Constantin Kinský

Potomek šlechtického rodu rád cestuje do míst, kde se prolíná dějepis s živou současností.

Ekonom - - MOJE TŘI CESTY -

Cítí se doma všude po Evropě, pokud může něco dělat a zanechat smysluplnou stopu. Ale přiznává, že kořeny má na dvou místech. Ve Francii, kde vyrůstal, a ve Žďáru nad Sázavou, kde je rodové sídlo, které maximálně zpřístupnil veřejnosti. „Aby byl člověk otevřený ostatním, měl pocit jistoty, potřebujete hluboké kořeny. Mám radost, že i manželka a děti se cítí doma ve Žďáře,“říká Constantin Kinský.

Cestování je jeho přirozeností. Jednou za rok vyráží do Bretaně za sluníčkem, několikrát během roku po Evropě na inspirativní pracovně-soukromé cesty spojené s rozvojem venkova a ochranou památek, každý týden po D1 na trase Žďár nad Sázavou – Praha.

V paměti má ovšem dvě nezapomenutelné cesty. Tu první absolvoval jako 14letý do socialistického Československa. Ve vlaku na hranici prožil buzeraci s kulometem u břicha a vlčákem mezi nohama. „K otcovu příteli jsem přijel pěkně vystrašený a poprvé u něj na posilněnou vypil becherovku a sháněl se po hajzlíku,“s úsměvem přiznává, že jeho tehdejší čeština byla poněkud zastaralá.

V lednu 1990 pak jel poprvé do Žďáru nad Sázavou s otcem Radslavem Kinským. Veselá nálada v autě prý s blížící se hranicí rychle skomírala. „Na hranici jsme předložili doklady a ten samý člověk, který by na nás dva měsíce předtím střílel, nás uvítal a otce oslovil – pane hrabě. Projeli jsme a asi tak za 300 metrů jsem zhodnotil, že to bylo úžasné. Otočil jsem auto a celou proceduru si ještě jednou zopakoval.“

Žďár nad Sázavou: Meditační cestování lesem

Ve středu, nejpozději ve čtvrtek každý týden přijíždí Constantin Kinský na rodové sídlo do Žďáru nad Sázavou a zůstává přes víkend. Na zámku žije i jeho matka, původem gruzínská princezna. Ačkoliv tedy má i gruzínské kořeny, cestu do Gruzie Kinský zatím odkládá, až prý bude mít víc času. Zato ve Žďáru si užívá chvíle v lese. Charakterizuje je jako „malé cesty“.

„Člověk nemusí cestovat jenom do zahraničí. Já mám třeba rád cesty lesem, pozoruji, jak roste, jak hospodaříme. A potom posedím na posedu a vůbec na nic nemyslím. Nechávám se okouzlit krásou kolem sebe.“

Pracovní myšlenky v takových chvílích Kinský odhání, relaxuje po vzoru japonského učení zen, maximálně si v tom klidu vybavuje verše. „Třeba v jedné čínské básni se praví, že je dobré chodit až k místu, kde pramení řeky, kde prameny vysychají, a počkat, až začne pršet.“

Někdy majitel žďárského panství, které představuje 5700 hektarů lesů, přes 50 rybníků, 200 hektarů orné půdy a 3,5 hektaru střech, v lese na posedu také zamíří. „Ale to není cíl. Kdo lovu rozumí, tak vám řekne, že není nic méně agresivního než lov. Když jste agresivní, tak chybíte, když jste v klidu, tak si to užijete.“

Udine: Přitažlivý kousek Itálie bez turistických davů

Nedávno se Constantin Kinský vrátil z kongresu evropského sdružení rodin, které vlastní nějaký zámek, panství, statek a tento majetek se snaží udržet, oživit, rekonstruovat. Místem setkání byl severovýchod Itálie, poblíž rakouských a slovinských hranic. Ten region se jmenuje Friuli a jeho centrem je město Udine, kde jednání probíhalo. „Je to krásné území, úžasná krajina. Krajina je pro mě místo, kde se spojí dějepis a zeměpis. A to bychom měli v Česku lépe chránit. Polochráníme budovy, ale nevěnujeme dostatek pozornosti krajině kolem. A to je škoda,“míní Kinský.

Lokalitu Friuli doporučuje k návštěvě, protože je tam mnoho památek UNESCO, vynikající jídlo a hlavně není přelidněná turisty. „A potkal jsem se tam s přítelem Corradem Pirzio-Birolim, diplomatem v Evropské unii, který se znal s českým emigrantem Štěpánem Zavřelem.“Ten působil ve filmovém studiu Bratři v triku v době, kdy je vedl Jiří Trnka. Takže je jím hodně ovlivněný. Posléze se v cizině stal uznávaným kreslířem, ilustrátorem dětských knih. A Kinský by rád jeho dílo Čechům víc přiblížil.

„Chtěl bych, aby se ta cesta uprchlíků uzavřela. Mám radost, když nyní na hranicích maximálně přibrzdím, a nechápu, proč by lidé chtěli dávat hranice mezi státy.“

Čína: Země, která ohrožuje český knedlíkový monopol

Pro cestování jednoznačně preferuje Evropu. Má rád místa, kde je na dosah takzvaně evropský dějepis, ale zároveň tam pulzuje současný život. „Mě zajímá dort se všemi vrstvami,“říká Constantin Kinský s tím, že památka má hodnotu, když má smysl. „A má smysl, když je nositelem života. Naše minulost je pramenem budoucnosti.“

Přesto je země mimo Evropu, na kterou rád vzpomíná a plánuje, že se tam ještě vrátí – Čína. „Zaujalo mě tam právě spojení velmi dávné minulosti a velmi aktivní současnosti. Byl jsem v Si-anu, kde je k vidění Terakotová armáda, ale kde Mao Ce-tung daleko od Američanů a Sovětů umístil hi-tech průmysl. Je to významné středisko čínské vědy a výzkumu, zbrojního a kosmického průmyslu. A také historie. A to mě fascinuje.“

Kinský je ale také fanda regionálních potravin a rád ochutnává lokální produkty. V Číně ho zaujaly knedlíky. „Ochutnal jsem rýžové uprostřed s meruňkou. Ve vyhlášené restauraci Din Tai Fung v Hongkongu, což je taková velká kantýna, která má ovšem michelinskou hvězdu, jsem jedl nejrůznější druhy knedlíků, třeba s krevetou. Asi 50 lidí je tam dělá celý den a mně došlo, že Číňané knedlíky zaplaví trh a my přijdeme o monopol.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.