Hlavní slovo v Sýrii bude mít Putin

Ruský prezident přesvědčil ke spolupráci i Turecko, které stálo dlouho na opačné straně syrského konfliktu a podporovalo opozici.

SOČI/PRAHA S porážkou teroristů z takzvaného Islámského státu se přiblížil i konec více než šest let trvajícího konfliktu v Sýrii. Na straně poražených skončí vedle džihádistů zřejmě i zástupci syrské opozice. Vše totiž nasvědčuje tomu, že hlavní roli bude při rozhodování o budoucí podobě syrského státu hrát ruský prezident Vladimir Putin, který stál během války pevně za diktátorem Baššárem Asadem.

Dva dny poté, co v jihoruském Soči přivítal Putin právě Asada, zde svolal třístranný summit o Sýrii. O diplomatickém řešení pomalu utichající války jednal s íránským prezidentem Hasanem Rúháním a tureckým lídrem Recepem Tayyipem Erdoganem. Putin prohlásil, že po oslabení syrské opozice nastaly podmínky umožňující tamní občanskou válku ukončit. Všichni tři politici se shodli na potřebě propuštění všech vězňů a rukojmí, předání těl zabitých vojáků a vytvoření podmínek pro trvalé příměří.

Zatímco s Íránem stálo Rusko od začátku konfliktu na stejné straně, Turci dlouho patřili k největším podporovatelům syrské opozice a mluvili o svržení Asada. Časem ale změnili priority a poté, co Američany podporova- né kurdské jednotky ovládly čtvrtinu syrského území, se Ankara soustředí více na to, aby zabránila šíření kurdského vlivu. Erdogan se tak připojil k rusko-íránské diplomatické iniciativě, i když se už nyní zdá odchod Asada méně pravděpodobný.

Rusko, Írán i Turecko se shodly na pořádání mírového summitu mezi syrskou vládou a opozicí, který by se měl uskutečnit rovněž v Soči ještě před dalším kolem mírových rozhovorů v Ženevě 28. listopadu. Mluvit by se na něm mělo o sepsání nové syrské ústavy a cestě k parlamentním volbám. Není ale jasné, kdo bude na setkání pozván – Turci například vylučují účast kurdských skupin.

O míru v Sýrii ale ve středu jednali i zástupci syrské opozice, kteří se sešli v jednom z luxusních hotelů v saúdskoarabském Rijádu. Saúdové, kteří v regionu soupeří se šíitským Íránem, dlouhodobě syrskou opozici podporují a setrvání Asada považují vzhledem k jeho spojenectví s Teheránem za nepřijatelné.

Opozice trvá na konci Asada

Dva dny před schůzkou v Rijádu rezignoval jeden ze syrských opozičních šéfů Rijád Hidžáb, který byl znám tvrdým postojem vůči Asadovi. I přes jeho odchod ale návrh závěrečné rezoluce podle televize al-Arabíja obsahuje požadavek, aby se Asad neúčastnil ani přechodného období po válce.

O tom, jak by mohla Sýrie po skončení konfliktu vypadat, svědčí i včerejší vyjádření Muhammada Alí Džafarího, vrchního velitele Íránských revolučních gard. „Gardy jsou připraveny hrát aktivní roli při zavádění trvalého příměří a při rekonstrukci země,“citovala ho agentura Reuters. USA o jeho organizaci mluví v souvislosti s šířením terorismu.

Džafarí zároveň odmítl, že by šíitské hnutí Hizballáh, které rovněž v Sýrii bojovalo, mohlo složit zbraně: „Hizballáh musí být vyzbrojený, aby mohl bojovat proti nepříteli libanonského lidu, kterým je Izrael.“

Židovský stát proto sleduje vývoj v sousední Sýrii se znepokojením. Zatímco až dosud vnímal jako svou největší hrozbu přímo Írán a jeho jaderný program, nyní mu hrozí nepřátelé z Hizballáhu přímo za hranicemi. Írán přitom dává najevo, že bojovníci Hizballáhu Sýrii hned tak neopustí.

Izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman proto tento týden přišel na zasedání vlády s překvapivým požadavkem – na obranu vlasti potřebuje dalších 1,4 miliardy dolarů nad rámec částky schválené do roku 2020. Server al-Monitor podotýká, že syrský problém se Izraeli vrací a Hizballáh je po bojích s Islámským státem lépe vyzbrojený, silnější a zkušenější.

Lieberman si už také není jistý osudem mezinárodní dohody o íránském jaderném programu. Smlouvu dohodnutou za administrativy prezidenta Baracka Obamy sice Teherán dodržuje, kvůli neustálým útokům na ni ze strany jeho nástupce Donalda Trumpa ale není jisté, zda ji některá ze stran nevypoví. Izraelský ministr obrany se proto chce připravit i na tento krizový scénář.

Izrael už prý i vyjádřil nelibost směrem kWashingtonu, že dovolí Rusku dělat si v Sýrii, co chce. Trumpův slogan „Amerika především“tak může uškodit i jejím nejbližším spojencům.

Poznámku k tématu čtěte na straně 14