Velké palestinské smíření. Navždy, tedy nakrátko

Dnes Prague Edition - - ZE SVĚTA -

Navenek to vypadá, že Hamas vrací Gazu pod křídla palestinské samosprávy. Ale předává jen její bídu. Vlastní armádu si tam nechá. Na příští konflikt je už zaděláno. KÁHIRA Palestinci v Gaze mávali vlajkami z radosti, že zase budou moci večer svítit a přes den se vykoupat v teplé vodě.

Palestinská hnutí Fatah, které má vládnout všem Palestincům, a Hamas, který si pro sebe po krvavých bratrovražedných bojích urval Gazu, se včera definitivně smířila.

Jako v roce 2014, kdy udělala totéž. Jako v květnu 2012. Jako v únoru 2012. Jako v roce 2011... Posledních deset let od chvíle, kdy Pásmo Gazy zcela ovládlo militantní islamistické hnutí Hamas, je takřka nepřetržitý seriál usmíření na věčné časy, která nepřežila. Bylo jich celkem šest.

Teď to vypadá nadějněji. Gaza totiž už nechce sedět večer potmě a fakt se chce osprchovat. Zřejmě to však skončí jako vždy.

Nejdřív to první, tedy světlo a sprcha Rachejtle místo raket

jako motivy smíření. Bývaly časy, kdy palestinská území v Gaze a na Západním břehu Jordánu ovládala jediná palestinská vláda, tvořená Fatahem, hnutím, které kdysi založil Jásir Arafat. Jenže v roce 2006 začalo nabírat sílu radikální, ale mazané hnutí Hamas, v Gaze vypukla regulérní občanská válka, Hamas vyhnal vládu i její lidi a z Gazy si udělal soukromé panství. Z jedné Palestiny byly najednou dvě.

V Gaze se vždy žilo bídně, ale pod Hamasem to bylo za nějaký čas ještě horší: mohly za to tři války proti Izraeli a blokáda ze všech stran.

Vše se ještě vyhrotilo před pár měsíci, kdy si Hamas zřídil stínovou vládu, takže vlastně začal vystupovat jako stát. Palestinskou samosprávu ze Západního břehu, která má vystupovat jako vláda všech Palestinců, to rozpálilo doběla. Přestala platit Izraelcům za elektřinu, kterou dodávali do Gazy. Brutálně osekala platy „státních zaměstnanců“, což byli ve skutečnosti lidé dosazení Hamasem. Je jich asi 40 000, když započteme široké rodiny, jež na jejich platech byly závislé, znamená to, že jediná desetina obyvatelstva, která byla jakžtakž zajištěná, přišla o peníze. Vláda taky osekala důchody pro rodiny členů Hamasu, kteří jsou vězněni v Izraeli, omezila dodávky léčiv a podobně. V Gaze se teď svítí tak čtyři hodiny denně, voda skoro neteče, nejsou peníze, práce ani nálada. Dosud vždy stáli obyvatelé za Hamasem, teď se však objevují velké protesty.

A do toho problémy s Egyptem. Ten se opravdu naštval, protože Hamas pouštěl do Gazy džihádisty, kteří zabíjejí Egypťany na Sinaji.

Protože se situace vymyká Hamasu z rukou, chce vše přehodit na centrální palestinskou správu.

Jenže ne úplně. I když nové vedení Hamasu vypadá nečekaně pragmaticky, má to své meze.

Ukázalo se to včera, když obě strany zveřejnily detaily dohody.

Hamas si nenechal sáhnout na své ozbrojence, má jich 22 000, a to je klíčový problém. Nedává smysl, aby ústřední vláda řídila školy, nemocnice, platila opět za elektřinu a vodu, ale všemu vládl dál Hamas se svými samopaly a raketami.

Kromě toho je tady ještě další klíčová nevyřešená věc, oněch čtyřicet tisíc „státních zaměstnanců“, ve skutečnosti přívrženců Hamasu, kteří ta místa dostali jako trafiky. Ústřední vláda bude chtít, aby se vrátili její úředníci a policisté, které před lety vyhodil Hamas.

To jsou dva sporné body, mezi nimi propast. A žádný most v dohledu.

Hamas se sám nevypustí. Kdyby se vzdal svých úředníků a své armády, existoval by už jen na papíře. To ale znamená zárodek roztržky.

„Zlomím krk každému, kdo nechce usmíření,“řekl před pár dny nový šéf Hamasu Jahjá Sinvár v projevu k mladým lidem. Není pochyb, že ví, o čem mluví, v mládí zabíjel zrádce ve vlastních řadách.

Tohle však asi úplně doslova nemyslel.

Foto: Reuters

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.