Mami, je ze mě boháč

David Pastrňák den po podpisu lukrativního kontraktu odletěl na tréninkový kemp Bostonu

Dnes Prague Edition - - Praha -

Snažil se dovolat mámě, jenže ona zrovna ne a ne zvednout telefon. Až když vytočil pevnou linku přímo k ní do práce, najednou na druhém konci slyšel její hlas. Jenže v ten moment Davidu Pastrňákovi došla slova. Jak říct mámě, která kdysi měla i tři úvazky naráz, aby sama uživila sportující syny, že je z něj stamilionář? Že je to pár minut, co definitivně podškrtl kontrakt s Bostonem, a během následujících šesti let vydělá 40 milionů dolarů (878 milionů korun)? „Bylo to trochu divný, protože jsem nevěděl, co říct. Ale věřím, že je ráda a že je pyšná,“říká 21letý útočník. Už včera po obědě ani ne 24 hodin po podpisu nastoupil do letadla a vyrazil směr Boston, vstříc kempu NHL.

Nic se nemění. Ona pracuje celý život a ani by ji nebavilo jenom sedět doma. Musí být pořád v práci. Ale hned ve čtvrtek jsem ji a blízké přátele vzal na večeři a užili jsme si to. Nechtěl jsem zmeškat sezonu, ani její začátek. Takhle jsem přišel jen o den dva kempu, což mi zase tak nevadilo, takže jsem byl ještě ochotný nějakou dobu čekat. S agenty jsme tušili, že se to bude natahovat. Teď jsme rádi, že se to dotáhlo do konce a já se mohu soustředit na sezonu. Jsem samozřejmě spokojený. A ta nervozita? Myslel jsem si, že to bude horší. A nejspíš by bylo, kdybych věděl, že už kluci společně trénují a já jsem pořad v Česku. Ale kemp jim začal teprve ve čtvrtek.

Vůbec. Jen jsem si zavolal s agenty, co je nového, ale jinak jsem se jim do toho nepletl. Až teď mi řekli, že tady bych to měl podepsat. Já se na to podíval a podepsal. Jsem rád v podstatě za cokoliv. A ještě k té délce jednání když jsem odjel v květnu na mistrovství světa, nechali nás v Bostonu docela dlouho být. I oni si asi potřebovali rozmyslet, co chtějí. Dlouho se neozývali, ale když se přelomil červenec, začali jsme komunikovat. Všechny kontrakty jsou nějakým kompromisem, kdy se sejdete zhruba někde uprostřed cesty. V tomto případě to sice trvalo o něco déle, ale nakonec se ty představy potkaly. A myslím, že obě strany jsou rády, že to takhle dopadlo. Já bych se mu chtěl vyrovnat hokejově, to je můj cíl. Nad penězi jsem moc nepřemýšlel. Jsem si jistý, že se agenti pokoušeli o co nejlepší kontrakt, jaký mohli dojednat. Já chci ale být jeden z nejlepších jako hráč. Těžko říct. Pořád je to hokej, který mám tak rád. Samozřejmě je krásné podepsat takovou smlouvu, ale pro mě tím nic nekončí. Naopak začíná. Je to dobrá motivace k tomu, aby se člověk nadále zlepšoval. To mě vůbec nenapadlo, leda tak v Havířově. Ano, nabídky třeba z KHL byly, ale Boston byl prioritou. Líbí se mi tam, je to místo, kde jsem okusil NHL, a chtěl bych tam hrát co nejdéle. Klidně i celou kariéru. Myslím, že máme i hodně kvalitní tým pro budoucnost.

Ano a jsem docela zvědavý, jak to bude. Tlak asi bude, ale i to k tomu patří. Jsem zvědavý, jak se s tím vypořádám. Chtěl bych být jednou lídr. Jsem v Bostonu od osmnácti. Když jsem přišel do kabiny, byli tam samí skvělí kluci, super lídři a já bych chtěl být jednou jako oni. A být vzorem pro mladé. Hlavně v průběhu srpna jsem mu volal a ptal se co a jak, protože s tím má zkušenosti. Teď už se těšíme na setkání, protože jsme dobří kamarádi. Když nejsme společně, nezažíváme takovou srandu.

Těším se. Je lepší se připravovat s klukama a celým týmem než tady být sám a chodit samostatně na led. I proto jsem rád, že se vše stihlo dotáhnout a můžu odcestovat do Ameriky. Od začátku byla domluva taková, Spojen s Bostonem novou smlouvou že zůstanu v Praze do doby, než podepíšu. Loni jsem byl v Americe celý srpen až do kempu, teď jsem byl díky tomu všemu alespoň o něco déle doma.

Docela náročné. Byl jsem ve Švédsku za kamarády, na dovolené v Chorvatsku, pak v Číně a na týden v Americe. Sešlo se toho docela dost, ani jsem nestačil jet do rodného Havířova. Byl jsem v Praze. Jsem rád, že už je léto za mnou. Ale odtrénoval jsem vše, co jsem chtěl. Celý červenec jsem chodil denně do posilovny a dvakrát týdně na led. V srpnu už pětkrát týdně. Sen mám vyhrát Stanley Cup, ale když mluvíte o kontraktu, tak to nic konkrétního nemám. V Bostonu teď nemám auto ani byt. Tohle budu muset zařídit, ale letos si byt budu ještě pronajímat. A investice? Jsem mladý a ještě se musím naučit věci okolo, abych nešel bezhlavě do něčeho, čemu nerozumím. Dám tomu nějaký pátek a pak třeba začnu něco studovat. Mám kolem sebe lidi, co se mi o peníze starají. A je to dobře. Peníze mohou zmizet, navíc jsem mladý a mohl bych až moc utrácet, tak je fajn, když vás někdo včas zastaví. Pan trenér Zavadil mi před pár dny řekl, že do 27 let se hokejista pořád vyvíjí. Mám šest let na to se zlepšovat a budu v dřině pokračovat.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.