Nesekat trávníky

Lidove noviny - - Relax Zahrady -

Jednoduchá řešení nebývají z nejlepších a iniciativa žádající utlumení sečení trávy ve městech není výjimkou. Petentů si ovšem tato myšlenka získala překvapivě hodně a určitě stojí za to se zamyslet nejen nad sympatiemi obyvatel měst k jednoduchým řešením za jakoukoliv cenu, ale i nad tím, jak by taková výzva mohla vypadat, kdyby jí nechyběl pohled profesionálů. Ve skutečnosti je totiž rozdělení kosených společenstev (trávníků a luk) ovlivněných počtem sečí velmi dobrá idea.

Trávníky v horkých a suchých letních dnech v městských parcích měly ke šťavnatě zelenému pažitu na míle daleko. To je fakt. Jako fakt musíme vzít v úvahu i skutečnost, že od přirozené travnaté stepi k pobytovému či parterovému trávníku vede tak dlouhá nit, že spolu nemají vlastně nic společného. Step je výsledkem skalnatých mělkých půd v kombinaci se staletou pastvou, trávník je kulturní prvek kontrolovaný člověkem ve smyslu jeho estetické představy. Tyto dva protipóly se neprotínají ani stanovištěm, ani druhem. Tudíž jedno nelze proměnit v druhé jen tím, že to začneme nebo přestaneme kosit. Prvním nutným závěrem je, že pokud chceme kosit, mu- síme docílit druhového složení, jež odpovídá stanovišti a účelu. Jiné je to u trávníku koseného každý týden, u extenzivních trávníků s osmi sečemi nebo u louky s dvěma sečemi. Zde je tedy nutná spolupráce krajinářského architekta a trávníkáře či botanika, jinak nelze vytvořit dlouhodobě funkční model. Správné společenstvo pro správné místo.

Druhým omylem je domnívat se, že věci se mohou nechat přirozenému vývoji a „správné“druhy samy přiběhnou, protože příroda si poradí. Nemá jak. V městském intravilánu chybí zdrojové plochy a nezřídka i přirozené migrační cesty. Nehledě na to, že klíčové druhy pro stabilizaci společenstva obvykle migrují velmi pomalu a hovoříme o desetiletích. Dotáhne-li se tato myšlenka až do vzdělávací úrovně, pak lze zdrojové plochy v regionu najít a zakládat kosená společenstva z lokálních genetických zdrojů. Třeba ve spolupráci s místními školami.

Do třetice je nutné se opřít i do ekonomiky toho, že „stačí nesekat“, protože druhové složení kosených společenstev výrazně ovlivňuje i náklady na následnou péči. I z tohoto pohledu je důležité zvolit druhy úměrně stanovišti a počtu sečí. Za extrémní příklad lze považovat například využití pícninářských odrůd trav na extenzivních stanovištích, k čemuž dochází vlivem činností stavebních firem. Následná péče se správám zeleně prodražuje daleko více nedostatečně kvalifikovaným dohledem, než v prostě znějícím „nesekat znamená ušetřit“. Opak může být pravdou.

Marie Straková z trávníkářské firmy Agrostis upozorňuje i na některá další úskalí: „Intenzitu sečení je potřeba vztáhnout ke složení travní směsi, stanovištním podmínkám a využívání trávníku. Jestliže bude na ploše plánována zátěž (děti, pobyt), je nutné zvolit směs obsahující travní druhy snášející zátěž a musím sekat častěji pro podpoření odnožování, aby trávník zatížení vydržel. Pokud v tomto případě zmírníme intenzitu sečení, porost prořídne, zátěž nevydrží a vzniknou holá místa.“

Dále je třeba přizpůsobit sečení přirozenému vývoji růstu trav v průběhu sezony. „Přibližně do začátku června rostou trávy rychle a vytvářejí stébla, protože se snaží dojít do fáze produkce semen. V této době se trávníky obvykle sečou častěji, ale poté již travní druhy rostou pomaleji, proto je v průběhu léta potřeba seče podstatně nižší než na jaře,“říká Straková. „V suchých obdobích je navíc nutné zvýšit výšku kosení, protože při dlouhých suchých periodách rostliny trav nejsou schopny reagovat na stres způsobený kombinací vysokých teplot a sečení a upadají

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.