Meze růstu

Ekonom - - SLOUPEK JANA A. NOVÁKA -

Mám knihu, jejíž vazba není zrovna profesionální, uvnitř jsou listy potištěné jen z jedné strany a místy sotva čitelné. Hluboko v časech socialismu se sem její text dostával pokoutně a mě tehdy připadal tak zásadní, že jsem ji na svém pracovišti tajně rozmnožil. Na třetí odboj by to asi nebylo, ale na průšvih ano.

Ta kniha se jmenuje Meze růstu a vznikla roku 1972 ve spolku, který si říkal Římský klub. Základní myšlenkou je, že svět stojí na pokraji propasti, a i když se to v textu neříká přímo, tak z mnoha míst je patrné, že zhroucení přijde okolo roku 2000. Citován je i tehdejší generální tajemník OSN, který tvrdil, že na řešení kritické populační, potravinové, surovinové a ekologické situace má lidstvo nanejvýš 10 let. Od té doby uplynulo přes půl století. Svět si sice nestojí o moc lépe, ale ani o moc hůř.

Dnes proto bývají Meze růstu vysmívány, ale to nemám v úmyslu. Nejenže pohnutky autorů byly jistě ušlechtilé, ale především jejich práce upozornila na zásadní problémy, které do té doby viděl málokdo. V lecčems se mýlili, ale opravdu velkou chybu udělali jen ve vyvolávání strachu z náhlého zhroucení. A když nepřišlo, byly Meze růstu pro smích.

Jenže globální katastrofy většinou nepřicházejí přelomově. Když končila antika, většina lidí si změny nevšimla a ani dnešní historikové se neshodnou, kdy přesně se to stalo. „Nemusí to bouchnout, někdy to jen kníkne,“napsal kdosi moudrý. A problémy, o nichž Meze růstu mluví, tu pořád jsou.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.