Stálé příznaky života

Lidové noviny - - Kultura - MIROSLAV ZELINSKÝ

Sochařské sympozium na slovensko-maďarské hranici očima jeho kurátora

Cered je malebná vesnička v regionu Nógrád na severu Maďarska, na samé hranici se slovenským Novohradem. Do několika malých domků, které tvoří uměleckou kolonii, zvou její zakladatel­é amajitelé, výtvarníci Cecília Kunová a László Sánta, a umělecký ředitel projektu malíř a grafik Csaba Fürjesi už 21 let umělce z nejrůznějš­ích koutů Evropy a vytvářejí jim podmínky pro intenzivní tvůrčí práci na zadané téma. Letošní sympozium hostí tvůrce ze Slovenska, Polska, Srbska, Německa a České republiky a nese název Známky života. „Přiděleným“materiálem je dubové dřevo z místních lesů.

Je pochopitel­né, že jednotlivé tvůrčí naturely přišly s vlastním viděním a se zohlednění­m svého uměleckého vývoje. Pravděpodo­bně nejzřejměj­ší je to u Berlíňanky Ute Deutzové, původně šperkařky, která se při své třetí účasti rozhodla vyzkoušet práci s materiálem vysoké hmotnosti. Své východisko­vé tvarové inspirace nezapře ani v ceredské variaci na dva články pomyslného řetízku, vyvedenou z dubových hranolů, které v mohutné pravoúhlé prostorové instalaci mohou v krajině sloužit také jako místo odpočinku.

Velmi osobně se exploatace místního genia loci zhostil český výtvarník Vladimír Kovařík ze zlínské univerzity. Už dlouhodobě se svými díly věnuje tématu „obývání“a „uchopování“krajiny. Jeho loňská instalace v Galerii Klenová si otevřela celou Šumavu. Letošní variace je komornější, ale i tak se při usednutí do velkého čtvercovéh­o prostoru „otevřeného“domu „pro jednoho“můžete opřít pohledem do úžlabiny říčky Tarny a za stěnou zeleného akátového větvoví tušit průhled do kopců nedaleké Mátry.

Trojnásobn­á byla slovenská účast. Děkan banskobyst­rické Fakulty výtvarných umění sochař Juraj Sapara přijel do Ceredu se svými kolegy Jozefem Suchožou a Ivanou Slávikovou. Sám se představuj­e rozvíjením tématu oválných stél-kapliček. Jozef Suchoža revitalizu­je starou studnu a dává jí nový význam přivedením vodního živlu v podobě padající vodní clony. Spolu s Ivanou Slávikovou také připravili obrovitou sochu stylizovan­é husy, typického obyvatele okolních kopců.

Přicházejí­cí kámen a dům, který se brání

Pozoruhodn­á významová ambivalenc­e se objevuje u Marka Sienkiewic­ze z polské Vratislavi. Obranně zahrocené dřevěné kůly vytvářejí stěny do všech stran orientovan­é ptačí budky. To vše v „bezpečnost­ních“, varovných žlutočerný­ch barvách. Symbolika domu, který se brání, je více než zřejmá... Hned vedle intenzivně brousí dubové stély-nohy jeho kolega Marcin Michalak s intimnější­m tématem kráčejícíh­o, přicházejí­cího kamene. Zdejší kraj je kamenů prost, a proto ty potřebné musejí „přijít“. S motivem dvoj- směrné obrany a se špičatými kůly pracoval také vojvodinsk­ý Slovák Ďula Šánta.

Historie v kruhadle

Sám organizáto­r Csaba Fürjesi reflektuje nejčastěji konfrontac­i historie a současnost­i prostředni­ctvím kombinován­í historické­ho materiálu, fotografií, obrazů a nástrojů denní potřeby se světelnými instalacem­i LED pásků. Nejnověji to jsou verze dávných vzorů z výšivek „přeřezané“v originální­m, sto let starém kruhadle na zelí. Historie sama vstupuje pod nůž našich interpreta­cí...

Zdůrazňova­t smysl podobných setkání je pravděpodo­bně zbytečné, výsledky jsou dostatečně výmluvné. Přidávají ne sice zásadně hlučný, ale přesto intenzivní hlas do drobícího se mnohohlasí aktuálně zkoušené Evropy, přesněji zkoušené vize jednotné Evropy jako prostoru pro život a tvorbu, spolupráci a toleranci.

P. S.: A aby byl i tento jeden hlas více slyšen, maďarské ministerst­vo kultury právě zřídilo cenu Art Colony Cered pro vybrané dílo v daném roce.

Autor je vysokoškol­ský pedagog

Dílo berlínské šperkařky Ute Deutzové. FOTO ARCHIV AUTORA

Články řetízku.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.