Věčné čekání na spravedlnost

Soudní ping-pong svědčí o vážné dysfunkci systému. Ústavní soud dává poškozeným v kauze H-System šanci

Lidove noviny - - Názory -

stavní soud v kauze H-System vydal důležitý nález, který má obecnější dosah než jen vliv na osud konkrétních čtyř stěžovatelů.

Lidé poškození v této kauze se po vyhlášení amnestie prezidenta Václava Klause rozhodli zažalovat alespoň stát o náhradu nemajetkové újmy za to, že se trestní řízení protahovalo 13 let, takže tři ze čtyř pachatelů miliardového podvodu jsou před zákonem nevinní a poškození se vůči nim fakticky nemohou domáhat náhrady škody. Omilostnění pachatelů miliardových podvodů považuji za naprosto skandální a stejně neuvěřitelné je, že doposud nebylo důkladně vyšetřeno pozadí tohoto kroku prezidenta, přestože se v médiích objevily závažné informace, že si někdo mohl amnestii koupit.

Namísto vyšetřování je hnán k odpovědnosti soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka, který významné kauzy, na něž amnestie dopadla, soudil, a to jen proto, že si dovolil vyjádřit na toto téma svůj názor. Bez zvláštní pozornosti prošlo i to, že prezident Miloš Zeman doposud tají informace, které k přípravě amnestie musí mít dispozici jeho kancelář, i když před svou volbou slíbil vše objasnit.

Lhostejnost k osudu obětí

Aboliční článek amnestie před pěti lety prezident Klaus zdůvodňoval tím, že je nepřípustné, aby trestní řízení trvalo déle než osm let. V tom s ním mohu souhlasit. Trestní kauzy, které trvají tak dlouhou dobu, že se mnohé oběti trestných činů za svého života nedomohou práva, jsou výsměchem spravedlnosti. Přitom délka řízení bývá nejčastěji způsobována právě nekonečným soudním ping-pongem. Například nyní to vidíme v přímém přenosu v kauzách Davida Ratha či Jany Nečasové Nagyové, jež si mezi sebou jako horký brambor přehazují jednotlivé soudní instance, přičemž definitivní rozhodnutí je v nedohlednu.

V kauze H-System za pět let od zahájení trestního stíhání byl vynesen rozsudek soudu prvého stupně a dalších devět let probíhal neproduktivní soudní ping-pong mezi Vrchním soudem v Praze, Městským soudem v Praze a Nejvyšším soudem. Je nepřijatelné, aby za tyto průtahy nikdo ne- nesl odpovědnost. Lhostejnost některých soudních instancí k osudu obětí a k tomu, jak bude tyto průtahy vnímat veřejnost, je zarážející.

V aktuálním nálezu soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková zdůraznila, že i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že potřeba opakovaně rušit rozhodnutí a vracet věc k novému projednání svědčí o vážné dysfunkci soudního systému. Myslím, že by v civilizovaných zemích nebylo s ohledem na veřejné mínění možné, aby například trestní řízení v kauze tragického pádu mostu na vlak ve Studénce, kde 8. srpna 2008 zahynulo osm lidí a řada obětí byla těžce zraněna, nedospělo ani po devíti letech k pravomocnému rozhodnutí.

Podle Listiny základních práv a svobod a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na spravedlivý proces, přičemž k tomu patří i vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Aktuální nález Ústavního soudu zdůrazňuje, že nelze tvrdit, že by trestní řízení mělo snížený význam pro poškozené. I oběti trestné činnosti mají právo na efektivní trestní řízení, a proto se také mohou domáhat náhrady způsobené nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého trestního řízení.

Před několika lety byl slavnostně přijat zákon o obětech trestných činů a všichni se dušovali, že se musí posílit práva obětí, protože kvůli nim se celé trestní řízení vede. Bohužel za doby účinnosti tohoto zákona se praxe příliš nezměnila. Dokonce se oběti marně domáhají u ministerstva spravedlnosti alespoň náhrady za nemajetkovou újmu, ministerstvo namísto zjednání nápravy se s nimi soudí a tvrdí, že na náhradu za průtahy v řízeních nemají nárok. Soudní ping-pong tak funguje nadále a v nedohlednu je nový trestní řád, který by to měl zásadně řešit.

Proto vítám nález Ústavního soudu, jenž by měl vyburcovat nově zvolený parlament i ministerstvo spravedlnosti konečně k činům. Nekonečné čekání na spravedlnost je neúnosné jak pro obviněné, tak pro oběti, ale i pro veřejnost, která ztrácí víru ve vládu práva a v to, že se všem měří v trestních kauzách stejným metrem.

Autorka, která zastupuje část poškozených klientů H-Systemu, byla od února do června 2014 první náměstkyní ministryně spravedlnosti ČR

Petr Smetka (na snímku z ledna 2008 se svým obhájcem) si odseděl dvanáct let FOTO ČTK

Zakladatel vytunelovaného H-Systemu

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.