Montérky mám pořád stejné

Ekonom - - JIŘÍ ONDRA -

Na trhu s naftou a benzinem je to svého druhu fenomén. Prodanými objemy se tlačí mezi pět největších sítí čerpacích stanic, tržbami je těsně stíhá. Přitom má firma Tank ONO dnes 41 pump, desetinu toho, co lídr trhu Benzina, čtvrtinu oproti pátému největšímu řetězci OMV. „Jedeme to furt stejně, nízká marže, velký objem,“říká Jiří Ondra, který spolu s bratrem Petrem Tank ONO založil a vlastní. Kvůli nízkým cenám jde nejspíš o jediné pumpy v Česku, kde řidiči stávají ve frontách.

Zásad, které si na začátku v roce 1994 stanovili a dodnes se jich drží, je ale víc. Všude mají otevřeno nonstop a na totemech svítí po celé republice vždy stejné částky za litr benzinu či nafty.

Na alternativní paliva Jiří Ondra moc nevěří, ale pokud si zákazník bude něco žádat, nabídne mu to. Takhle už zažil boom i konec bionafty, teď prý nejspíš postupně vyškrtne z nabídky někdejší hit biopalivo E85. „Vždy připraven,“zní heslo muže, který se dnes v podnikání obává především toho, že na něj „zaklekne“finanční správa.

Když jsem jel koncem prázdnin z dovolené, konkurence kousek za Rozvadovem prodávala naftu za 35,9 koruny za litr, vy jste měli v Nýřanech cenu 29,5 koruny. Celorepublikový průměr byl v té době 32,5 koruny. Byli jste tedy tři koruny pod ním, ale dvě až tři koruny se udávají jako obvyklá marže pumpařů. Jak tedy vyděláváte?

Když jsme před 24 lety začínali, tak jsme po pár měsících nasadili marže zhruba mezi 60 a 70 haléři na litr a od té doby to takhle držíme. Takže když se prodávala nafta za 29,5 koruny, naše nákupní cena, ale nejen naše, troufnu si říci, že v celé republice, byla 28,9 koruny za litr. V nákupních cenách jsou nějaké rozdíly, záleží, jak platíte rychle, jaké máte objemy, odkud odebíráte, ale ať je to velká firma nebo malá, rozdíl je 10 až 20 haléřů. To znamená, že v té době nakoupili všichni mezi 28,9 až 29,1 koruny, a když prodávali za 32,5 koruny, tak měli marži 3,5 koruny a my méně. Jedeme to stále stejně: nízká marže, velký objem.

Když jste zmínil platby, vy máte krátké splatnosti? Jste schopni platit rychle, za což máte slevy?

My teď bereme hodně od Unipetrolu, asi 80 procent produkce, a tomu se platí dokonce dopředu. Oni chtějí všechno zaručené, musíte mít zálohu dopředu a ještě garanci čerpacími stanicemi. A za to vám dají lepší cenu.

Tržbami a prodaným objemem se derete mezi pětku největších sítí v Česku, přitom máte jen zlomek pump. Ale když se srovná ziskovost, tak pátá OMV loni vydělala 561 milionů korun při tržbách 17,6 miliardy korun, vy jen 26 milionů z tržeb 16 miliard korun. Čili oni měli ziskovost tržeb tři procenta, třeba u Shellu to byla zhruba dvě procenta, u vás 0,16 procenta. To vám stačí? Vždyť v té branži jde vydělávat mnohem víc.

Nám ten zisk stačí. My zase dost investujeme, kupujeme další pumpy, rekonstruujeme je. Je otázka, kdybychom zvedli ceny na jejich úroveň, jestli bychom vydělali víc. Ale máme to takhle nastaveno, člověk už je takový konzervativnější. Navíc my máme tu firmu s bratrem a nám dvěma to takhle stačí.

Vy jste schopni lokálně stáhnout cenu na pumpách dolů. Cítíte v branži vůči vám nevraživost za to, že „kazíte“trh?

Je to jako na každém trhu, Když je tam jeden, nasadí vysokou cenu. Konkurence ji tlačí dolů. My máme zkušenost, že přinášíme motoristům nižší cenu. Například v Roudnici nad Labem jsme pořídili malou pumpičku, tři stojany. Nastavili jsme naše ceny a všichni se zbláznili. Teď jsou tam ceny nízké. V Jihlavě nebo ve Vysokém Mýtě to bylo stejné. Ale ataky ze strany konkurence nejsou. Dřív jsme s nimi trochu bojovali, trnem v oku asi jsme, ale už to není tak kritické, zvykli si na nás.

Je otázka, kdybychom zvedli ceny na úroveň velkých hráčů, jestli bychom vydělali víc. ale nám s bratrem náš zisk stačí.

Má na vás spadeno berňák? Přece jen jste měli případ, kdy jste nakupovali od podnikatele Martina Uhera, který

později stanul před soudem za neplacení daní, na nichž státu dlužil stovky milionů korun.

Finanční správa k nám chodí na kontroly pravidelně. Předtím to bylo trochu horší, dnes chodí méně, protože všechno vidí on-line. Ale dřív chodili hodně.

A to znamená jak často?

Třeba dvakrát třikrát do roka sem přišli a kontrolovali nějakou část účetnictví, někdy dělali velkou kontrolu a chodili sem měsíc. Teď poslední čtyři pět let se to trochu uklidnilo. Důvod je ten, že se jim vlastně posílá všechno, měsíčně se vše hlásí, kdo přijel, jak přijel, jméno řidiče cisterny, SPZ auta. Podvody dnes nehrozí. Hodně pomohlo kontrolní hlášení, firmy už nemohou překupovat ve složitých řetězcích. A pokud jde o Uhera, tak ten byl nakonec letos osvobozený. Nic mu nedokázali, což nechápu, ale je to tak.

Dnes je podle vás ten systém nastaven tak, že na spotřební dani nebo DPH se šidit nedá?

Pumpa to měla vždycky strašně těžké šidit. Spíše šlo o to, že dřív udělali velký řetězec dodavatelských firem, které si palivo překupovaly, a daň se někde ztratila. Finančák už to nedohledal. Pumpa musí platit pořád, ta má majetek, takže si nemůže dovolit nezaplatit. A dnes s EET a dalšími opatřeními už šidit vůbec nejde.

Navíc pohonné hmoty posledních pět šest let dodávají pořád stejné firmy. Trh se pročistil. My za poslední rok máme 96 procent pohonných hmot z Česka, z Čepra a Unipetrolu. Ta zbylá procenta připadají na dodávky z Německa, odkud zásobujeme pumpy při hranicích.

A jak moc se o vás zajímá Česká obchodní inspekce? Protože kdybych byl na straně státu a viděl vaše ceny, podezříval bych vás, že šidíte na daních nebo na kvalitě.

Dřív, tak do roku 2004, byl v České republice problém s kvalitou celkově. Ale dnes si myslím, že je kvalita standardní, nejsou tu žádné topné oleje. Kontroly k nám chodí hodně, ale nepamatuju si, že by padla nějaká pokuta.

Když jsem se díval na web čoiky, tak za poslední tři roky tam máte jednu pokutu, a to za biopalivo E85 . . .

Já si myslím, že dnes v Česku není možné něco míchat nebo nějak upravovat. Když se podíváte na výsledky ČOI celorepublikově, tak to je srovnané s EU. Že by někdo zničil motor, to se třeba stane technickou nekázní, že cisterňák smíchá produkty, ale že by se na pumpu přivezla špatná nafta nebo špatný benzin, tomu nevěřím.

Teď poslední čtyři pět let se to s kontrolami z finanční správy trochu uklidnilo. důvod je ten, že se jim vlastně posílá všechno, měsíčně se vše hlásí, kdo přijel, jak přijel, jméno řidiče cisterny, SPZ auta. Podvody dnes nehrozí.

Jaká nabízíte alternativní paliva? Dnes je na trhu LPG, stlačený zemní plyn CNG, přece jen se objevují elektromobily, které potřebují dobíjecí stanice...

Prodáváme jen LPG, a to na pumpách, které už ho měly v nabídce, když jsme je koupili. Ale rozšiřování alternativ nás čeká, jsme připraveni. Když uvidíme, že je třeba aut na elektropohon hodně, tak dobíjecí stanice uděláme.

Stlačený zemní plyn vám nepřijde zajímavý?

Zatím ne. Ale to se všechno strašně mění. Před pěti šesti lety jsme si říkali, na AdBlue kašleme, nebudeme to prodávat. A dnes to máme na čtyřech z pěti pump a točí se to jako blázen. Až uvidím, že auta na CNG jsou a řidiči ho poptávají, začnu ho nabízet.

Na vaší pumpě jsem viděl ještě E85 – směs 85 procent etanolu a 15 procent benzinu. To někdo kupuje?

To byl velký hit, když byl benzin drahý. Na to musí být upravený motor, ale lidé to do normálních benzinových aut míchali třeba půl na půl. Pak ale prodej hodně klesl, když šla cena benzinu dolů. Takže nabídku E85 budeme asi postupně rušit. Stejně tak bývala hitem bionafta, ale dřív na ni byly daňové úlevy, které stát zrušil. Bionafta strašně zdražila, teď je dražší než nafta a stala se neprodejnou. Tak jsme ji zrušili. Tohle se opravdu hodně vyvíjí.

Která z alternativ má podle vás nějakou budoucnost?

To je složitá otázka. Nevím, co pak budou dělat na Blízkém východě, kde žijí z ropy. A co bude dělat stát? Podívejte se, kolik si bere peněz z pohonných hmot na daních. Jak by bez toho přežil? Kdyby se spotřební daně, které představují 11 až 13 korun z litru nafty a benzinu, přestaly platit, byla by to nejlevnější paliva. Takže si myslím, že ty změny tak horké nebudou, navíc se o tom pořád mluví, ale benzin a nafta zůstávají ve světě číslem jedna.

Na Západě, třeba v Itálii, jsou dost rozšířené samoobslužné pumpy. To vás neláká?

Možná nás to čeká do budoucna, ale zatím o tom neuvažujeme. Pořád si myslím, že je dobrý kontakt s lidmi.

Navíc na pumpě s obsluhou můžete prodávat i další zboží, a když někdo přijede natankovat, tak si skoro vždycky ještě něco koupí. Takže mít obsluhu se pořád vyplatí.

Vaše pumpy mají všechny otevřeno nonstop?

Zatím se držíme zásady, kterou jsme si dali v roce 1994, že máme všude otevřeno nonstop a všude máme stejnou cenu.

Největší sítě hodně rozšiřují doplňkové služby a vylepšují pumpy o kavárny, restaurace a různý další sortiment. Zpravidla to sice dělá jen malou část obratu, ale nepoměrně větší část zisku. Vy jste v tomhle trendu zdrženlivější?

My teď rekonstruujeme čerpací stanice a vylepšujeme je zevnitř. Doplňky jsou výborné a pravda je, že tam jsou marže úplně někde jinde. Ale z pohledu obratu je to minorita. Nicméně některé pumpy si dokážou vydělat doplňkovým prodejem na platy. Třeba naše dvě pumpy na přechodu v Dolním Dvořišti.

Dnes máte 41 pump. Máte nějaký plán rozšiřování sítě, cíl, kolik jich chcete mít v nějakém časovém horizontu?

Mně je 56, bráchovi 53, chceme jet dál, baví nás to. Ekonomický stimul už v tom moc není, protože vyděláno máme. Ale co bych dělal doma. Rozšiřovat se chceme. Ale že bych chtěl mít do pěti let sto pump, takový cíl nemám.

Když se rozšiřujete, tak převážně nakupujete už fungující pumpy. Kolik jste jich postavili sami?

Tuhle v Plzni, Nýřany, Cheb a to je všechno.

Kolik stojí postavit pumpu?

Záleží na místě a velikosti té pumpy, ale je to velká investice. Tahle plzeňská stála v roce 1993 asi 17 milionů korun se vším všudy. Nýřany, to je velká pumpa, kde navíc byly třeba velké investice do inženýrských sítí, vyšla kolem 65–70 milionů. A třeba v Chebu jsme jenom za kanalizaci platili asi 12 milionů. Celkem Cheb stál zhruba 50 milionů. Já bych klidně stavěl dál, ale problém je v tom, že stavět pumpu, to bychom jich za těch 24 let měli tak pět šest, protože dneska je neskutečný problém vyřídit stavební povolení. Pro nás je daleko jednodušší pumpu koupit a zrekonstruovat ji. Rozvíjet se dá jenom nákupy nebo pořídit pozemky u nových silnic a obchvatů.

Jiří Ondra.

„Máme to rozděleno. Pro mě je brácha nejlepší technik a provozák na pumpy v celé republice. A on si, doufám, myslí, že já jsem nejlepší ekonom,“říká

Jiří Ondra.

„Naše první pumpa v Plzni stála v roce 1993 asi 17 milionů korun,“říká

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.