Masaryk se z toho nepodělal

Lidove noviny - - Orientace Salon - PETR ZÍDEK

První československý prezident Tomáš G. Masaryk zemřel před osmdesáti lety. Proč se o něj dnes tak málo zajímáme? A co z jeho odkazu je pro naši dobu nejinspirativnější?

LN Vyvolává Masaryk ještě dnes nějaké spory, nebo ho již přijímáme jako bezproblémového velikána?

Myslím, že se stal nezpochybnitelnou ikonou, po Karlu IV. druhý největší Čech v televizní anketě. A také vděčný objekt bulvárního hledání něčeho pikantního.

Michal Stehlík:

Měli bychom to vidět i v širším kontextu, třeba na Slovensku je vnímám více kontroverzně.

Dagmar Hájková:

Ano, ale na druhou stranu když z Vajanského náměstí v Bratislavě sundali lva, který se jim zdál moc symbolizovat Československo, tak místo něj dali Masaryka. Na Slovensku je dost negativně vnímán Edvard Beneš, zatímco Masaryk je pro ně moravský Slovák.

Michal Stehlík:

Masaryk je určitě nejkonsenzuálnějším českým prezidentem včetně Václava Havla. Občas někdo zaremcá, že boural zbytečně Rakousko, ale on se ho daleko více snažil vylepšit než bourat.

Petr Pithart:

Deset nebo dvacet let tu říkáme, že chceme Masaryka polidštit, ale já moc nevím, co si pod tím představit. Už někdy v roce 1934 si Peroutka stěžoval, že Masaryka málo čteme, jen mu stavíme pomníky.

Dagmar Hájková:

LN To platí pro naši dobu dvojnásob.

Každá generace si k němu musí vytvořit vlastní vztah. Z některých současných vyjádření a přirovnání spíše vyplývá, že my ho dnes moc dobře neznáme.

Jakub Doležal:

Ten, kdo je na bankovce, má popularitu zajištěnou přinejmenším do zavedení eura. Není to jen bonmot, ve zmiňované anketě se hodně vysoko umístil i František Palacký, jehož knihy dnes opravdu nikdo nečte a jehož politické myšlenky už nikoho nezajímají. Dá se to vysvětlit jen tím, že ho má každý v peněžence.

Luboš Velek:

Kdykoli mám teď nějakou přednášku o Masarykovi, vždy padne otázka týkající se jeho původu. Ta spekulace, že by to mohl být František Josef I., je to poslední, co si lidé o Masarykovi zapamatovali.

Michal Stehlík:

Mě naopak překvapilo, že těch dotazů na Masarykův původ od běžných lidí jsme v Masarykově ústavu zaznamenali celkem málo.

Luboš Velek:

LN V 60. letech napsal objevnou knihu o Masarykovi Milan Machovec. Není trochu divné, že po roce 1989 nevznikla žádná česká Masarykova biografie, která by jej nově interpretovala?

Masaryk po sobě zanechal neuvěřitelné množství dokumentů. Napadlo nás třeba vydat Masarykovu korespondenci s Brity a mysleli jsme si, že to bude pár dopisů. A už teď máme přes tisíc položek, a to jsme ještě nebyli v britských archivech! Jednotlivec to jen těžko může detailně obsáhnout.

Dagmar Hájková:

Na Masarykově životopise si vylámal zuby už Zdeněk Nejedlý, který měl ambici zachytit vše. Opačným extrémem je Zdeněk Mahler, který si z Masaryka vytáhl, co chtěl, a udělal z toho malinkou knížečku a televizní seriál. To on bohužel vytvořil obraz Masaryka po roce 1989.

Michal Stehlík:

Některé otázky Masarykova života jsou těžko prozkoumatelné. O české otázce prohlásí, že je otázkou náboženskou, říká, že věří v prozřetelnost, ale nikdo už nevybádá, čemu a jak vlastně věřil. Nikdy se nestal součástí nějakého církevního společenství. Tady se myslím nikdo dál nedostane.

Petr Pithart:

On chce vést lidi, ale přitom zůstává strašný individualista. Kramář mu už v roce 1893 napsal: Vy nebudete členem žádné strany, vy dovedete být jen komandantem. V tom náboženství to bylo podobné.

Michal Stehlík:

O jeho náboženství zamýšlí psát teolog Ctirad Václav Pospíšil.

Eva Broklová:

Souhlasím s Dagmar Hájkovou. Masarykova knihovna má 200 tisíc svazků, jeho archiv a archiv ústavu, který založil, má asi 2500 krabic. Ani knihovna, ani archiv nejsou dodnes zpracovány. Jeho sebrané spisy mají 40 svazků, korespondence jsme již vydali 13 svazků. To na každého historika působí demotivujícím dojmem. Jeho životopisec by musel být nejen dobrý historik, ale také se skvěle orientovat ve filozofii, teologii, sociologii, musí znát vývoj světové literatury. Dnešní doba přeje úzkým odborníkům.

Luboš Velek:

Souvisí to asi s všeobecným úpadkem vzdělání.

Eva Broklová:

LN Co je podle vás pro Masaryka pro dnešní dobu nejdůležitější?

Pozoruhodné mi přijde, jak se Masaryk dokázal po roce 1918 přizpůsobit politickému prostředí, které vytvořili jiní, především Švehla.

Eva Broklová:

On chtěl prezidentský systém, ten se mu nepodařilo prosadit.

Petr Pithart:

Teď vyšly paměti orientalisty a Čechoameričana Aloise Richarde Nykla, který vzpomíná velmi kriticky na Masaryka v Americe v roce 1918. Dělá si legraci z jeho angličtiny, ale nakonec uznává Masarykovu genialitu v tom, jak dokázal využít proudy doby. Masaryk měl štěstí v životě jako málokdo v tom, že šel proti davům a většině a nakonec vyhrál. To se nestane skoro nikomu v dějinách.

Michal Stehlík:

On byl neuvěřitelný bojovník. Za první světové války říkal Benešovi: Vy jste muž kompromisu, ale já, když udělám kompromis, tak cítím, že by to nemělo být. Masaryk kompromisy dělá, ale bolí ho to.

Dagmar Hájková:

Pokud ho bereme jako politika, tak mně se na něm vždy líbilo, že měl nějakou vizi, což je ve srovnání s dnešními politiky dost zřídkavé. Dokázal lidi nadchnout: Budeme společně budovat československou demokracii! Trvání na principech a ideálech může být pro dnešní dobu inspirací. I když Masaryk se při cestě za svým ideálem někdy řídil heslem, že účel světí prostředky.

Luboš Velek:

To nebyly žádné vize s velkým V. Ty vize z toho udělala až ta osobnost. Říkal to on. Lidé jeho životu asi příliš nerozuměli, ale musel jim imponovat.

Petr Pithart:

LN Říkáte nadchnout ke společnému budování. Ale do roku 1914 se mu to příliš nedařilo. Byl šéfem miniaturní strany, která měla jednoho poslance.

Jeho strana byla malá a jeho noviny Čas zdaleka neměly takový náklad jako Národní listy, ale všichni důležití je četli. Masaryk měl obrovský vliv v intelektuální a politické elitě. Nejen u nás, ale i v zahraničí. Píše se o něm v Londýně nebo Paříži.

Luboš Velek:

Jako jeden z mála lidí tady měl kontakty po celém světě od Balkánu po Ameriku. Na rozdíl od ostatních politiků měl v zahraničí s kým mluvit.

Michal Stehlík:

To je ten odkaz politikům v zemi, která dnes nemá vůbec žádnou zahraniční politiku. Dávno jste měli jezdit ven, umět jazyky a kamarádit se s vý-

Petr Pithart:

EVA BROKLOVÁ značnými lidmi v zahraničí! To dnes u nás neumí nikdo a on v tom byl absolutní.

On si kontakty s významnými lidmi budoval systematicky od mládí. Vydá Sebevraždu a pošle ji Darwinovi...

Dagmar Hájková:

... který neumí německy. Což ale nevěděl.

Luboš Velek:

Věděl ale, kdo jsou vlivní světoví intelektuálové, a těm se chtěl přiblížit.

Dagmar Hájková:

Když zjistí, že Seton-Watson píše něco o Slovácích, což by mu mohlo být jedno, tak se na něj hned napojí a za války se mu to vyplatí. Ví, jak to chodí ve velkém světě.

Michal Stehlík:

Již před první světovou válkou byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu za mír. Nominují ho Češi, ale má to velkou podporu v Nobelově výboru. Mimořádně tím znejistí rakousko-uherskou diplomacii, která podniká různé nátlakové akce na členy výboru, aby mu to nedali.

Luboš Velek:

Nejenom že se seznamoval s osobnostmi, ale zároveň třeba v Americe přednášel dělníkům, přistěhovalcům. To se mu pak zúročilo za války.

Petr Pithart:

Říká se, že doma není nikdo prorokem. Měl štěstí v tom, že právě v jeho době se o osudu země rozhodovalo v zahraničí.

Jakub Doležal: Eva Broklová:

vzdělání.

Říká se, že Wilson byl nesmírně zaujat jeho znalostmi Ruska a Slovanů, a tím si padli do oka. On prostě vyzýval osud, a kdo tak činí, ten může být úspěšný.

Petr Pithart:

Jeho největší úspěch z pohledu našich dějin je obnova českého státního práva. Realizoval sen generací.

Jakub Doležal:

Paradoxní je, že české státní právo prosadil někdo, kdo mu dlouho oponoval. V tom se projevuje jeho pragmatismus. Takže prosadí nejen české státní prá-

Luboš Velek:

Mohl uplatnit své široké vo, ale také přirozené právo Slováků.

LN Byl ale ten Masarykův stát životaschopný?

Luboš Velek:

dvacet let.

Ale jistěže, vždyť existoval

Proti Hitlerovi by nebyl životaschopný žádný stát.

Eva Broklová:

To, že Němci vstoupili v roce 1926 do vlády, to byla do jisté míry jeho zásluha. A další léta vypadala velmi nadějně. Po vypuknutí hospodářské krize se už vše řítí přes nás a mimo nás. Svatováclavské milénium je svého druhu vrchol. O pár dní později padá americká burza. To bylo fatální.

Petr Pithart:

Nežijme v iluzi, že státy jsou tu navěky. Československo byl životaschopný časový projekt.

Michal Stehlík:

LN Nebyl ten Masarykův stát ale postaven také na omylech? Třeba na ideji čechoslovakismu?

Nemyslím si, že pojem čechoslovakismus ničil Československo, protože to je termín od kavárenského stolu. Československo více ničilo malé povědomí Čechů o Slovensku a později také frustrace mladé generace Slováků, kteří se nemohli dostat k mís-

Michal Stehlík:

tům, které na Slovensku obsadili Češi. To je klíč problému, nikoli nějaká konstrukce čechoslovakismu.

Masaryk pocházel z moravsko-slovenského pomezí, jeho otec byl Slovák. Toto prostředí pro něj bylo přirozené, pro něj to nebyl žádný konstrukt. Jeho děti Jan a Alice mluvili výborně slovensky.

Dagmar Hájková:

U něj šlo o autentický zájem, v Topoľčiankách se cítil ještě lépe než v Lánech.

Petr Pithart:

Mně na Masarykovi imponuje to, že měl svůj rytmus života, který nebyl tak bláznivý, jak žijeme my dnes. Uměl odpočívat, svůj volný čas si dokázal organizovat a strážit. Cestoval, cvičil, debatoval s přáteli.

Dagmar Hájková:

LN Neměl pravdu Viktor Dyk, když psal, že Masaryk přišel kácet modly, a byl sám učiněn modlou?

Dělal to cíleně, protože si myslel, že to republika potřebuje.

Dagmar Hájková:

On věděl, že to sokolování a ty stojky lidi chtějí, tak to dělal.

Petr Pithart:

Říkal, že to patří ke „kšeftu“. Měl před sebou obraz starého císaře. Společnost potřebovala symbol, tatíčka, patriarchu, autoritu.

Luboš Velek: Petr Pithart:

Masarykův kult nebudoval Masaryk sám, ale hlavně vláda.

Jakub Doležal:

Jeho osoba mohla jako symbol spojovat Čechy a Slováky, pro Němce, minimálně pro inteligenci, byl také spíše přijatelný.

Luboš Velek:

Velmi přesně pochopil, jakou roli měl císař: že se musí tvářit, že je jakýmsi posledním arbitrem nad vším. Takže je demokratickým prezidentem, ale pořád jako by nad ostatními.

Michal Stehlík: Luboš Velek:

nost.

Ale on se z toho nepodělal.

Je to „kšeft“a zodpověd-

Když si pročítáme třeba rodinnou korespondenci, tak to slovo zodpovědnost, povinnost nebo „duty“je tam velmi časté. Synovi píše: „Jeníku, uvědom si, co je tvoje povinnost v životě.“

Dagmar Hájková:

Jan Masaryk z toho měl celoživotní postižení.

Michal Stehlík:

LN V demokratickém systému je to ale trochu divné, ne?

Ale ten demokratický systém byl v plenkách.

Luboš Velek:

Nešlo prostě lusknout a mít tu hned dokonalou demokracii.

Michal Stehlík:

Zleva dcera Olga Revilliodová, T. G. M., zdravotní sestra Xenie Rodzianková, neteř Ludmila Lípová FOTO ARCHIV MICHALA KOLÁŘE

V Lánech, 1935:

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.