Nejzápadnější český továrník oblékl i fotbalisty Bayernu Mnichov

František Malý vybudoval v Aši největší českou tiskárnu na potisk textilu. Dnes ji vede jeho syn Stanislav.

Ekonom - - MARCEL SOURAL - –text– Jan Štětka –ilustrace– Jan Hunter Doležálek –Foto– mateJ slávik

Červené neony, blikající rulety, zástupy trpaslíků a pusté baráky s cedulemi For Sale. Zhruba takový obrázek se Čechům v posledních letech obyčejně vybavil, když se řeklo západní pohraničí nebo Ašský výběžek. Jenže dnes je to klišé, realita je jiná.

Přesvědčit se o tom lze třeba v Okružní ulici v Aši. Zatímco ještě před pár lety lemovala její východní stranu jedna herna vedle druhé a blikající jackpoty se doslova vysmívaly protilehlé čtyřpatrové továrně, teď ulici zbavené hazardu znovu dominuje tradiční rachot strojů.

Vrátnicí opravené fabriky s modrou fasádou a nenápadným označením ZDM, s. r. o., chodí denně do práce na devadesát zaměstnanců. Jedním z nich je už sedmadvacet let i Rostislav Malý, syn zakladatele firmy Františka Malého a bratr dnešního ředitele a většinového vlastníka Stanislava Malého.

„Díky Rosťovi to vlastně v roce 1990 všechno začalo,“říká Stanislav Malý. „Tehdy se otevřela možnost podnikat a taťka, do té doby zaměstnaný jako samostatný vývojový technolog v někdejší ašské textilce Tosta, řešil problém, kde by mohl pracovat můj mentálně postižený bratr. V té době začala poptávka po textilních etiketách neboli ‚cedulkách za krkem‘ a tátu napadlo vyrobit strojek, na němž by brácha mohl někde v garáži jednoduchým způsobem tisknout, takže by měl práci a výdělek,“popisuje vznik rodinné firmy, která je dnes jediným pokračovatelem textilácké tradice Ašska.

Čtyři patra technologií

Místnost v přízemí někdejší přádelny je upravena jako síň úspěchů společnosti ZDM. Až tady si návštěvník uvědomí, jak pestrý sortiment tištěných výrobků se skrývá pod firemním sloganem „Čtyři patra technologií“: windsurfingové plachty, běžecké, fotbalové, hokejové či cyklistické dresy, sportovní čepice či klubové šály s vyšívanými logy, vlajky, šátky, transparenty, ručně šité oblečení na zakázku, firemní bavlněné tašky, startovní čísla nebo klíčenky.

„Jsme jedinou českou certifikovanou tiskárnou pro Adidas. Vyráběli jsme dresy pro fotbalový Bayern Mnichov i startovní čísla pro zimní olympiády v Albertvillu a Turíně. Teď zrovna máme zakázku na textilní rohožky pro luxusní modely vozů BMW,“vyjmenovává největší dosavadní úspěchy Stanislav Malý, jemuž otec firmu definitivně předal letos v březnu. Pyšný je zejména na strojové vybavení. V ašské továrně se na ploše 3500 metrů čtverečních nachází 12 sítotiskových karuselů, pět sublimačních strojů či osm dvanáctihlavých vyšívacích strojů.

Většinu „podkladového“textilu podnik kupuje a dováží, ale má i vlastní šicí dílnu se šičkami, které jsou

Na počátku rodinného byznysu byla potřeba

najít práci pro mentálně postiženého syna.

schopny na míru vyrobit třeba sadu dresů pro sportovní klub. Sehnat kvalifikované zaměstnance je dnes ovšem podle ředitele velký problém. „Měli jsme v Aši textilní školu, ale začal se tam vyučovat management. Takže budeme všichni ředitelé a pracovat nebude nikdo,“říká trpce.

Na to, že se vše neustále mění, je ale připraven. Za sedmadvacet let existence zažila firma ZDM jak zlaté časy v 90. letech, kdy 150 zaměstnanců chrlilo ve třech směnách oblíbené klíčenky, tak propad, kdy krize po roce 2008 položila řadu menších německých pekáren a řeznictví, které předtím rády dávaly zákazníkům tradiční dárky v podobě potištěných bavlněných tašek na nákup. Ročně jich v Aši vyrobili na osm milionů.

„Kvůli šetření však Němci přešli na igelitové tašky a po krizi se už k bavlně nevrátili,“říká Stanislav Malý. Současným hitem jsou podle něj potisky, jimiž se firmy snaží navzájem odlišit, nedávno pro jeden pivovar udělali „podnikové“pantofle. A naopak novou

hrozbou je čínská konkurence, která čím dál častěji nachází cesty, jak rychle dodávat zboží do Evropy. Přesto si ašští tiskaři pořád udržují konkurenční výhodu, protože přání zákazníků umí plnit doslova ze dne na den.

„Nyní jedeme na jednu směnu, ročně vyprodukujeme dva miliony tisků a 850 tisíc výšivek,“říká Stanislav Malý s tím, že roční obrat se pohybuje kolem 50 milionů korun. Zakázky jsou podle jeho slov menší, ale je jich hodně. „Víc proto musíme hlídat cash flow, tedy jak nám platí zákazníci. Významnými odběrateli jsou třeba firmy Pepsi, Japan Tobacco nebo British American Tobacco. Tabákový průmysl nám teď dost pomáhá, tak jsem zvědav, jestli jej politici ještě víc omezí,“dodává.

Podle zakladatele ZDM Františka Malého došlo v době krize ještě k jiné podstatné proměně trhu. „Starší generace podnikatelů měla mnohem inovativnější přístup. Zákazník vyslovil požadavek a firmy ihned vymýšlely způsob, jak vyhovět a najít řešení. Jenže pak podniky převzali mladí, kteří požadavek, jejž neumějí ihned uspokojit, prostě odmítnou – ať si jde zákazník jinam. Tohle dřív nebývalo,“podotýká.

Najdi si svého Němce

Cesta ZDM k úspěchu byla velmi klikatá. Na startu v prosinci 1990 byli dva přátelé, textiláci František Malý a Jiří Dusík. Oba měli postižené syny (syn Jiřího Dusíka však nakonec do firmy nikdy nenastoupil) a etikety začali podomácku tisknout na svépomocí vyrobeném stroji u Dusíků v rodinném domě. K zakladatelům později přistoupil ještě Němec Richard Zurmühl, čímž vznikla značka ZDM.

„Kdybych si tehdy mohl vybrat, asi bych preferoval spíš založení technické, respektive elektrotechnické firmy,“vzpomíná zakladatel František Malý. „Jenže jsem realista a vím, že na to tady v Aši nejsou lidi. Tady vždy žili textiláci, tiskaři, barvíři, šičky, po nich jsem mohl sáhnout,“říká.

Klíčový zlom v historii ZDM nastal 29. července 1992. Otec i syn Malí události toho dne líčí jako malý zázrak a i po letech si pamatují přesné datum. Jeden švýcarský dodavatel, objíždějící středoevropské zákazníky, dal totiž Františka Malého dohromady se zavedeným německým podnikatelem Willym Maiselem. „Tehdy bylo tady v pohraničí takové pořekadlo ‚Najdi si svého Němce‘ a my měli štěstí. Willy je seriózní, padli jsme si hned do oka. Jeho textilně tiskařská firma Willy Maisel GmbH má sedmdesátiletou tradici a silnou pozici na německém trhu. Ráno se mi ozval, v poledne jsem už byl u něj a odpoledne jsme vybírali stroje, které nám pak poslal do Čech,“popisuje.

Pět let nato se obchodní spolupráce proměnila ve spoluvlastnictví. Po úmrtí Jiřího Dusíka v roce 1997 a odchodu Richarda Zurmühla o rok dříve si Willy

Maisel koupil 49,8 procenta ZDM. František Malý zůstal s 50,2 procenta většinovým vlastníkem. Důsledkem byl kvalitativní skok, kdy se výroba na domácích strojích změnila v průmyslový, strojový sítotisk velkoobjemových zakázek. Provoz se přestěhoval nejprve do bývalé přádelny v sousední vísce Libá a v druhé polovině 90. let firma koupila na desetimilionový úvěr bývalou přádelnu v Okružní ulici v Aši, kde sídlí dodnes.

Především však Maisel firmě ZDM otevřel německý, rakouský, švýcarský a nizozemský trh. Ještě před pár lety tam směřovalo až 80 procent produktů ašského podniku. Dnes, po krizi, je ale situace jiná, polovina produkce zůstává v Česku. Firma proto otevřela obchodní zastoupení v Praze.

Třetí generace na obzoru

V modré továrně platí, že čím výš, tím sofistikovanější technologie. Dole se tisknou bavlněné tašky s emblémy německých měst, v patře nad tím důmyslné automaty vyšívají loga na čepice a ještě výš jsou lasery, 3D tisk, digitální potisk a grafická studia. „Jé, dobrý den, pane šéf,“hrne se náhle drobná blondýnka s nefalšovanou radostí k bývalému majiteli Františku Malému, když vchází do dílny.

Svým způsobem je to sociální zázrak, když se vezme v potaz, že německé firmy dnes loví v Aši zaměstnance na pohádkový plat 1500 eur měsíčně za práci skladníka, což si ZDM dovolit nemůže. Ale důvodem firemní soudržnosti může být vedle jisté mzdy i to, že pan Malý dává práci celým rodinám a občas o víkendu uspořádá pro své lidi společné odpoledne na kolech. „Dnes se tomu říká teambuilding, já zůstávám u slova výlet,“usmívá se.

Že se ZDM stane rodinnou firmou, zakladatel nijak neplánoval. „V žádném případě jsem nechtěl ovlivnit synův život, abych mu vnutil něco, co by se mu nelíbilo,“zdůrazňuje. Stanislav Malý však říká, že už od patnácti let cítil sounáležitost s podnikem. Zakolísal prý jen, když si uvědomil, že převezme fungující továrnu a že za ním nikdy nebude vidět tolik práce jako za otcem, který vybudoval firmu z ničeho. „Ale pak jsem si řekl, že by bylo nefér, abych řekl rodičům, kteří podniku obětovali život, že budu dělat něco jiného,“líčí moment svého definitivního rozhodnutí. Postupně pak poznával detaily řízení i osobní vazby a po studiích si sedl s otcem do jedné kanceláře.

Od té doby, co František Malý dosáhl důchodového věku a předal firmu synovi, je jeho prioritou být důsledně v pozadí. „Chodím do podniku úplně minimálně. Lidé musí vědět, že šéfem je už někdo jiný,“říká. Baví ho teď spolupráce s Muzeem Aš, s nímž pořádá přednášky a workshopy o sítotisku a digitálním tisku, a připomíná tak obyvatelům města historii jejich průmyslu.

Aktuálně však nosí v hlavě ještě jednu věc, snad nejdůležitější. Stanislavu Malému se před měsícem narodil syn, možná budoucí pokračovatel. „Nejsem ten typ, který by se věšel kvůli tomu, kdyby firma jednoho dne skončila. Však jsem Standovi říkal, že kdyby mu nešel tisk, ať v továrně peče housky nebo chleba. Vždyť původní účel, zaměstnat našeho Rosťu, podnik splnil bohatě, Rosťa u nás dodnes pracuje. Ale na druhou stranu, kdyby to jednou pokračovalo, bylo by to takové hezké,“představuje si zakladatel fabriky v nejzápadnějším výběžku Česka.

Společnost ZDM před 27 lety založil František Malý, letos v březnu ji definitivně předal svému synu Stanislavovi.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.