SPOLEČNOST A DOBA: JAK SE ŽILO NA SKLONKU MONARCHIE A ZA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

Lidove noviny - - Seriál Ln -

Vroce 1772 bylo zastaveno pro nedostatek odběratelů vydávání Českého postilióna, prvních českých novin moderní éry. Všehovšudy měl čtyři předplatitele, dva v Praze a dva ve Vídni. O necelých sto let později už bude Karel Havlíček vydávat své Národní noviny ve dvoutisícovém počtu. A pouhých dvacet let poté dosáhne Julius Grégr se svými Národními listy stabilního nákladu ve výši 4000 kusů. To byla hranice, která zajišťovala komerčnímu podniku, který převedl do vlastní režie, stabilitu a možnost rozvoje.

Hlad po informacích dokumentoval dramatické změny, jimiž společnost ve druhé polovině 19. století procházela. Obecně se zvyšovala nejen literární, ale i celková společenská gramotnost, měnily se formy komunitního soužití, rostly městské aglomerace, v nichž hledali novou identitu lidé, kteří se přistěhovali z venkova. Narůstala politická a podnikatelská aktivita. A to vše si žádalo aktualizované zpravodajství.

Noviny dostávaly novou tvář. Změnil se jazyk, redakční práce, celkový přístup ke komunikaci se čtenáři. Přetvářela se také podoba tisku – vznikly strukturované rubriky, burzovní zprávy, placená inzerce, využívali se parlamentní a váleční zpravodajové. „Ovšem, ovšem. Julius Grégr všecko musí míti jako v Timesu!“horlil nakladatel František Šimáček (1834–1885). „On musí míti cizojazyč- né noviny, a ten materiál se zpracovává v poslední chvíli, aby mu byla zachována novosť. Ale potřebuje toho české čtenářstvo? Včerejšku takový hltoun nejnovějších zpráv už nerozumí a dnešku ještě nerozumí. Z toho povrchnosť a mělkosť úsudku, vrtkavosť mysli, časté měnění názorů, zásad a stanovisek. Já Poslem z Prahy vychovávám české čtenářstvo docela jinak.“

Tisk v českých zemích sehrával v jistém smyslu také výlučnou politickou roli. Dlouho neexistovaly stranické organizace, jak je známe z pozdější doby. Od revolučního roku 1848 se vytvářely dvě základní platformy politické práce. Jednu představovaly parlamentní kluby, druhou byly právě redakční kruhy jednotlivých listů. Když se potom v roce 1863 česká politika uchýlila k taktice pasivního odporu a její poslanci se postupně stáhli z parlamentních sněmoven, převzal tisk autoritu nejen komentátora, ale i organizátora a „vykonavatele“politického života v Čechách.

Čeští poslanci se vrátili do říšské rady po dlouhých 16 letech. V té době se také etablovaly pevné partajní struktury. Právě 90. léta byla dobou, kdy se nově vymezovaly pozice mezi vedením stran a redakcemi. S posilujícími principy masové politiky se sice dál upevňoval vliv tisku jako jediného masmédia své doby, ale bezprostřední výkonnou politiku užmuseli novináři přepustit kariérním straníkům.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.