Kravařsko a vzdor
Několik měsíců jsem se omlouval dobrým lidem z místních křesťanských akademií, evangelických sborů a kulturních festivalů, kteří mě zvali k přednáškám. Omlouval jsem se a stále omlouvám, že mám na fakultě sabbatical, sedím a píšu. Až teď jsem porušil klauzuru, ježto do Nového Jičína a Rožnova jsem slíbil přijet ještě na podzim.
Každá spanilá přednášková jízda je i šancí učit se nové věci o jiných koutech země. Muzeum v žerotínském zámku v Novém Jičíně vypráví příběh města ležícího v nejvýchodnějším cípu německého osídlení Moravy, v kraji zvaném Kravařsko. Německy to zní ještě poetičtěji: Kuhländchen, „kraví zemička“. Mají svou zvláštní krásu názvy zemí a krajů, které už najdeme jen na mapách historických či národopisných – a prá-
Pondělí Neff vě proto budí imaginaci: Akvitánie, Panonie, Červená Rus, Švábsko, Sedmihradsko, Prácheňsko… V reálné historii tam jistě nebylo o nic víc idyly než v zemích a krajích dnešních.
Příběh Nového Jičína je též příběhem půtek tamní české menšiny s německojazyčnou většinou. A co vše z menšinové situace vzešlo pro českojazyčnou kulturu! Přinejmenším tři novojičínské (postaru: novojické) osobnosti mluví k dnešku: Karel Dostál-Lutinov byl sice nicotný básník, ale časopis Nový život, který tu vydával, byl počátkem nejen Katolické moderny, ale i všech novodobých snah českého katolicismu přinášet kulturně něco víc než jen hru na baroko a pohled na biskupy vezoucí se v kočáře. Lutinovův kaplanský kolega Jan Šrámek vybudoval z katolické politické strany sílu, která
Úterý Putna
Středa Baldýnský v českých dějinách mnohokrát sehrávala důležitou roli; mimo jiné roku 1938, kdy Šrámek vlastním tělem bránil fašizaci katolických politických kruhů a raději šel do exilu, než by připustil, že trocha autoritářství a antisemitismu nezaškodí.
A Kryl! Sice narozen jinde, ale z novojické rodiny tiskařů, kteří vydávali skvostné a často provokativní knihy katolického kontrakulturníka Josefa Floriana. Lze si představit, jak by reagoval na dnešní čecháčkovství a kremlolezectví. V parku, hned u evangelické fary, kde jsem přednášel, je vsazena pamětní deska s citátem „Už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá“.
Nevím, zda je citát zvolen nejlépe. Zní příliš rezignovaně. Kravařská tradice menšinovosti naopak vyzývá: Nerezignovat! Kra-
Čtvrtek Rejžek vařské dějiny mluví i o nerezignaci náboženské menšiny. Skok na sever leží Suchdol, odkud odešli do exilu tajní evangelíci, známí po celém světě jako Moravští bratři. Však se také z celého světa jezdí do miniaturního, spíš nadšenecky (a poněkud jurodivě) vedeného suchdolského muzea Moravských bratří. Skok na jih leží Hodslavice, odkud vzešel z evangelické rodiny František Palacký – muž, který dokázal svým dílem přepólovat celé vnímání českých dějin. Ne, rezignace ne! To je poselství, které jsem si odvezl z Kravařska. Z Valašska frgál a slivovicu. MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák