Tuny zlata z Jílového

Je zlata plný, zní věta z Libušina proroctví. Prorokovalo se jí to docela dobře, zlato v okolí Jílového rýžovali už Keltové, později i Slované.

Vdolech v okolí Jílového se vytěžilo přes 11 tun zlata, trvalo to ovšem celá staletí. Odhaduje se, že v evidovaných zásobách zbývá ještě 7,5 tuny. Zdánlivě hodně, ale ruda je již tak chudá, že se o obnovení těžby neuvažuje.

Ve středověku však byly zdejší doly na výsluní. Král Karel IV. proto také jmenoval Jílové královským horním městem. Z asi pěti set funkčních dolů teklo zlato proudem – až 90 kilogramů ročně. V té době se ovšem těžily nejbohatší partie ložiska a byly zde i nálezy větších kusů (pověstné hroudy zlata). Zlato si ostatně můžete odtud odnést i domů. Při troše štěstí najdete malou ukázku na haldách starých dolů nebo se lze pokusit rýžovat v potocích či v Sázavě. V letní sezoně je zlatonosný písek a potřebné náčiní k dispozici na dvoře zdejšího muzea.

Dnes je střed města památkovou zónou. Na Masarykově náměstí jsou význačné budovy – radnice ze 14. století, která byla v 18. století barokně upravena. Dům Mince, který kdysi patřil i známému podvodnému alchymistovi magistru Kellymu, je dnes muzeum těžby zlata. Do roku 1420 v něm sídlil královský horní úřad. Gotický kostel sv. Vojtěcha je ze 13. století. U něj naleznete výchozí místo naučné stezky Jílovské zlaté doly, po které půjdeme, a stezky Jílovské vyhlídky.

Po vystoupání na kopec dojdeme ke kapličce sv. Anny, jedné z patronek horníků. V okolí byly doly v Kocourském žilném pásmu, založené ve středověku. V některých se pracovalo i po obnovení těžby v 16. století, a štola Panny Marie Vítězné byla v provozu dokonce v roce 1950. Bývalé kaliště, kam byl ukládán materiál ze zpracovny rud ve Studeném, je rekultivováno a je na něm les.

Přebudováním tzv. nového cechu v letech 1940–1943 vznikl hlavní těžební důl revíru – Pepř. Po roce 1950 vedle něj byla postavena i úpravna rud. Rudy Šlojířského pásma dávaly více než 10 g

V lesích jsou stále patrné

zlata z tuny rudy, později se však těžily a zpracovávaly i rudy chudší, a před ukončením těžby dokonce pouze s 2,5 g zlata v jedné tuně. Doly nakonec v roce 1968 definitivně ukončily činnost, vstupy do podzemí jsou dnes uzavřeny.

Není jen důl Pepř, ale i kopec stejného jména. Telekomunikační věž na něm slouží jako rozhledna (vstupné zdarma). Z rozhledny a jejího okolí uvidíte Hornopožárské lesy, středočeskou pahorkatinu u Blaníku, vrchy kolem Votic, Chlum a Neštětickou horu. V okolí jsou patrné i drobné pozůstatky po dolování. Remízky, drnové neplodné plochy, terénní nerovnosti ukazují, kde se ve středověku dolovalo. Směrem k severovýchodu

Vydejte se po naučné stezce k Jílovému a k Radlíku tvoří úhory, křoviny a remízky nápadný pruh. Zde všude se těžilo Šlojířské zlatonosné pásmo. Opačným směrem se táhne až k Lukám pod Medníkem. Bylo vytěženo do hloubky 150–200 m již před rokem 1420. Právě zdejší ruda založila slávu Jílového a zlato přispělo ke konsolidaci českého státu.

Kolem propadlin a starých haldiček sestoupíme do údolí. Po obou stranách jsou staré štoly. V zimě jsou nepřístupné, vrátíme se sem na jaře. Je zde ale unikátní technická památka – viadukt, který je jen o jeden metr nižší než známý most přes Nuselské údolí v Praze. Byl postaven v roce 1899, prakticky bez mechanizace. Jak bylo v té době u nás obvyklé, pracovali na něm především italští dělníci.

Sejdeme k Sázavě a proti proudu dojdeme do Žampachu a po zelené značce na železniční stanici Jílové, případně až do Kamenného Přívozu a po červené na železniční stanici Kamenný Přívoz. A pokud jdeme s dětmi, můžeme se v Kamenném Přívozu podívat na kolonii nutrií, která tu žije.

Připravil Karel Drábek, geolog