělo být při přebírání Zlatého míče.

Špatná pověst padá i na monumenty. Takový barokní mariánský sloup s výzdobou slovutného J. J. Bendla by mohl být ozdobou jakéhokoli rynku středoevropského města. Jenže má smůlu. Stál v Praze a nalepila se na něj nepěkná reputace. „Svezla“se s ním Bílá hora, protireformace, Habsburkové, doba temna a vůbec. Posloužil prostě jako hromosvod nepěkným kapitolám tuzemských dějin, klasikem Járou Cimrmanem výstižně přezdívaným „naše slavné prohry“. Proto sloup padl v listopadu 1918 a v září o 99 let později zažil odmítnutí možného návratu. Trochu moc smůly na pár tun krásně opracovaného pískovce.

Peripetie českých dějin s odstraněním jedné sochy jen tak nezmizí. Na Staroměstské náměstí mariánský sloup prostě náleží, stejně jako Šalounův Jan Hus anebo pozlacený kalich do výklenku v průčelí Týnského chrámu. I kdyby měl být jen pohledným ozvláštněním a ozdobou, kterou ocení turisté jako cíl v hledáčcích kamer.

Jenže jak z toho kusu kamene odčarovat prokletou špatnou pověst?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.