Králíček ukrytý za Blechou

Lidove noviny - - Orientace Věda -

Podstatné je ovšem samozřejmě především Králíčkovo velmi zajímavé dílo. Zásadní vliv na jeho tvorbu měla praxe, kterou jako začínající architekt absolvoval po skončení stavební průmyslovky: u slovutného Antonína Balšánka vstřebal historické tvarosloví, zejména neobarok, čehož později s úspěchem několikrát využil. Ještě významnější ale pro Králíčka byl dvouletý studijní pobyt v hesenském Darmstadtu, kde na počátku minulého století pracoval ve studiu jednoho ze zakladatelů vídeňské secese Josepha Marii Olbricha (viz Orientace z letošního 24. června). Právě tam se mu podařilo zvládnout bravurní architektonickou kresbu, která později propůjčovala jeho návrhům skvělý výtvarný vzhled oživený různými postavami, stromy i osobitým stínováním či malebným kouřem unikajícím z komína.

Od květinek ke kubusům

Po návratu do Prahy nastoupil Králíček k Blechovi a hned se dostal k zajímavým zakázkám v tehdy ještě nepříliš obvyklém secesním stylu, jenž prozíravý majitel firmy podporoval. To se týká i Blechova vlastního domu na Masarykově nábřeží, na jehož výzdobě se také podílel známý český sochař dekoratér Celda Klouček.

Od takzvané rostlinné secese Králíček ale brzy přešel k secesi geometrické, v jejímž rámci různé květinky a lístečky nahradily spirály a polygony. Pod vlivem tvorby Jana Kotěry se pak na průčelích staveb z období let 1905 až 1914 začínají objevovat také motivy režného zdiva nebo drsné omítky. Celdu Kloučka s jeho vláčnými secesními ornamenty pak rychle nahradili jeho žáci z uměleckoprůmyslové školy Antonín Waigant, Karel Pavlík a Antonín Odehnal, kteří již tehdy obdivovali přísnou tvorbu sochaře Franze Metznera – plastiky strnulých atlantů, stylizované lvy podpírající římsu a další podobné motivy.

Prohlédneme-li si průčelí domů Blechovy firmy z té doby, nový trend nelze přehlédnout. Patří sem třeba libeňská sokolovna, dům na Palmovce, hotel Zlatá husa, dům Adamovy lékárny nebo trojice Šupichových domů – poslední zmíněné stavby se nacházejí na Václavském náměstí.

Secesní, neobarokní nebo modernistická tvorba nadaného architekta jistě zasluhuje pozornost, dnešní zájem mu ovšem přinesla zejména jeho fascinace kuriózním stylem, jehož teoretické základy položil český architekt Pavel Janák v letech 1911 a 1912. Ano, jde o architektonický kubismus.

Ten měl – jak známo – více odpůrců než příznivců a většina tehdejších architektů ho bojkotovala, pokud se mu přímo nesmála. Králíček jím však byl zaujat a vytvořil si – ovšemže s plnou podporou šéfa Blechy – jeho svéráznou verzi. Ta kombinovala prvky geometrické secese a kubismu. Asi nejznámějším výsledkem tohoto snažení je lucerna na Jungmannově náměstí, jejíž šikmé plochy zjemňuje drobná kanelura. Lampa vznikla jako součást projektu úprav za budovou Adamovy lékárny hned v roce 1912, podobně jako další stavba v tomto stylu – dům Diamant na nároží Spálené a Lazarské ulice, rovněž v katastru Nového Města. Mimo Prahu stojí za zmínku vila majitele cukrovaru Beniese v Litoli u Lysé nad Labem, kubistický skvost zahrnující navíc i u nás do té doby nevídaný prvek – střešní zahradu. Nyní se tato stavba bohužel nachází v žalostném stavu.

Po odchodu od Blechy navrhl Králíček v kubistických formách ještě Decastellův dům v Karmelitské ulici na Malé Straně nebo Nejedlého hrobku na hřbitově v Mnichově Hradišti.

Zajímavé ovšem byly i Králíčkovy práce z období první republiky. Navrhl například průčelí administrativní budovy (dnes stavební průmyslovky) v Dušní ulici, kde je již patrný vliv Plečnikovy tvorby. A projektoval také přečerpávací hydroelektrárnu ve Spálově u Železného Brodu. Není příliš známo, že Králíček byl rovněž autorem náročné rekonstrukce Karlových lázní na Novotného lávce.

V rodném městě dnes Králíčka připomíná kopie jeho ikonické lucerny, umístěná před stavební průmyslovkou. Bylo by symbolické, kdyby se opravy dočkal i dnes polorozpadlý mlýn na břehu Sázavy v ulici U Panských, kde se architekt 11. října 1877 narodil.

Právě před 140 lety se v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě narodil architekt Emil Králíček. Třebaže navrhl řadu výborných staveb v Praze, mnoha dalších českých městech, a dokonce i v Dalmácii nebo ukrajinském Lvově, bylo jeho jméno na dlouhá desetiletí zapomenuto.

V Šupichových domech z let 1911–1919 na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice ústí do pasáže Lucerna. Výtvarná výzdoba je dílem sochařů Karla Pavlíka a Antonína Odehnala. FOTO ESTER HAVLOVÁ

Elegantní pasáž Rokoko

Kubistické detaily

V podání architekta Emila Králíčka: nahoře dům Diamant ve Spálené ulici, dole Beniesova vila v Litoli a lampa na Jungmannově náměstí FOTO ESTER HAVLOVÁ

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.