Kampaň v běhu

vé, ale kvalitě výstupu to – nalijme si čistého vína – příliš nepomáhá.

Obvyklá politikařící prohlášení („vyjíždím do vesnic na pozvání lidí“, „tady uspořádám festival, přijede [pro mladé alternativní] Kittchen, můj oblíbenej, [pro staré alternativní] Aneta Langerová a Jarek Nohavica“) jsou prokládána supěním, pot se řine po kandidátově čele a motto pořadu („Když běžíš, nemáš čas vymýšlet neupřímnou odpověď“) je neustále zpochybňováno projevy lásky k českému a moravskému venkovu, stylizací do role lidového milionáře z Roudnice a klasickým nesplnitelným slibem „příště... ufff... pět kiláků... a rychlejc“.

Rozumějme si, nejsem žádný Horáčkův nepřítel, naopak si myslím, že se na Hrad docela

Putna

Středa Baldýnský hodí. Nesnáším systém, ve kterém se musí předstírat, že co je dobré, musí být zábavné, že co je zdravé, musí být zároveň i chutné.

Tedy systém, ve kterém víc a víc žijeme. Prezident nemá být zábavný, žádný politik by vlastně nemusel, aby mohl vykonávat svoji práci.

Tenhle mor prorůstá všechny oblasti našeho života, všude se rozhoduje podle schopnosti sebeprezentace, granty dostávají režiséři, kteří dokážou svůj projekt co nejpřesvědčivěji odprezentovat, budovy nakonec staví ti architekti, kteří doprovodí své cool vizualizace největší dávkou charismatu, profesí, které můžete vykonávat úspěšně, pouze budete-li se chovat jako pojišťovák, je víc a víc.

Byly doby, kdy kuchař mohl

Čtvrtek Rejžek být morous zavřený v kuchyni, ty jsou dávno passé, dneska musí být cool, aby jídlo mělo svoji story. S jistotou můžeme tvrdit, že kdyby uprchlíci zvládli svoje píár líp, vítali by je s otevřenou náručí všichni.

Nenalhávám si, že je to v dějinách lidstva něco nového. Jen je to víc a víc všude. Politici se mění v stand-up komiky, krejčí ve vypravěče příběhů, kuchaři v hrdiny reality show.

Neříkám ani, že je to nutně špatné. Protože v případě, že všechno spěje do pekel, tímhle stylem to je aspoň zábava. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová Sobota Hanák