Úřady tají čísla z porodnic

Lidove noviny - - Domov - ŠÁRKA KABÁTOVÁ

PRAHA Počet porodů, císařských řezů, zranění rodiček či třeba špatně provedených nástřihů hráze. Dvojnásobná matka Jarmila Hnilicová poprvé žádala statistické údaje o všech porodnicích v Česku téměř před dvěma lety. Informace ji tehdy zajímaly jako budoucí rodičku, která si chtěla vybrat nejlepší zařízení. Dosud informace i přes opakovaná odvolání a stížnosti nedostala.

Špatné zkušenosti s epiduralem (látkou na tlumení porodních bolestí) během prvního porodu přiměly mikrobioložku z Prahy, aby se začala více zajímat o kvalitu porodnic a v nich provedených zákroků.

Před svým druhým porodem chtěla mít kompletní statistiky o všech tuzemských zařízeních tohoto druhu. „Chtěla jsem vědět, jak časté jsou komplikace po epiduralu. Zjistila jsem, že k tako- vým datům se téměř nedá dostat, a co víc, člověk se nedostane ani k základním informacím o péči v porodnicích,“vysvětlila v rozhovoru pro Lidovky.cz své důvody.

Zajímal ji celkový počet porodů, císařských řezů, epiziotomií (nástřihů hráze), které končily poraněním hráze nebo čípku, dále porodů, které končily stejnou potíží. Zajímalo ji také to, kolik proběhlo klešťových porodů. Tyto informace jí měly usnadnit rozhodování, kde přivede na svět své druhé dítě.

Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) jí už téměř dva roky informace odepírá. Tedy v úplné podobě – od instituce získala za úplatu jen anonymizovaný přehled. Ten Hnilicové sice potvrdil její domněnku, že mezi porodnicemi jsou značné rozdíly, ucelený obrázek o situaci si však beze jmen zařízení udělat nemohla. Nepomohlo jí ani ministerstvo coby nadřízený orgán. „Myslím, že nechtě- jí, aby se v tom někdo šťoural, možná je za tím i velký tlak porodníků,“vysvětluje si Hnilicová zamítavá rozhodnutí úřadů.

Příběh o neúspěšném vymáhání informací začal na konci roku 2014, když se od úřednice dozvěděla, že k získání údajů potřebuje souhlas porodnic, ačkoli jí bylo přislíbeno, že se to obejde bez něj. V lednu následujícího roku už podala oficiální žádost, jak dovoluje zákon o svobodném přístupu k informacím. Tu však ÚZIS odmítl s odkazem na zákon o státní statistické službě a o zdravotních službách. Konkrétně uvedl, že jde o důvěrné statistické a osobní údaje, které nelze poskytnout ve spojení se jmény nemocnic bez jejich souhlasu.

„Oni to vysvětlují mimo jiné i tím, že chrání jednotlivce. Je jasné, že nemohou dát informaci o tom, že paní Nováková porodila ,císařem‘ tehdy a tehdy. To jsem po nich ale nikdy nechtěla. Žádala jsem jen jména porodnic a statistické údaje,“uvedla Hnilicová.

Podala odvolání a věc postoupila ministerstvu zdravotnictví, které ji nechalo znovu projednat. Toto kolečko se pak s odstupem několika měsíců opakovalo ještě jednou. Výsledek? Nula.

Letos v červenci dostala další zamítavé stanovisko od ministerstva zdravotnictví. „Žadatelčino právo je omezeno z důvodu ochrany práv a svobod druhých, jakož i z důvodu ochrany veřejného zdraví,“vysvětlil ředitel právního odboru resortu zdravotnictví Jan Bačina v desetistránkovém dokumentu, proč se ÚZIS rozhodl správně, když informace neposkytl.

S tím se Hnilicová nechce spokojit, a tak chystá žalobu. „Bude namířena proti ministerstvu kvůli nezákonnému rozhodnutí,“líčí její právnička Zuzana Candigliota. Vyjádření ministerstva se do uzávěrky tohoto textu nepodařilo získat.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.