Znásilnění trestají soudy často mírně
PRAHA Čtyřletého vnuka znásilnil vlastní děda. Do vězení ale nešel. Soud ho potrestal pouze podmínkou a poslal ho na ambulantní sexuologické léčení. „A to s odůvodněním, že se na nezletilém neprojevily následky,“popisuje Veronika Ježková z organizace ProFem, která vytvořila analýzu roz- sudků trestného činu znásilnění, které padly v roce 2016 v Česku. „Pokud se někdo dopustí už jen sexuálně motivované trestné činnosti na dítěti, nezáleží, zda je následek malý, nebo obrovský. Tato činnost prostě není v pořádku,“kritizuje nízký trest Ježková.
Soudci se ovšem podmíněným trestům nevyhýbají ani v jiných případech znásilnění. Organizace zís- kala z krajských soudů vzorek 55 pravomocných rozsudků. Podmínka padla v téměř 40 procentech z nich, nepodmíněný trest odnětí svobody v 50 procentech. Desetina se dočkala zproštění pro nedostatek důkazů a u jednoho soud upustil od trestu pro nízký věk pachatele. Podle prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové poměr 50 : 50, tedy jeden na svo- bodu – jeden za mříže, způsobuje častá důkazní nouze. „Chybí svědci, je to výpověď proti výpovědi,“říká Zemanová. Případy týkající se dětí jsou podle ní pro soudce nejtěžší, protože „nezletilí si nemusí uvědomovat, co přesně se jim stalo“. Stále častěji se stává, že příbuzenský vztah k oběti nebrání sexuálním násilníkům v jejich konání. Znásilnění se dopouštějí vlastní prarodiče i rodiče. „Po otci oběti je dědeček druhým nejčastějším pachatelem trestného činu znásilnění,“upozorňuje Ježková. Soudy se ale zabývají i případy, ve kterých figurují vlastní sourozenci.
Rozsudek si vloni vyslechlo 280 pachatelů znásilnění, soudy ale řešily 650 případů. Nahlášeno je však pouze okolo osmi procent událostí.
V několika případech znásilnil otec dítě v době, kdy mu ho matka nechala na hlídání. Výjimečné není ani to, když se činu dopustí partner babičky nebo současný či bývalý partner matky. Většinou se totiž oběť a pachatel znají. „Ve společnosti panuje představa, že násilníkem je neznámý muž v parku, to ale tato analýza vyvrací,“sdělila Ježková.
Typickým pachatelem trestného činu znásilnění je muž ve věku mezi 30 až 36 lety, který netrpí deviací – ve vzorku zkoumaných pravomocných rozsudků se objevil jen jeden takový případ.
Průměrně jsou podle organizace pachatelé v tuzemsku za znásilnění odsouzeni na šest až osm let. Například na Maltě mohou dostat tři až devět let, pokud je jejich obětí manžel nebo manželka, sourozenec nebo jiný pokrevní příbuzný. V Rumunsku může takový násilník jít za mříže až na 12 let, pokud je pachatelem znásilnění příbuzný nebo pokud zneužije člena rodiny za účelem výroby pornografie.
V pěti procentech všech zkoumaných případů se trestného činu dopustil žák základní školy, což je podle odborníků zvlášť alarmující. V takových případech většinou soud nařídí různá výchovná opatření nebo dohled probačního úředníka.
„Jednou také soud rozhodl, že se pachatel nesmí s poškozenou stýkat tři roky. To nám přijde jako nedostatečné řešení,“míní Ježková. Jindy jeden z mladších pachatelů vydíral svou oběť, které nebylo ani 15 let, tím, že pokud mu nebude po vůli, vyvěsí na sociální síť její intimní fotografie. Právě počet obětí, které se s pachatelem seznámily přes internet, stoupá. Ke znásilnění došlo v jednom z takových případů na druhé schůzce.
Zbraň u hlavy a škrcení
Podle organizace ProFem soudy nejsnadněji posuzují případy, ve kterých se objeví zjevné násilí. Díky tomu o nedobrovolnosti ze strany oběti není pochyb. Ježková citovala z konkrétního rozsudku: „Obrana poškozené neměla šanci vzhledem k fyzickým proporcím, byla svázána a škrcena.“V jiném případu byla ohrožována zbraní.
Za osoby bezbranné by v takových situacích měly být podle organizace považovány především děti. „Důvodem je hlavně nedostatečná rozumová vyspělost a nízký věk, kvůli čemuž nejsou schopné rozeznat závažnost situace,“vysvětluje Ježková.
Přesto soudy intenzitu možné obrany posuzují i u nezletilých. „K odporu dívek je nutno připustit, že nebyl nikterak intenzivní. Jednalo se pouze o verbální nesouhlas. Nelze však přehlédnout, že byly ve věku necelých sedmi let,“říká jeden z rozsudků. Soudce uznal, že šlo o násilí, protože pachatel dívky bil.
„Oběť se nemusí bránit“
Soudce Roman Lada, který se věnuje trestnímu právu, dává v některých ohledech organizaci ProFem za pravdu: „Zvláště u znásilnění je intenzita obrany ošidná. Oběť se nachází ve stresové situa- ci, může jí být vyhrožováno a fyzicky na ni působeno.“Vyskytují se podle něho i případy, kdy se z obavy o život oběť nebrání raději vůbec. „Pokud některý soudce příliš akcentuje intenzitu obrany, není to úplně ideální stav. Trestný čin znásilnění samozřejmě vyžaduje nějaké násilí, neznamená to ale, že nemůže být páchán i bez obrany oběti,“vysvětlil také Lada. Především u dítěte je podle něho problém o jakékoliv obraně uvažovat. Zvláště pokud je na pachateli závislé, například když se jedná o prarodiče nebo rodiče.
To, jak je znásilnění definováno v trestním zákoníku, je ale podle něho v pořádku. Organizace ProFem přesto upřednostňuje Istanbulskou úmluvu, kterou se Česko rozhodlo ratifikovat. V té je znásilnění definováno jako nesouhlas oběti s pohlavním aktem.
Trestný čin znásilnění podle českého právního zákoníku: „Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.“
Podle organizace ProFem se české soudy příliš zabývají tím, zda a jak se oběť bránila.
Istanbulská úmluva je dokument, který nastavuje prevenci a boj proti násilí na ženách. Byla přijata Radou Evropy v roce 2011. Česko se zavázalo úmluvu ratifikovat.
Tato úmluva definuje trestný čin znásilnění odlišně. Vyzdvihuje hlavně nesouhlas oběti: „... dojde-li přes nesouhlas oběti k vaginální, anální či orální penetraci sexuální povahy do těla druhé osoby jakoukoliv částí těla nebo předmětem. ... je-li přes nesouhlas druhé osoby vykonán jakýkoliv jiný akt sexuální povahy.
Pokud pachatel trestného činu znásilnění dostane v Česku nepodmíněný trest, v průměru míří za mříže na 6 až 8 let.
Ve Francii je to v průměru okolo 20 let. O deset let více, pokud je oběť mladší 15 let nebo se činu dopustil manžel či partner oběti.
Na Maltě padají vyšší tresty i tehdy, kdy se pachatel dopustil trestného činu znásilnění za přítomnosti nezletilého nebo se nezletilý nacházel ve vzdálenosti, kdy mohl čin slyšet.