Kam kráčí polské soudy

Prezident Duda justiční změny nepodepsal, zřejmě na něj zapůsobila energie tamních protestů, míní polský ombudsman Adam Bodnar

Lidove noviny - - Rozhovor - LN LN

V Polsku se už léta mluví o tom, že je třeba soudy reformovat, že fungují pomalu a špatně, říká polský ombudsman Adam Bodnar a doplňuje, že údajný „komunismus“polského soudnictví je ale jen kouřová clona.

Protestů se účastnila i mládež,

vahy, kdo ji bude soudit atd. Za výměnou Nejvyššího soudu bylo například to, že rozhoduje o právoplatnosti voleb a jmenuje tři členy Státní volební komise. A za rok máme volby do zastupitelstev, za dva do parlamentu.

O co těmi zdánlivě technickými změnami šlo: jakmile se zavedou mechanismy kontroly nad soudy, je snadné vytvořit atmosféru, kdy soudce přesně ví, za co může čekat osobní postih. Nezávislost soudů je přitom podstatná pro život obyčejného člověka. Nedávno se srazil malý Fiat 600 s vládní ko-

Druhý zákon se týká Soudcovské rady. Ta v ČR neexistuje, i když jste o ní také uvažovali. Navrhuje třeba jmenování soudců, které potom stvrzuje prezident, rozhoduje o mnoha aspektech práce soudů, o jejich obsazování, o disciplinárním postihu soudců atd. Zasedá v ní patnáct soudců, vybraných různými soudcovskými grémii, a deset osob víceméně z politického prostředí: poslanci, představitel prezidenta republiky, ministr spravedlnosti apod. Vláda teď chtěla změnit složení rady tak, aby soudce nevolilo soudcovské pro-

Příčin bylo několik. Především Polsko od pádu komunismu nepoznalo tak rozsáhlé protesty jako teď. Ještě nikdy se nestalo jako nyní, aby se demonstrace konaly den po dni v 281 městech, v každém krajském a okresním městě a že by měly rostoucí tendenci. S každým dnem rostla jejich energie. V městečku se před místním soudem objevil jeden člověk, za dva dny jich už bylo padesát, sto. Každým dnem si víc a víc lidí uvědomovalo, oč jde, a že nejsou sami, že je cosi spojuje, ten symbol zapálených svíček před soudními budovami. Lidé byli na dovolených, a i tak si dali práci vydat se v tričkách a šortkách až před prezidentovo letní sídlo na Baltu a se svíčkami v rukou mu dát najevo, aby nepodepsal.

Na prezidenta musela zapůsobit ta energie a odhodlání. A také účast mládeže. Té nešlo jen o soudy, ale vůbec o místo Polska v Evropě, o to, zda její země zůstane státem EU, nebo zda vývoj povede k další erozi hodnot a ke vzdalování od evropských. Přišly také protesty od nejrůznějších soudcovských, právnických a advokátních institucí a ty prezident, sám právník, též nemohl nevyslyšet.

Druhým důležitým prvkem byly projevy nesouhlasu přímo z prezidentova tábora, třeba hlas legendy protikomunistické opozice Zofie Romaszewské. Řekla mu údajně, že ani za komunismu neměl generální prokurátor takovou moc, jakou mu dávaly nové zákony. Na takový argument prezident nemohl neslyšet. Další příčinou, která se vyjevuje teprve s odstupem času, byl diskrétní hlas katolické hierarchie, která dávala najevo, že si zákony nepřeje, že jí záleží na Polsku, které dodržuje ústavní záruky. Když pouhé dvě hodiny poté, co prezident ohlásil své veto, mu vyjádřil veřejnou podporu arcibis-

právník, vysokoškolský pedagog a lidskoprávní aktivista

v roce 1999 dokončil studia práv na univerzitě ve Varšavě, následně získal titul LLM na Středoevropské univerzitě (CEU) v Budapešti a v roce 2006 získal doktorát

v letech 2010–2015 zastával post místopředsedy polského Helsinského výboru lidských práv

v roce 2011 obdržel Cenu Tolerance organizace Lambda

od roku 2015 polský ombudsman, do funkce byl zvolen na pětileté funkční období

Měl výhrady především k dalekosáhlým pravomocem generálního prokurátora, jímž je od loňska zároveň ministr spravedlnosti. Už dnes může mít vliv na každé probíhající stíhání, může předat informace z vyšetřování vybraným osobám, třeba novinářům. Může být průběžně informován o vyšetřovaných kauzách, mít vliv na vše, co dělá prokuratura. Je politikem, takže o kauzách může vědět i vláda a politická strana.

Roli jistě hrálo i to, že zákony, které prezident odmítl, dostal k podpisu až hotové a bez konzultací. O zákonu o Nejvyšším soudu se údajně dozvěděl, až když byl zveřejněn na internetové straně parlamentu. Do konce září chce přijít s vlastními návrhy. Obsah zatím neznáme, prezident pozval všechny strany včetně opozičních ke konzultacím. Hlavním autorem prezidentovy verze je mladý profesor práva, člen bývalé vlády, což o lecčems svědčí. Zároveň je výrazně katolicky angažovaný, lze předpokládat i podporu církve.

Prezidentův krok přijala veřejnost velmi pozitivně, masové protesty přestaly, svíčky zhasly. Pan prezident získal na vážnosti. Bylo to poprvé od počátku jeho mandátu před dvěma lety, kdy se vymanil z role člověka, který podepisuje, co připravil parlament nebo vláda. Jelikož vládní strana nemá dost hlasů, aby přehlasovala prezidentovo veto, není vyloučeno, že on se stane hlavním garantem ústavy a práv občana, zvlášť když nefunguje Ústavní soud. Neznamená to ale, že společnost nemusí vyjít do ulic podruhé. Lidé si jasně uvědomují, o co se hraje, jaký vliv budou mít ty zákony a nezávislost soudů na jejich denní život a na budoucnost, na vztahy Polska s Unií a s evropskými státy. Pokud by ze strany prezidenta přišel nějaký falešný krok, mohou se emoce, jež jsme viděli v červenci, vrátit. Lidem jiná forma protestu nezbývá, a navíc si ověřili, že do jisté míry funguje.

Autor rozhovoru je diplomat, bývalý velvyslanec ve Francii a někdejší ředitel Českého centra ve Varšavě

Šlo jí i o místo Polska v Evropě, uvedl k zbržděným změnám v soudnictví Adam Bodnar. FOTO ANNA VAVRÍKOVÁ

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.