Slabinou vlády je ministryně práce

Ekonom - - JAROSLAV HANÁK -

Jaroslav Hanák je úspěšný podnikatel. Jeho do‑ pravní a logistická firma FTL mimo jiné provozuje v Prostějově městskou hromadnou dopravu. Zároveň se od sametové revoluce angažuje ve vše‑ možných oborových organizacích, kde bojuje za zájmy podnikatelů a byznysu.

Osm let je z tohoto pohledu ve funkci nejvyšší, je prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Dá se o něm tedy říci, že je jakýmsi vrchním lobbistou za byznys. On sám však jako lobbisty označuje své názorové oponenty z řad odborů či levice. S nimi svádí nekonečné bitvy o podobu zákonů. V úzkém styku je logicky i se současnou vládou Andreje Babiše. S jedním členem kabinetu si však na chuť nepřišli.

Nedávno v médiích eskaloval váš konflikt s ministryní práce Janou Maláčovou ohledně minimální mzdy. O co přesně šlo, co vám udělala?

Byli jsme na prvním jednání, o které jsem požádal. Bylo to jistý čtvrtek, chtěl jsem se domluvit, jak bude vypadat sociální dialog v zemi. Ona je nová ministryně, šlo mi o to, aby se zachovala kontinuita. Žádal jsem ji, aby nechtěla převést agendu tripartity z Úřadu vlády na své minister‑ stvo. Myslím, že to má být u Úřadu vlády, jde o nadresortní agendu. Probírali jsme také další klíčové otázky, karenční dobu, růst mezd a minimální mzdu. Na tyto máme rozdílný názor. S tím jsme se rozešli. Vycházel jsem z toho, že jsme si řekli, že se budeme informovat a že budeme spolupra‑ covat. V pondělí jsem přišel na svaz a zjistil jsem, jak je neprofesionální. Ona v pátek poslala do eklepu (systém sdílení dokumentů mezi úřady – pozn. red.) novelu zákoní‑ ku práce, aniž by mi to ten čtvrtek řekla. A do novely dala nereálnost, že se od roku 2020 zvedne minimální mzda na padesát procent průměrné mzdy (nyní je to okolo 40 procent – pozn. red.). Byl to od ní nesolidní způsob jednání.

Nebylo to jenom nedorozumění?

Myslím, že dobře věděla, co bude v pátek dávat.

Už jste se o tom s ní bavil?

Nebavil. Světlo v tunelu jsem uviděl v debatě ministryně s naším viceprezidentem Janem Rafajem v Otázkách Vác‑ lava Moravce v České televizi.

Zdá se, že je to osobní . . .

V hlavě jsem si poskládal, jak vlastně bude vypadat vláda pod Andrejem Babišem. Má důvěru, výborně. Ale dokáže opravdu dosáhnout toho, co je v programovém prohláše‑ ní a co i my podporujeme? Třeba digitalizaci, výstavbu dopravní infrastruktury, vzdělanost? Věřím Andrejovi a jeho schopnostem řídit. Ale má strašný rozdíl v kvalitě ministrů. Silnou pozici mají určitě paní ministryně financí, ministryně pro místní rozvoj, Richard Brabec. Tam bych se neobával, ta ministerstva asi pojedou. Největší slabi‑ nou vlády, a je to pro mě těžké říci, je post ministryně práce a sociálních věcí. Každým dnem se přesvědčuji, že ve vazbě na podnikatelské prostředí nemá zkušenosti, nezná sociální dialog a chybí jí základní makroekonomic‑ ké znalosti. To nedopadne dobře.

Tímto si s ní, zdá se, uzavíráte další možnost komunikace . . .

S ní se nedá normálně komunikovat. Není čestná. Nicmé‑ ně mí kolegové velmi úzce spolupracují s náměstky a úřed‑ níky ministerstva práce, tak jak jsou léta zvyklí. Věřím, že spolupráce nadále profesionálně poběží.

Mluvil jste o tom s premiérem?

Tomu jsem to říkal, podle něj je to věcí Hamáčka (Jiří Hamáček, šéf ČSSD, která má podle dohody tento post na starost – pozn. red.).

S ministryní práce se nedá komunikovat. není čestná. nicméně mí kolegové spolupracují s jejími náměstky a úředníky.

Takže sociální dialog v Česku krachuje?

Jednání s předsedou vlády funguje. Chybí článek mi‑ nistryně práce a sociálních věcí. My musíme rozjednat sociální dialog. Já musím se Středulou (Josef Středula, šéf odborů – pozn. red.) rozjednat, co chceme v zákoníku práce, budeme se o tom bavit. Ale nemůže to ministryně zpracovat sama a poslat všem k připomínkám, aniž by

se zeptala. Porušuje základní pravidla sociálního dialogu v zemi.

Proč nesouhlasíte s jí navrhovanou výší minimální mzdy?

My jsme v červnu řekli na tripartitě své stanovisko, že by minimální mzda měla růst o osm set korun. Odbory řekly tisíc pět set korun. Část odborů říká tisíc korun, předseda vlády říká tisíc korun.

Proč je pro svaz průmyslu podstatné téma minimální mzdy? Platy ve firmách, které zastupujete, jsou mnohem vyšší . . .

Není to podstatné pro naše firmy a zaměstnance. Ale je to podstatné, protože jako místopředseda tripartity zastupuji i část konfederace, kde v řadě oborů začínají mzdy na mini‑ mální mzdě. Je to třeba lesnictví, zemědělství, jsou to různé sezonní práce. Musím hájit celou skupinu zaměstnavatelů.

Ale ekonomika několik let roste, rostou platy. . .

Vždyť když se minimální mzda zvedne o tisíc korun, to je skoro 10 procent. To je málo? U nejméně kvalifikovaných lidí. My potřebujeme nejlépe platit lidi, kteří nám dělají rozhodující výrobky, inovace.

Ve veřejné debatě jsou hodně slyšet populistická témata, jako je růst důchodů či růst platů. Přicházejí s nimi obvykle levicové strany, populisté či odbory. Proč svaz průmyslu místo reakcí nepřichází s vlastním tématem?

My máme téma inovace, čtvrtá průmyslová revoluce, pod‑ pora exportu. Sociální témata patří populistům, oni žádná jiná nemají. Odbory mají jenom růst mezd.

Ale působí to, třeba v současné debatě o růstu minimálních mezd, že naskakujete na otázky, které nastolují jiní. A potom taháte za kratší konec . . .

Musím to hájit, protože je to tripartitní téma. A jestli je to klíčový bod tripartity a je to uchycené v programovém prohlášení, tak na to musím reagovat. A budu.

Začátkem října máte jako součást brněnského strojírenského veletrhu výroční konferenci svého svazu. Jaké priority budete akcentovat?

Vrátím se ke své celoživotní výzvě, že by se Česko mělo dostat do dvacítky nejvyspělejších zemí světa, a řeknu, jaké k tomu vedou cesty. Na prvním místě je to omeze‑ ní byrokracie. Úřad vlády musí umět koordinovat, aby se zátěž snižovala, ne zvyšovala. Měli by tam na to být nejlepší lidé. Druhá oblast je digitalizace. Když se k tomu

na výroční konferenci se vrátím ke své celoživotní výzvě, že by se Česko mělo dostat do dvacítky nejvyspělejších zemí světa.

Vede k tomu omezení byrokracie, digitalizace, vzdělanost, lepší infrastruktura, výzkum a inovace a podpora exportu.

přidá vzdělanost, zlepší se infrastruktura, potom věda, výzkum, inovace a vláda nás podrží při podpoře exportu, to je šest věcí, které rozhodnou, že budeme v té dvacítce.

Aby se tyto body podařilo prosadit, musíte mít dobrý vztah s vládou. Jaký máte přístup k Andreji Babišovi?

Nemám problém se objednat u předsedy vlády, když je třeba.

Jednou z vašich hlavních priorit je vzdělávání. Jak by se mělo v Česku změnit?

Jsem rád, že předseda vlády byl aspoň jeden den ve Finsku. Finsko je jedna ze tří zemí, která má nejlepší úroveň vzdě‑ lanosti. Pak je to Singapur a Jižní Korea. Finsko začalo před patnácti nebo osmnácti lety, nyní má jenom šest nebo sedm univerzit. Na rozdíl od nás, kde jich máme desítky a kvalita asi není úplně ideální. Nemám problém s tím, ať se třikrát o patnáct procent zvednou platy učitelů. Ale růst by neměl být plošný. Chci, aby velkou pravomoc dostali ředitelé škol. To je první velký obrat, který by mohl nastat ve školství. Druhý, musí se výrazně rozšířit kapacity v oborech, které potřebujeme, třeba v pedagogických nebo zdravotnických. Klidně s nějakými motivačními programy.

Takže už ne merkur ve školách?

To, o čem jsem mluvil, je základ. Musíme mít kvalitní personál. Potom by si akademická sféra s vládou a s námi měly říct, jak bude vysokoškolsky vzdělaný člověk vypa‑ dat za pět deset patnáct let. Já jsem pořád přesvědčený, že maturita z matematiky by měla být, mělo by se zkvalitnit polytechnické a jazykové vzdělání. U maturity z matema‑ tiky je potřeba se podívat, jestli je dobře nastavená. Třeba anglosaský model má bodový systém, kdy maturant, když chce na vysokou netechnického směru, může mít maturitu třeba za padesát bodů. Kdo chce na technický obor, musí mít třeba osmdesát.

Dalším klíčovým tématem je takzvaný Průmysl 4.0, neboli čtvrtá průmyslová revoluce. Proč se má o tuto otázku zajímat veřejnost? Není to problém konkrétních firem?

Veřejnost to musí zajímat, protože je tam i oblast digita‑ lizace. Jestli se nepodaří e‑government této vládě, už je za minutu dvanáct, tak to bude špatně a země nenaskočí do rychlíku konkurenceschopnosti. Jsme mezi evropskými zeměmi vážně pozadu. Já jsem si schválně pořídil e‑ob‑ čanku za 500 korun, v naivní představě, že budu chodit a budou mi tam nahrávat agendy, ale nic tam nemám.

Má stát veřejnými prostředky podporovat agendu Průmyslu 4.0?

Potřebujeme od státu, aby zvládl digitalizaci. Potom potře‑ bujeme, a to se kryje obvykle z evropských peněz, aby stát podporoval inovace. To je hlavně pro střední a menší firmy nepředstavitelně drahá záležitost. A oni myšlenky mají, nemysleme si, že velké věci napadnou jenom lidi ve velkých nebo nadnárodních firmách, není to pravda. Řadu vynika‑ jících myšlenek mají v malých nebo středních firmách, ale nemají finance. Potřebujeme, aby tam stát peníze dával. A potřebujeme i podporu exportu, a to hlavně tím způso‑ bem, že s námi do zahraničí pojedou političtí lídři.

Vy vlastníte v Prostějově dopravně-logistickou firmu. Jak jste u vás ve firmě technologicky pokročili?

Když vezmu jenom městskou dopravu v Prostějově, tak myslím, že je to nejekologičtější doprava v zemi. Všechny autobusy máme na zemní plyn. Všechno máme nízko‑ podlažní, klimatizované. Průměrné stáří vozového parku je necelých tři a půl roku. To je moje pole inovativnosti a nové technologie.

Já jsem pořád přesvědčený, že maturita z matematiky by měla být, mělo by se zkvalitnit polytechnické a jazykové vzdělání.

Když jste mluvil o podpoře exportu, jak vám nyní pomáhají prezident či premiér?

Máme nešťastný, složitý rok. Byly volby prezidenta, takže půl roku uteklo a nic. Vláda byla bez důvěry, půl roku uběhlo a nic. Ministři nejezdili, protože pan předseda vlády jim asi rozumně řekl, že když nemají důvěru, tak to venku nevypadá dobře. Takže jsme i s prázdninami ztratili osm měsíců. Teď se to probouzí, pan prezident pojede koncem roku do Číny a Izraele, pan předseda vlády po našem srpnovém setkání ustoupil ze své strategie, že bude jezdit a hlídat hlavně Evropu. Po té schůzce už zapracováváme na příští rok nějaké země severní Afriky, kde i kdysi působil. Potom by bylo dobré, a máme to v plánu, něco z Asie. To znamená důležití investoři Japon‑ sko a Korea. Klíčová bude spolupráce s paní ministryní průmyslu a obchodu. Ta se soustředí na země SNS,

první cesty už jsou v plánu. Takže doufám, že v závěru roku a příští rok se to dramaticky zlepší. Těch osm měsíců ale bylo nejhorších za několik let.

Jaký dopad má tato pasivita na český průmysl?

Pro nás je strašně důležité, aby v zemích, které nejsou zá‑ padní demokracie, kde je trochu jiný režim, což je v Asii, Africe i Jižní Americe, prezident, premiér nebo vicepre‑ miér tam s námi byli a otevřeli dveře.

Asi se nedá čekat, že by třeba prezident začal nějak víc létat . . .

To nechci víc komentovat. Neznám cesty pana preziden‑ ta na příští rok. Dělal se kalendář, kam pojede předseda vlády a kam ministryně průmyslu a obchodu.

Hodně se psalo o velkých návštěvách v Číně. Jaký je z vašeho pohledu s odstupem času výsledný efekt?

Musíme to rozdělit. Čína k nám poslala finanční skupi‑ ny. Jedna nakoupila. K mému překvapení, myslel jsem, že za obří volné peníze, které oni opravdu mají, budou kupovat nejprogresivnější firmy v oblasti nových technolo‑ gií. Oni nakupovali podle mne zbytečné firmy jako Slavia Praha, pivovary a podobně. Z hlediska hi‑techu, což by mohlo Česku pomoci v progresivitě, konkurenceschopnos‑ ti, přidané hodnotě, se to nenaplnilo.

Vám by nevadilo, že jde o státní kapitál spojený s tamním režimem?

Mně to nevadí. Čínský kapitál je všude. V Německu, ob‑ sadil celou Afriku, než se Evropa vzpamatovala. I ve Spo‑ jených státech vlastní Čína velkou část přístavů, bank a firem…

... ale Spojené státy se tomu brání...

Pozdě, čínský kapitál je prostě obrovský.

A ta druhá část, český průnik do Číny?

Snažíme se snížit obchodní deficit s Čínou. Ještě nedávno byl poměr jedna ku deseti v náš neprospěch. Teď po dvou cestách se to podařilo snížit na jedna ku devíti. Navíc vzrostl počet firem, které vyrábějí přímo tam, například Brano, Škodovka rozšiřuje kapacity. Trochu se to zlepšuje. Teď bude velká šance, protože Čína pořádá něco mimořád‑ ného, co ještě neudělala, a to obří importní veletrh přímo v Šanghaji. Zvou firmy s nejlepšími produkty ze všech oblastí.

„Musí být razantní, nekompromisní předseda vlády, který omezí resortismus. V tomhle smyslu Andreje Babiše vítám,“říká Jaroslav Hanák.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.