CO POTŘEBUJE PRAHA? ZKRÁTIT VZDÁLENOSTI

Hospodářské noviny - - Názory - Tomáš Hudeček

Tomu starému bude příští rok dvacet, ale už dosluhuje. Ten nový by měl začít platit za necelých pět let, ale rodí se již od roku 2012. Proč je vlastně Metropolitní plán, jehož návrh včera předali architekti pražskému magistrátu a o němž teď začnou debatovat odborníci i veřejnost, tak důležitý? Špatné rozhodnutí magistrátních úředníků při běžné správě města může přinést ztrátu desítek milionů korun. V případě velkých dopravních investic může jít o vyhozené miliardy. Avšak špatné územní plánování může znamenat, že se stále dražší, do prostoru rozplizlé město již nevzpamatuje nikdy. Chceme být konkurenceschopní? Musíme žít blízko sebe. Chceme se dostat na evropskou úroveň našimi zvyky a morálkou? Musíme žít blízko sebe. Chceme chránit přírodu? Musíme žít blízko sebe. Jak blízko? No rozhodně více než dnes. Má to jen samé výhody a říká se tomu město krátkých vzdáleností.

Takové město je tvořené nejlépe historicky živelně rostlou či blokovou zástavbou, kde domy mají přízemí třeba s různými krámky a provozovnami, nad ním jsou dvě patra kanceláří a v horních patrech byty. Vše je s trochou nadsázky na dosah. Ráno neztrácíme čas v dopravní zácpě, do práce, domů či za zábavou jezdíme pár minut veřejnou dopravou či chodíme pěšky. Sem tam nějaký blok v mřížce města chybí – tam je park.

To vyžaduje, aby město rostlo do výšky. V širším pražském centru je to za 100 let v průměru okolo dvou pater. Samozřejmě nelze nechat vyrůst vysoké stavby všude. Kouzlo Prahy spočívá v její historické architektuře. V centru proto brzděme, ale co to zkusit v Holešovicích, Vysočanech, na Pankráci či jihovýchodním okraji Prahy?

Město krátkých vzdáleností nemá oddělené funkce, nejsou čtvrti výlučně obchodní, administrativní či naopak obytné, vše je provázané a propojené. Funkční regulace využití území byla namístě v minulém století, dnes je třeba s ní zacházet opatrně. Hlukové limity vám dnes už nejen neumožňují výrobu v blízkosti bytové zástavby, ale kolikrát ani vedení tramvajových kolejí. Dnes je třeba paradoxně více chránit průmysl před obyvateli než naopak. Samozřejmě že logistické a produkční parky nemají uvnitř města co dělat, ale sem tam nějaká lokalita na kraji města v blízkosti dálnice či železnice je unese – a zboží, kapitál či potraviny zkrátka potřebujeme, ať chceme či ne.

Rozmanitost v detailu a sounáležitost v celku je to, co na svém okolí oceňujeme, co nám umožňuje v něm dobře žít a dobře se orientovat. Do vilové čtvrti nepatří činžovní dům. Do blokové zástavby nezapadá panelák. Někde uprostřed mezi sobectvím a komunismem existuje přirozená lidská lokální sounáležitost a charakter lokality jí musí vycházet vstříc. Chcete bydlet na sídlišti? Jak je libo. Nebo nesnášíte ruch města a upřednostňujete rodinný domek? I taková místa se pro vás najdou. S tím vším musí Metropolitní plán počítat. Přejme jemu i sobě, aby se to podařilo.

Chceme být konkurence‑ schopní? Mu‑ síme žít blízko sebe. Chceme se dostat na evrop‑ skou úroveň našimi zvyky a morálkou? Musíme žít blízko sebe. Chceme chrá‑ nit přírodu? Musíme žít blízko sebe.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.