Z hudební branže se špatně odchází

Ekonom - - TOMÁŠ FILIP -

Hudební průmysl byl první, jemuž moderní technologie zbořily dosavadní způsob pro‑ deje. Nejdřív si lidé vypalovali CD s muzikou svých oblíbených kapel, o pár let později ji ve velkém stahují z internetu. Tomáš Filip, který více než 25 let šéfuje tuzemské pobočce světového hudebního vydavatelství Universal Music, by jejich počínání označil za krádež: lidé za hudbu přestali platit. Což se projevilo celosvětovým poklesem prodejů kompaktních disků a sní‑ žením obratu celé branže. V tuzemsku klesl o tři čtvrtiny.

Manažeři hudebních firem více než dekádu usilovně hledali cesty, jak propad příjmů zvrátit. Řešení jim nako‑ nec spadlo samo do klína v podobě streamovacích služeb, jako je například Spotify či Apple Music, které za měsíční předplatné nabízejí k poslechu miliony skladeb. Tyhle peníze už nahrazují výpadek z prodejů CD, a hudební průmysl se tak znovu zvedá.

Potřebují muzikanti ještě hudební vydavatelství?

Stále je spousta lidí, kteří zpívají, hrají a chtějí být slavní, chtějí něco sdělit svému okolí, nebo dokonce celému světu. A jak se vy, jakožto posluchač, s nimi seznámíte? Samozřej‑ mě, že tu jsou internetová média, která hudbu představují a umožňují vám si ji přehrát. Jenže předtím potřebujete někoho, kdo interpreta, který třeba začíná a je naprosto neznámý, dostane do situace, kdy jej vůbec můžete objevit. V řetězci subjektů, které pomáhají hudebníkům dostat se k posluchačům, leží i vydavatelství, která sice měla jisté úlohy před třiceti lety a jiné mají teď, ale nepřišla o úlohu zprostředkovat publiku umělce.

V současnosti ale není těžké, abych si třeba já do svého telefonu stáhl aplikaci na skládání hudby a písničky si složil sám.

To ale zaměňujete vytváření obsahu s jeho šířením k cílové skupině. Pořízení samotné nahrávky bylo před několika desítkami let hlavně finančně náročnější než dnes, kdy otázka její kvality už nesouvisí s penězi. Důležitější je know‑how, které mají lidé pohybující se v branži dlouho. A když jste začínající umělec, tak potřebujete někoho, kdo vás nasměruje, aby nahrávka byla dostatečně dobrá. Není to jenom o tom zahrát céčko, déčko a géčko.

Našli bychom však hudebníky, kteří se prosadili jenom zveřejněním svých písniček na YouTube.

Sám moc takových neznám. Pokud byste vysledoval příběh nějaké hvězdy z YouTube, tak zjistíte, že ji tam objevil někdo, třeba vydavatel nebo nějaký producent, který jí pomohl prosadit se. Nebavíme se jenom o České republice, ale o celém světě. Možná se umělec prosadí bez pomoci vydavatelství v malé zemi, ale v jiných státech nikoliv. S tím už potřebuje pomoci.

Jaká by tedy měla být role vydavatelství, když na některé věci vlivem technologických změn ztratila exkluzivitu?

Podívám‑li se na to z hlediska českého trhu, tak dříve byl náš byznys postavený na prodeji nahrávek. To platí také dnes, ale navíc k tomu umělce zastupujeme a pomáháme jim s managementem, zajišťováním koncertů, hledáním sponzorů, partnerů a značek. Strom spolupráce je koša‑ tější, sahá do všech oblastí, kde hudba může generovat peníze. Říkáme tomu 360stupňová spolupráce.

Streamování umožnilo branži znovu se rozvíjet. Skončilo depresivní období naší neschopnosti využít technologii v náš prospěch.

Kdy jste se pustili i do těchto oblastí?

Zhruba před pěti lety. Bylo to ve stejné době, kdy přišlo streamování, které umožnilo, aby se branže znovu

rozvíjela, čímž skončilo depresivní období poklesu prode‑ jů fyzických nosičů a naší neschopnosti využít technologii v náš prospěch.

Jak na změnu reagovali hudebníci?

Pro ně byla doba poklesu příjmů stejně nepříjemná. Než jsme zavedli tuto formu spolupráce, předcházelo jí období, kdy se neobjevovalo příliš nových umělců. Zdroje byly velice omezené, takže tradiční vydavatelství neměla zájem nové interprety podporovat, protože neexistoval rozumný byznysmodel, který by zajistil návratnost peněz. Reakce ze strany umělců tak byla pozitivní.

Role vydavatelství by tedy měla spočívat v tom, že hudebníkům nabídne víc služeb?

Ne nutně. Cesta, kterou jdeme my, není použitelná všude. Technologie spojená s předplatným streamovacích služeb opět přinesla fungující byznysmodel. My sice provozu‑ jeme 360stupňovou spolupráci, ale třeba naše sesterské firmy v zahraničí nikoliv. Díky streamování rostou příjmy, takže je možné, že za deset let už v centru našeho zájmu nebude.

Jakým podílem se tedy na vašich příjmech podílí streamování a jakým 360stupňová spolupráce s umělci?

V letošním roce bude streamování tvořit většinu příjmů z prodeje všech nahrávek, na celkových příjmech se podílí odhadem třetinou. Další příjmy pro nás sbírá kolektivní správce Intergram za veřejné provozování hudby, což je pro nás také podstatný, přibližně čtvrtinový zdroj. A cirka další čtvrtina připadá na příjmy z 360stupňových spoluprací.

Když vezmete v potaz, že před pár lety hudební průmysl ztrácel, souhlasil byste s tím, že na tu změnu nebyl připraven?

V tuzemsku obrat celého trhu klesl na jednu čtvrtinu. Je jasné, že když z nějaké branže zmizí tři čtvrtiny obratu, je těžké přežít. Internet přinesl přístup k nahrávkám jinou cestou, která se lidem líbila, protože za ně nemuseli platit. Ale byla to krádež. Odklon od fyzických nosičů byl oprav‑ du dramatický, začal kolem roku 2000 a pokračuje doteď. Těžko říct, jestli na to hudební průmysl mohl být připra‑ ven. Jsme tu od toho, abychom pomáhali umělcům prodá‑ vat nahrávky, nejsme experty na technologie. Na druhou stranu je jasné, že investice do firem, které nám mohly pomoci, mohly přijít dřív.

Bohužel jsem propustil i schopné lidi, kteří z firmy neměli odejít jenom kvůli tomu, že jiní lidé hudbu kradou.

Jaké firmy máte na mysli?

Nápadů, jako je například švédské Spotify, mohlo být víc a mohly být dříve. Stejně tak mohl být hudební průmysl vstřícnější při poskytování licencí, čehož se zpočátku bál, aby nebyly zneužity. V tomhle jsme bohužel sehráli dost pasivní a někdy i blokační roli. Tím jsme možná odra‑ dili IT mozky, které mohly vytvořit fungující služby pro snadné zpoplatnění hudby, které by lidi bavily. Místo toho vznikla cela řada nefunkčních projektů, které posluchači nepřijali.

Kdy vy jste si poprvé uvědomil, že končí zlatá éra, v níž se od jednoho alba prodá klidně i sto padesát tisíc kusů?

Reálně v roce 2002. A pak už to šlo rychle. V českém Uni‑ versalu tehdy pracovalo kolem 50 lidí, během tří až čtyř let jejich počet klesl pod dvacet. Prošli jsme krutým krizovým managementem. Bohužel jsem propustil i schopné lidi, kteří z firmy neměli odejít jenom kvůli tomu, že jiní lidé hudbu kradou. Bylo to nepříjemné, ale neakceptoval jsem, že jde o prohraný boj. Což mě aktivizovalo hledat příjmy někde jinde.

Takže jste neměl chuť to rovnou zabalit?

Člověk má určitou setrvačnost. Když se nedaří, tak z toho nechcete hned utéct. Když se nedaří delší dobu a už z toho nemáte radost, jdete dělat něco jiného. Do této situace jsem se nikdy nedostal, nikdy jsem si neřekl, že to nemá smysl. V jednu chvíli nám například pomohlo, že se hudba prodávala v příbalech na trafikách. Takže jsme byli schopní generovat zisk, ale museli jsme hledat cesty, jak kompenzovat standardní fyzický prodej, který byl vždy nejvýnosnější.

Překvapuje mě, že jste přes zmíněné poklesy prodejů generovali zisk . . .

Hudební branže nikdy neoperuje s tím, že si postaví fabri‑ ku za miliardu a pak ji amortizuje. Pracujeme s investice‑ mi do nahrávek, které jsou v řádech statisíců. To zname‑ ná, že můžete z roku na rok přizpůsobit svou strukturu nákladů objemu obratu tak, že nakonec vyděláte. Pouze režijní náklady jsou fixní, což se podepsalo na zmíněném propouštění.

Jak jste na tom obratově a co do počtu zaměstnanců v současnosti?

Pracuje s námi třicet lidí. Takže rozvoj aktivit s sebou při‑ nesl možnost zaplatit více spolupracovníků. Obratově jsme ještě vzdáleni těm nejlepším rokům, chybí nám zhruba třetina.

Co se týče prodeje fyzických nosičů, kolik se v současnosti průměrně prodá od jednoho alba a jaký výsledek je považován za naprostý úspěch?

Nejúspěšnější deska posledních let bývá kapely Kryštof. Každé z jejích posledních dvou desek se prodalo kolem 40 tisíc kusů. Ale to je neuvěřitelně větší množství než cokoliv jiného. Když někdo prodá mezi deseti až 15 tisíci, už jde o velký úspěch. Průměrný prodej se jinak pohybuje kolem pěti tisíc. Ale prodej fyzických nosičů klesá za po‑ slední tři roky už jenom průměrně o pět procent. Těžko bych dnes tvrdil, že CD za deset let vůbec nebudou. Třeba ještě budou.

Když říkáte, že CD nezaniknou, znamená to, že je hned tak nepřestanete vydávat?

Každý umělec potřebuje repertoár, který může hrát na kon‑ certech. A album reprezentuje soubor písní, které zrovna hraje. To bude vždycky zapotřebí, ale nutně to nemusí být nejvýnosnější zdroj příjmů jako dřív. Už to asi ani nebudou alba o dvanácti písních, ale třeba s pěti šesti písněmi. I když se každého alba prodá jenom pět tisíc kusů, stále jde o zají‑ mavé peníze, které zdůvodňují vydání na CD.

Když se prodá od jednoho alba 40 tisíc kusů CD, jde o mimořádný úspěch. průměrné prodeje se jinak pohybují kolem pěti tisíc kusů.

Vlivem zmíněného streamování se ale mění posluchačské návyky. Více se poslouchají seznamy písniček a je celkem nepodstatné, z jakého jsou alba. Jak to dopadá na vaše příjmy?

Streamování stojí na předplatném a peníze z něj se roz‑ dělují podle toho, kolik si toho kdo přehraje. Abychom vydělali, tak vůbec nezáleží na tom, jestli se zahraje celé album nebo jenom jedna skladba. Když hudebník vydá jednu písničku a někdo si ji stokrát poslechne, tak vydělá stejně jako ten, který si dal práci s albem, na němž je deset skladeb a někdo si každou přehrál desetkrát. Album nenese žádnou ekonomickou výhodu. Spíš naopak,

protože musíte nahrát více skladeb a je zřejmé, že ne každá je stejně atraktivní na poslech.

Dříve platilo, že prodejnost, a tedy i vaše příjmy ovlivňovala rádia. Platí to stále?

Platí to určitě. Rádio je druh streamingu. Na Spotify také posloucháte to, co je vám nabízeno. Rádia fungují stejně, je to takový velký DJ. Nám jde samozřejmě o to, aby hrála nové písně, ale takových je tu menší množství než těch, která hrají starý katalog. Jenže ta pro nás nejsou příno‑ sem, protože hrají repertoár, který všichni znají, tudíž nemáme žádnou šanci, jak naši novou nabídku představit. Vliv rádií ale není absolutní, protože i je ovlivňuje zájem posluchačů. Což zpětně dopadá na nás, protože musíme nabízet interprety, kteří tomuto zájmu vyhoví.

Hudební průmysl nyní roste právě díky příjmům ze streamování, které se loni celosvětově zvýšily o 60,4 procenta. V České republice ale pouze o 14 procent.

To je poněkud relativní, protože tuzemská čísla ovlivňuje služba Deezer. Ta tu měla smlouvu s T‑Mobilem, který jim nabídl garance za počty určitých předplatných. Tyto garan‑ ce zmizely a meziročně se tak snížily příjmy. Kdyby tam nebyl tento vliv, tak zdravý streaming, postavený na pla‑ tících uživatelích, roste víc. Trh obecně ovlivňují zvláštní obchody, které streamovací služby uzavírají v daných státech. Když skončí, protože je už nikdo nechce dotovat, projeví se to v číslech za danou zemi.

Nějakou streamovací službu si tu předplácí zhruba 110 tisíc lidí. Jak toto číslo vnímáte?

Je to fenomenální číslo. Do konce roku budeme podle mě na dvou stech tisíc, což bude skvělý výsledek. Před pěti lety bych to takto optimisticky neviděl. Jak jsem morální kvality českého národa na začátku tisíciletí vnímal negativ‑ ně, tak dnes se ukazuje, že mladší část zdejší populace už je ochotna za hudbu platit. Samozřejmě na západ od nás streamování začalo dřív, tak i čísla jsou větší.

Máte návod, jak neplatící přesvědčit, aby platili?

Bohužel Spotify ani ostatní služby neinvestují na malých trzích, jako je ten náš, do propagace. Těžko tu na ulicích uvidíte billboardy nebo televizní reklamu, lákající „Album dnes nenese žádnou ekonomickou výhodu,“vysvětluje šéf Universal Music v Česku jeden z dopadů streamování hudby.

„Nikdy jsem si neřekl, že to nemá smysl,“říká Tomáš Filip o těžkém období, kdy se obrat tuzemského hudebního průmysl propadl o tři čtvrtiny.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.