Primářem jsem se stal proti své vůli

Lidove noviny - - Domov - MIROSLAV TOMKO

LN Čím jste si na oslavu odchodu do důchodu připil?

Alkohol nepiji od roku 1984. Konec mého působení coby primáře nadešel na silvestra 2016. Udělal jsem nejlepší čaj, který jsem doma měl, a pocítil velkou úlevu.

LN Odešel jste z pozice primáře mužského oddělení závislostí. Udržel jste si s Bohnicemi nějakou spolupráci?

Pracuji zde na 0,2 úvazku a věnuji se převážně doléčování bývalých pacientů. Jeden americký kolega napsal, že závislost je chronická nemoc a její léčba je úspěšná, pokud se léčí jako chronická nemoc, tedy dlouhodobě. Opakovaně jsem se setkával s pacienty, jejichž léčba nikam nevedla. Pak se začali soustavně doléčovat, chodit na setkání Anonymních alkoholiků a stal se zázrak. Mnozí z nich trvale abstinují a jsou prospěšní sobě i jiným.

LN Máte povědomí o osudech pacientů, kteří vám prošli pod rukama?

Jistě. Sekáváme se s nimi v doléčování a víme, že řada z nich působí v organizacích Anonymní alkoholici a Anonymní gambleři. Ti, kdo dlouhodobě abstinují, se vlastně stávají tak trochu mými spolupracovníky. Svým dobrým příkladem motivují nováčky.

LN Jak se měnili pacienti na vašem oddělení v průběhu let?

Pacienty s deliriem tremens (nejtěžší stadium abstinenčního syndromu, který vzniká u alkoholiků při náhlém přerušení užívání alkoholu – pozn. red.) ve věku pod třicet let jsme dříve nepotkávali. V posledních dvou desetiletích to bylo běžné. Přibylo také závislých na drogách a patologických hráčů.

LN Co vás přivedlo zrovna k léčení návykových nemocí?

Kromě jógy mě zajímala i psychoterapie, a tak jsem hledal obor, kde bych tyto zájmy uplatnil. Léčení návykových nemocí byla dobrá volba. Psychoterapii a cvičení s pacienty se věnuji dodneška.

LN Vývojem doby vznikají i nové závislosti. Vnímáte tento trend i na vašem oddělení?

Nezdrženlivé nakupování (shopping addiction) není taková novinka, popsal ji už Emil Kraepelin před asi sto lety. Co se takzvané závislosti na práci týče, Plútarchos napsal před dvěma tisíci let: „Práce je člověku jako vláha rostlině. Živí ho, ale může ho i zatopit.“S těmito problémy jsme se setkávali dost často, ale spíše jako s komplikacemi závislosti na alkoholu nebo na drogách.

LN Existují podle vašeho názoru závislosti, které jsou pro člověka neškodné?

Návykové chování charakteri- zuje oslabená schopnost se v určité oblasti ovládat. To není zdravé a prospěšné, i kdyby se jednalo třeba o kaktusy. Víte přece, jak dopadl náruživý kaktusář z jedné Čapkovy povídky. Mexičané ho napíchli na velký kaktus.

LN Jak byste zhodnotil své působení na pozici primáře?

Primářem jsem se stal proti své vůli. Tehdy jsem pracoval na malém ženském oddělení, moje nadřízená mi nechávala volnost a já byl spokojený. Jenže pak odešla paní primářka do důchodu. Tehdejší ředitel nechtěl ani slyšet o tom, že by mě ponechal na vcelku poklidném místě. Vyzval mě, ať se přihlásím do konkurzu. Byl jsem jediný kandidát. Myslím, že jsem tehdy řekl komisi cosi jako: „Tak já to teda vezmu.“

LN Co je vaším největším úspěchem?

Se spolupracovníky jsme drželi krok s tím, co se v našem oboru dělo ve světě. Byli jsme jedni z prvních, kdo se u nás věnovali patologickým hráčům. Soustavně jsme se také zabývali bažením, známým pod anglickým termínem craving (silná touha nebo puzení pít alkohol, hrát automaty atd.), hodně pracovali s motivací a byli si vědomi užitečnosti organizací typu Anonymních alkoholiků. Celý rozhovor čtěte na serveru www.lidovky.cz

Léta vedl mužské oddělení závislostí v pražských Bohnicích. Je veřejnosti znám jako zapřísáhlý abstinent s osobitým přístupem k léčbě pacientů se závislostmi a zároveň jako průkopník léčby smíchem. Letos ale primář Karel Nešpor, jehož léčbou prošly tisíce pacientů, odešel do důchodu.

Karel Nešpor FOTO MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.