Na koni

Lidove noviny - - Relax Gourmet -

tu očekával. Jinde také fenomén mladého vína fungoval, třeba v Rakousku. Nebo ve Francii – kde je známá tradicemladých vín Beaujolais. „Nikdo si ale nedokázal představit, jak moc úspěšný bude,“dodává Večeřa. V Rakousku se dopracovali k milionu prodaných lahví za deset let, nám stačilo pět roků.

Jako kapr na Vánoce

ské vlně. Fajnšmekři si u nás ale svatomartinská vína nekupují, ti nad nimi ohrnují nos. Navíc k huse se to pivo hodí trochu víc,“je přesvědčen Sváček.

„Ať si svatomartinské lidé k té huse koupí,“oponuje Sváčkovi cenami ověnčený český someliér Jakub Přibyl. „Tato vína mají vysokou kyselinu, jsou svěží, k tučnosti husy a k zelí to pasuje dobře,“míní a rozmluví se ještě o kvalitě svatomartinských vín: „Kvalita hroznů je v pořádku. Nejsou to nějaké méně kvalitní hrozny. Problém je v tom, že většina těchto vín se rychle připravuje k pití. Není tam žádná tří nebo čtyřměsíční doba, kdy by se víno mohlo srovnat a získat stabilitu.“I to jde vyřešit: „Například u Beaujolais používají karbonickou nebo semi-karbonickou maceraci, která udělá víno ovocnější a harmoničtější,“vysvětluje Přibyl. Moravští vinaři o tom ale nechtějí moc slyšet.

Vinařský fond každoročně rozhoduje, komu známku Svatomartinské udělí. Hlídá i to, aby se lahve skutečně otevřely přesně 11. listopadu. „Někdy se stalo, že třeba skladník v obchodě vyskládal svatomartinské do regálů dřív, aniž by tušil, co to vlastně je a že se může na pultech objevit až v určitý den,“vypráví Pavel Večeřa.

V roce 2005, kdy byla tradice obnovena, se také začaly objevovat první články o této moravské novince. Mimo jiné se psalo, že jedním z důvodů oprášené tradice byl vstup České republiky do EU, když čeští vinaři začali čelit silné konkurenci. Jedním z úkolů fondu bylo hledat témata, typická pro české vinaře. Povedlo se. „Máme ohlasy, že řada dnes již zkušených konzumentů či milovníků vína se právě přes svatomartinské „propila“k přívlastkům a jiným kvalitnějším vínům,“chlubí se Večeřa.

Zvyk není povinnost

A vydrží svatomartinská tradice i v budoucnu? Se zvyky a tradicemi se to má podle etnografky Aleny Vondruškové různě. Jsou zvyky, které vymizely, jiné se naopak stále drží na špici oblíbenosti, třeba masopust. Každopádně podle ní platí, že zvyky nejsou povinné: „Tak jak se společnost vyvíjí, ponechává si nebo znovuobnovuje to, co má pro ni nějaký smysl. A někdy si z původního smyslu vybere jen část.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.