Houby z jihu Evropy se zabydlují v Česku

Lidové noviny - - Front Page - ELIŠKA NOVÁ

PRAHA Má pevný až deset centimetrů široký klobouk v odstínech červené, někdy cihlovoora­nžové barvy. Je to hřib Dupainův, známý z jižní Evropy a pojmenovan­ý podle italského mykologa. Teď se objevil i v českých lesích. V těch už nerostou jen babky, klouzci a kozáci, na které jsou houbaři zvyklí. Poslední dobou tam lze narazit i na houby, které mají rády teplo a vyskytují se kolem Středozemn­ího moře. Novinkou je rovněž hřib měďový, jemuž dala název barva klobouku. Na Přerovsku se našla také čirůvka ostenkatá, přibývají teplomilné holubinky nebo ryzce.

„U teplomilný­ch hub jsou to jednotky až desítky druhů, které se postupně objevují. Nejdřív se u nás nacházejí zřídka a úplně nevíme, jestli se tu více zabydlí,“řekl LN předseda České mykologick­é společnost­i Jaroslav Landa.

Nejíst, varují mykologové

Za nové lesní přírůstky, před jejichž konzumací však mykologové varují, může částečně změna klimatu, i když důvodem je podle odborníků více faktorů. To, že se příroda mění a dopad to může mít i na houby, nicméně potvrzuje Zdeněk Žalud z Akademie věd, který se zabývá dopady změny klimatu na růst a vývoj rostlin.

„Není to tak, že by přecházel jeden ekosystém v druhý. Ale je pravda, že se u nás objevují některé invazivní druhy, ať už rostlinné, nebo živočišné, samozřejmě to mohou být i houby,“tvrdí Žalud. Podle něj za posledních 130 let stoupla teplota na území České republiky o 1,1 stupně Celsia. „Pro laika se to zdá málo, ale pro přírodu je to strašná rána. Kolikrát jde o rozhodujíc­í mez pro to, aby tady něco bylo, nebo nebylo. Příroda je velmi citlivá a jeden stupeň navrch je hodně,“dodává Žalud.

„Dva nové druhy, které se v poslední době našly, se už opakovaně neobjevily. Za poslední roky ale přibylo kolem deseti až patnácti nových druhů, které se opakují a nacházejí se i v nových lokalitách,“tvrdí přerovský mykolog Jiří Polčák. Podle něj jde o teplomilné houby, které nejčastěji rostou na vápenitém podloží, k nalezení jsou v době nejvyšších teplot a poměrně vydatných srážek. „Takže letos je na ně docela zaděláno,“říká.

Konkrétní naleziště ale prozradit nechce, protože pak na místa jezdí vášniví houbaři nejen z Čech, ale i z Polska nebo Slovenska. Předseda České mykologick­é společnost­i Landa přidává, že nové druhy hub se objevují například v Českém krasu a jeho okolí, v Polabí nebo na Moravě, především pak na jihovýchod­ní.

Do smaženice ne

Nové houby jsou radostí spíš pro mykology než pro samotné houbaře. To, zda jsou jedlé, totiž není jisté. Pro odborníky je totiž tato vlastnost sekundární. A poradit se s těmi, u nichž houba roste běžně, také není tak jednoduché. „Na jihu je nezajímá, jestli je to jedlé, nesbírají houby takhle ve velkém jako u nás,“uvádí Landa.

Platí tedy to, co pro všechny ostatní houby, které člověk nezná – nejíst je. „Pokud houbař tu houbu najde, sebere, co nezná – což dělají naši houbaři běžně –, je to už jeho riziko. Pokud neví, co to je, tak by to měl donést do poradny. Tím i praktičtí houbaři napomáhají ke zjištění, co kde může být a co ne,“doplňuje Polčák.

Spolu s tím, že se objevují nováčci, ale také některé druhy mizejí. „Určitě se houby, které u nás byly běžné, stávají vzácnými nebo každý rok ani nevyrostou. Pamatuji, že když jsem se začal zabývat houbami, byly plné lesy penízovky skvrnité. Dnes je problém tu houbu najít,“říká Polčák.

Ohrožené houby jsou v Česku popsány od roku 2006 v takzvaném červeném seznamu. Je jich tam 903 druhů. Podle mykologů je otázka, jestli mezi ně zařazovat i nové přírůstky. „Ty houby sem patří i nepatří,“míní Landa.

Stejný les, jiné houby

Navíc změna klimatu může být jen jeden z faktorů a mykologové za něj ruku do ohně nedají. Na to je příliš brzo. Část hub, které jsou v seznamu uvedené jako vymizelé, protože se už 40 let nenašly, se znovu objevila. „Proč některých hub ubývá, je otázka. Může to být z urbanistic­kých tlaků, což je jeden z podstatnýc­h aspektů, ale jsou to také vlivy jako spad dusíkatých a siřičitých látek. V pohraniční­ch oblastech klesly v 70. a 80. letech symbiotick­é houby na minimum, na jedné sledované ploše jich bylo sedm druhů. Dnes jich je tam třeba 70. Přitom ten les je vlastně stejný,“uvádí Landa.

Nové přírůstky se naopak neevidují vůbec. Podle mykologů jde o složitou záležitost. Navíc objevení nové houby je často o štěstí a náhodě. Záleží na tom, jak se kdo pohybuje po terénu. Řada z nich navíc nemá ani české jméno.

Jedním z přírůstků je například hřib topolový, právě on dostal jméno teprve před časem.

„Získávání českých jmen je praktická záležitost. V Česku máme pojmenovan­ých a v encykloped­iích uváděných okolo pěti tisíc druhů. Když novou houbu někdo popíše, přiřadí k ní latinské jméno. Někdo další dopíše české, protože ho někde objevil, nebo si vymyslí nějaké přiléhavé. A po letech může vzniknout publikace, ve které to další autor pojmenuje jinak,“vysvětluje Landa.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.