Babiš za zenitem, ODS a piráti tuší budoucí šanci

Ekonom - - NÁZORY - –TEXT–JOSEF PRAVEC –ILUSTRACE– JAN HUNTER DOLEŽÁLEK

Sedmiměsíční spory o sestavení nové vlády řádně poznamenaly domácí politickou scénu. A dolehly dokonce i na zdánlivě neotřesitelné hnutí ANO 2011. Babišův tým se v posledních týdnech nejen štěpí a přichází o některé dříve nepostradatelné tváře, jako je třeba Martin Stropnický, ale po dlouhé době se od něj odvracejí voliči. Hned podle několika průzkumů veřejného mínění už nemůže počítat s třicetiprocentní podporou, což znamená, že z případných předčasných voleb by zřejmě vyšlo s nižším počtem poslanců, a tím je výrazně oslabeno.

Důvody jsou hned tři. Voliči na Andreji Babišovi oceňovali, že jako rázný byznysmen umí věci zařídit, že prostě umí vládnout. Právě tato jeho pečlivě budovaná pověst notně utrpěla. Navíc mu přestává věřit část lidí, které získal při svém vzestupu v roce 2013 – voliči umírněné pravice. Ty znejistil příliv nových sympatizantů z ČSSD a celkové „zlevicovění“hnutí, což ukázal program koaliční vlády přizpůsobený požadavkům sociální demokracie a rovněž komunistů. Babiš se domnívá, že krkolomný tanec mezi vejci s pomocí marketérů ustojí, naráží však na meze možného. Do třetice jako premiér přirozeně ztrácí donedávna spolehlivě fungující kouzlo protestního politika, které mu podle politologů přinášelo snad až polovinu hlasů.

Jen málo na tom všem změní nový kabinet, jehož budoucnost zůstává zamlžená. Bude totiž záviset na podpoře protizápadních komunistů a rozhádaných a budoucnosti se obávajících, a proto patřičně nervózních sociálních demokratů. Možná se stane také terčem protivládních a protikomunistických demonstrací. I když obstojí při hlasování o důvěře, není vůbec jisté, v jaké podobě a jak dlouho vydrží. A zda premiérovým jediným spojencem časem nebude jen prezident Miloš Zeman, který společnost dělí přinejmenším stejně jako Babiš.

Ještě více než na ANO 2011 dolehl půl roku trvající chaos na sociální demokraty. Ti se po vnitrostranických hádkách o tom, zda jít s Babišem, či proti němu, propadli až na okraj volitelnosti a každá další chyba je může vymazat. Takže by následovali své kolegy v Polsku či Maďarsku. Podobně katastrofálně to vypadá s oblibou dalších tří, tentokrát pravicových stran: lidovců, starostů a TOP 09.

O mnoho lépe, bez ohledu na to, že se od roku 1989 nejvíce přiblížili k vládě, na tom nejsou ani komunisté. Ačkoliv ty ohrožuje hlavně skutečnost, že jejich voliči stárnou a mladší odpůrci polistopadového establishmentu či lidé obávající se migrace a islamizace Evropy volí Tomia Okamuru.

Spolu s tím lze tušit budoucí politické změny. Gravitačním centrem konzervativní pravice se po letech znovu stává ODS, k níž se postupně začínají navracet ti, kteří se odtáhli za skandálů v dobách Mirka Topolánka a Petra Nečase. A mileniálové v symbióze s městskými liberály vzpomínajícími na doby ODA či Unie svobody stojí zase za neustálým posilováním pirátů. Ti v řadě západoevropských zemí po raketovém startu selhali, v českých poměrech se nicméně mohou načas stát silou, s níž se bude muset počítat. A vůbec nelze vyloučit, že obě jmenované strany po příštích volbách do Poslanecké sněmovny zapomenou na dnešní spory, začnou spolupracovat a vytvoří tak jádro, kolem něhož vznikne budoucí liberální vláda.

Ještě ovšem musí, jak ODS, tak piráti, projít testem reálných sil a tím bude podzimní boj o obecní zastupitelstva a třetinu Senátu.

Ale bez ohledu na tyto výsledky může překreslování politické mapy urychlit domácí socioekonomický vývoj. Hospodářství od příštího roku zřejmě začne zpomalovat a opět se vynoří problémy – od nezaměstnanosti po napjatý rozpočet. Tím spíše, že přibývá varovných prognóz, pokud jde o ekonomický vývoj v Německu a v USA a dopady rozbíhajících se obchodních válek. Je jasné, že ti, kdo v té chvíli budou v opozici, začnou z potíží automaticky těžit. Stejně jako Babiš před pěti lety.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.