Dali jsme si do názvu „plast“, nyní nás to zbytečně sráží,

Říkají manželé a majitelé firmy Alcaplast, která je předním dodavatelem sanitární techniky.

Ekonom - - DALŠÍ TÉMATA - –TEXT– MARCELA HONSOVÁ –FOTO– TOMÁŠ ŠKODA

Příští rok spolu budou dvacet let. V manželství to není až tak významné výročí, ale když se k tomu přičte i společné působení v jedné firmě, jsou Radka Prokopová a František Fabičovic bezesporu neobvyklý pár. Z malé garážové firmy se jim podařilo vybudovat společnost Alcaplast, která je předním dodavatelem sanitární techniky a dosahuje více než miliardového obratu.

„Oba jsme si podobní v tom, že jsme tvůrci. Děláme s plným nasazením, nechceme nic odbýt, jdeme do všeho naplno, věnujeme byznysu maximum času a energie,“říká Radka Prokopová, která si po svatbě ponechala své původní příjmení.

V řadě oblastí jsou však zcela rozdílní, což právě v podnikání nebylo na škodu. Výborně se totiž doplňují. Fabičovic se stará o provoz, výrobu, Prokopová o obchod. Muž se pohybuje trochu v oblacích, přichází s nápady, jak a kam firmu dál posunout, a žena realisticky zůstává nohama na zemi a počítá. Ovšem konečné rozhodnutí o investicích je prý společné. „Já to obvykle vymyslím, přijdu s nějakým novým nápadem, co by se mělo udělat, a pak to manželka schválí,“usmívá se Fabičovic s tím, že to schválení si musí někdy vybojovat. Ale umí i ustoupit.

„Ve firmě nejsme manželé, ale společníci. Manžel má vždy vizi. Ví, co je třeba pořídit, jaké stroje. To já nevidím. Jsem víc spojená s obchodem, zda se nám výrobky podaří uplatnit na trhu a v jakém horizontu,“doplňuje Prokopová, která v podniku zastává post generální ředitelky.

Dnes sedmačtyřicetiletá Prokopová začínala podnikat v Praze. Po absolvování Vysoké školy ekonomické si v roce 1993 založila firmu na pořádání večírků. Už tehdy bylo zřejmé, že je vysloveně organizační typ. S budoucím partnerem se seznámila, když jednu z akcí zorganizovala na Moravě, kde Fabičovic žil. Nakonec se za ním odstěhovala do Břeclavi. Od počátku bylo jasné, že byznys orientovaný na metropoli nebude na malém městě fungovat. „Nevěděla jsem, kde se tam nechat zaměstnat, a nic nedělat nebylo mým cílem. Společná práce tedy byla logickým krokem. Tak jsem začala řídit obchod, protože v tom už jsem měla zkušenosti,“vzpomíná Prokopová.

Absolvent lesnické fakulty Fabičovic, který letos slaví šedesáté narozeniny, za socialismu šéfoval instalatérům a byl zvyklý shánět nedostatkové zboží. V roce 1991 pak začal se sanitární technikou obchodovat. Vystěhoval auto z garáže rodinného domku a udělal si tam první sklad a obchod zároveň. Po rozdělení Československa a komplikacích s dovozem některých komponentů

Ze začátku jsme si mysleli, že nám bude stačit 80 lidí. A tak že vydržíme do důchodu.

ze Slovenska se rozhodl pro vlastní výrobu. „Vymyslel jsem vypouštěcí a napouštěcí armatury, koupil čtyři lisy a v roce 1998 v pronajatých garážích po nákladních vozech začal s výrobou,“uvádí Fabičovic. O rok později už šel do vlastního objektu.

„Ze začátku jsme si mysleli, že nám bude stačit maximálně deset lisů a 80 lidí. A tak že vydržíme až do důchodu,“vzpomíná. Podle jeho slov ho ovšem odběratelé posouvali stále dál. „Vnímal jsem požadavky trhu, reagoval jsem na to, co by zákazníci ještě chtěli, a firma se rozrůstala.“Dnes zaměstnává 600 lidí a roční obrat se pohybuje kolem 1,4 miliardy korun.

Jediné, co manželský pár z rané historie Alcaplastu mrzí, je název společnosti. Alca totiž bylo původní jméno oné pražské firmy na pořádání večírků. Dodali jen „plast“, z něhož se domnívali, že budou vyrábět. „Tak po roce 2000 bylo jasné, že u plastu nemůžeme zůstat, že musíme do kovu, který zlepšuje kvalitu,“říká Fabičovic. Současný název podle jeho mínění tak trochu sráží firmu do nižší kategorie.

„Kdo firmu v devadesátých letech privatizoval, tak už nějakou ideu rozvíjel, ale my jsme neměli nic. Firmu jsme budovali postupně opravdu z ničeho, kdybychom věděli, kam ji budeme směrovat, tak jsme víc přemýšleli o názvu. Tehdy nám nejméně podstatné přišlo, jak se bude firma jmenovat. My jsme se chtěli jenom uživit,“dodává Prokopová.

Pod značkou Alcaplast lze sehnat přes 700 druhů výrobků sanitární techniky, jako například splachovací moduly pro WC, ventily, sifony či záchodová prkénka. Mezi top produkty patří nerezové odtokové žlábky pro luxusní sprchové kouty.

Zhruba 70 procent produkce míří do 40 zemí světa. Nezřídka se stává, že český zákazník hledá jejich výrobek v domnění, že jej dělá ta známá firma Alcaplast „ze Západu“. Jde o vysoce proexportně zaměřenou společnost. Ale i na českém trhu má významné postavení, podle odhadů tato značka zabírá až 40 procent sanitárního sortimentu.

Jediné, co manželský pár z rané historie Alcaplastu mrzí, je název společnosti. Záhy bylo jasné, že u plastu nemohou zůstat a musí vyrábět i z kovu.

Sympatické na manželském a podnikatelském páru jsou jejich zápal a chuť v rozšiřování firmy stále pokračovat. Koncem letošního roku přibude Alcaplastu nová výrobní a skladovací hala o velikosti 20 tisíc metrů čtverečních. Investice do výstavby a technologie přesáhla 600 milionů korun a měla by firmu posunout tak ke dvoumiliardovému ročnímu obratu.

Tato investice byla po dohodě obou společníků. Zato peníze do nového vinařství nebyly tak jednoduše schválené. Prokopová přiznává, že tentokrát razantně nesouhlasila. Chtěla, než děti zcela odrostou (synovi bude letos 18 a dceři 15), věnovat víc času rodině. Vize vybudování vinařství jí tuhle představu poněkud nabourala. Ale nakonec si manžel prosadil, že se ke svému koníčku vrátí. Jeho rodiče totiž mívali vinici, kterou v době, kdy budoval firmu, prodal. Neměl čas na nic jiného. Teď si nechává kousíček od Valtic s výhledem na celou Pálavu postavit vinařství Obelisk. Ví, že na to, aby chodil pracovat na vinici, čas mít nebude, ale určitě dohlédne, aby vína jako ryzlink, rulandské či sylván byla té nejlepší kvality. Zatím má 20 hektarů vinic, plánuje rozšíření na 40.

„Je to byznys, který neznáme. Částečně to asi skloubíme s firmou a našimi zákazníky, že je budeme mít kam pozvat. Bude to jakýsi bonus. A pak musíme mít dobrá vína, to je základ. Když bude kvalita, tak si víno zákazníky najde,“plánuje Fabičovic, který vlastní i oboru a od byznysu si rád odpočine v přírodě. Zároveň si je vědom manželčina varování, že odvětví služeb je náročné. „Ještě si to dobře pamatuji z dob, když jsem organizovala večírky,“dodává Prokopová. Ta se za práci ve firmě odměňuje spíše cestováním po světě, pokud možno s celou rodinou.

Naprosto zřejmé je, že tím hlavním byznysem pro oba zůstává Alcaplast. Výhledově uvažují, že vedení firmy předají najatému manažerskému týmu. Cesta to bude ale ještě dlouhá: oba nyní přiznávají, že dohlížet zpovzdálí by ještě nedokázali.

Zda se někdy na chodu firmy začnou podílet i děti, manželé neřeší. Plánují jim dopřát svobodu vlastního rozhodování. Často před nimi doma probírali firemní problémy a nyní mají obavy, že je naladili spíš proti byznysu.

„Když teď mluvím o firmě, tak to vypadá strašně jednoduše. Ale těch věcí, co musí člověk překonávat na cestě podnikání, těch problémů, stresů je strašně moc,“říká Fabičovic. Zároveň ale přiznává i dobré pocity. To když někde v luxusních hotelích, třeba nedávno v karlovarském Puppu, najde výrobky své firmy. „To je sakra dobrý pocit,“prohlašuje hrdě.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.