Volba „tatíčka“prezidenta? Argument proti referendům

Ekonom - - ZACHYCENO V SÍTÍCH - –TEXT– JAN NĚMEC –ILUSTRACE– JAN HUNTER DOLEŽÁLEK

Obecné referendum patřilo mezi témata, která významně ovlivnila prezidentské volby. Na jedné straně byl zastánce referend Miloš Zeman, který tvrdil, že lidé nejsou hloupí ani manipulovatelní a zaslouží si rozhodovat i o významných geopolitických otázkách přímo. Na druhé straně stál odpůrce

Jiří Drahoš, podle nějž nedostatek informací může končit neuváženostmi typu brexit. Paradoxně právě přímá prezidentská volba, nazývaná též referendem o Miloši Zemanovi, jasně dokázala, která z variant je správná: ta druhá.

Prezidentské debaty před volbami byly přehlídkou témat, která s prezidentskou funkcí v Česku nesouvisejí buď vůbec, anebo jen okrajově. Příklad? Uprchlické kvóty, kouření v restauracích nebo právo nosit zbraň, tedy témata, která připravila ve své debatě televize Prima. Kandidáti argumentovali, vymezovali se, uráželi se – a voliči se rozhodovali podle výsledného dojmu, aniž by měly prezentované názory vůbec šanci se někdy přerodit v realitu. Kouření v hospodách nebo kvér v hudebním klubu prostě ani Zeman nezaručí.

V debatě na České televizi sice došlo i na relevantní otázky. Mělo to však dva háčky. Zaprvé, debata byla kvůli své věcnosti nudnější a je málo pravděpodobné, že ji diváci lační „show“vydrželi sledovat celou. A zadruhé, ani vychvalovaná Světlana Witowská se neptala na klíčové pravomoci prezidenta, třeba jmenování guvernéra a rady ČNB. Na první pohled příliš odborné téma, jistě. Co by ale asi Miloš Zeman odpověděl na to, že jmenováním Jiřího Rusnoka a „jeho“členů rady de facto odsouhlasil politiku slabé koruny, proti níž se na veřejnosti vymezoval, protože prý krade lidem úspory? Výsledkem předvolební kampaně bylo, že se lidé rozhodovali často emocionálně, na základě irelevantních faktů, třeba podle vzhledu kandidátů. To ostatně dokázala i zmiňovaná diskuse na ČT, respektive dotazy diváků. Co jako prezident uděláte pro venkov? Co uděláte pro české firmy a průmysl? ptali se diváci. Jako by hledali „tatíčka“prezidenta, ne hlavu státu s minimem pravomocí. Referendum o czexitu by se odehrálo ve stejných kulisách emocí, polopravd a chybějících faktů. Lidé by snadno mohli podlehnout lžím Tomia Okamury, že vystoupením z EU se pro nás nic nemění, že jen odmítneme „diktát Bruselu“, podepíšeme pár smluv a budeme dál vesele vyvážet do Německa. A poté, co by 2,7 milionu lidí rozhodlo o odchodu z EU, by se oni i dalších 7,3 milionu spoluobčanů nestačili divit. Podobně jako se dnes nestačí divit „obyčejní“Britové.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.