Jen neustrnout v domácím prostředí

Lidove noviny - - Domov - MARTIN RYCHLÍK ČESKÉ BUDĚJOVICE

Zkoumají tropický hmyz, trypanozómu spavičnou, klíšťata, půdy, ale i ekologii ryb a různé rostliny. Tak pestré jsou specializace vědců, kteří působí v Biologickém centru Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Soubor pěti přírodovědných ústavů je největší mimopražskou „pobočkou“Akademie věd a bez nadsázky i jednou z nejsilnějších institucí ekologicky zaměřeného výzkumu v Evropě. Patří pod něj ústavy: Entomologický, Hydrobiologický, Parazitologický a Ústavy molekulární biologie rostlin a půdní biologie.

„Máme zhruba 660 zaměstnanců, z nichž tak pětina jsou cizinci,“řekl LN ředitel Libor Grubhoffer, někdejší výrazný rektor Ji- hočeské univerzity. Sám je mezinárodně uznávaným parazitologem; věnuje se výzkumu klíšťat, za nimiž vyráží třeba i na Kleť. Jeho kolegové musejí často za předmětem bádání i daleko dál – třeba na moře či do tropického terénu.

Před pár týdny, jak LN psaly, vyšla týmu sMiroslavem Oborníkem a Alešem Horákem studie v prestižním časopise Nature, která se věnovala mořským řasám, rozsivkám, a funkci jejich fytotransferinů. Světové parametry má výzkum Julia Lukeše, specialisty na biologii prvoků, který kvůli práci navštívil přes 75 zemí. Veřejnosti je dobře znám i profesor Vojtěch Novotný, jenž založil entomologickou stanici (Binatang Research Center) v Madangu na Papui-Nové Guineji. Před nedávnem dosáhl na nejcennější podporu, jakou Evropa zná – na pokročilý ERC grant ve výši mnoha desítek milionů, za něž vědci dokonce pořizují vysoký jeřáb, aby mohli zkoumat druhovou diverzitu v korunách stromů od Oceánie po Afriku.

Princeton, Cornell, Oxford...

Úspěchů je dost. „Především jsem ale rád, že se nám ze zahraničí vrací mladší a střední generace biologů,“říká Grubhoffer, když představuje kolegy, kteří mají osobní zkušenosti se špičkovými univerzitami a ústavy mimo Česko. To je totiž pro kvalitní vědu klíčové; sbírat nápady jinde a neustrnout v domácky nalajnovaných kolejích, jimž se pěkně po biologicku říká inbreeding – čili samoplození hodně si podobných jedinců omezeného rozhledu.

Tomu se v Budějovicích brání. Třeba Lenka Bittová, jež nyní působí v laboratoři vývojové geneti- ky Entomologického ústavu, přišla z chemického departmentu v Princetonu a zabývá se juvenilními hormony. Martin Kolísko, dnes už vedoucí laboratoře genomiky a diverzity protist (prvoků), přišel do jižních Čech z botanického oddělení Univerzity Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru. „Bylo tam krásně, ale také draho,“vzpomíná na štaci vědec, jenž má nyní v tisku studii pro časopis Nature Ecology and Evolution. Ve štrasburské laboratoři Julese A. Hoffmana, držitele Nobelovy ceny za medicínu z roku 2011, jako postdok působil Ondřej Hajdušek. „Moc tam nebyl, nobelovku jsme v laborce oslavili za něj,“směje se odborník i na laikům srozumitelné téma: na klíšťata a jimi přenášené nemoci.

Další parazitolog, Zdeněk Paris, se zabývá transferovou RNA v buňce trypanozómy, přičemž též loni s profesorem Juanem Alfonzem z Ohia publikoval v elitním Nature. Milan Říha, jenž se věnuje ekologii a chování sladkovodních ryb, působil jako fulbrightovský stipendista na Cornellově univerzitě, entomolog Jan Hrček zase v Oxfordu. Oba mladí vědci už založili své výzkumné skupiny v Českých Budějovicích a loni dostali Prémii Otty Wichterleho.

Atraktivní jihočeské zázemí

„My se sem vracíme rádi, i kvůli rodinám,“tvrdí Alena Panicucci Zíková, další oceňovaná bioložka (cena L’Oreal, grant EMBO) se zkušenostmi ze Seattlu a také maminka dvou dětí, které má s americkým manželem. Molekulární parazitoložka vyzdvihuje i dobré vztahy akademiků s často jim mateřskou Jihočeskou univer- zitou, kde ve společném kampusu Biologické centrum sídlí. Odchovancem zdejší školy (a její původní biologické fakulty) je též třiačtyřicetiletý David Doležel, jenž byl na postdoktorské stáži v USA a dnes se věnuje chronobiologii, nastavení period čili přirozených „hodinek“u hmyzu. A zajímavé téma dělá tak dobře, že na něj loni získal konsolidační grant Evropské výzkumné rady (ERC).

Nositelem obou zmíněných ERC grantů, jichž je v Česku stále ještě pomálu, je Biologické centrum, které jako zastřešovatel pěti ústavů – a od loňska též velké výzkumné infrastruktury pro výzkum půdy a vody (SoWa) – funguje již od roku 2006. Jde v rámci Akademie věd o jedinečné řešení. „Tradice původních ústavů je silná, ale uvádíme zároveň i příslušnost k Biologickému centru. Značky našich pěti ústavů jsou oborově důležité, musíme je udržovat při životě, takže se používá obojí,“dodává ředitel Grubhoffer.

Vidí i výhody. „Za deset let narostla kolem vědy enormní byrokracie, takže kdyby si měl všechnu podpůrnou agendu dělat každý z ústavů sám, byla by to zbytečně veliká zátěž. A český úředník bývá dosti invenční,“pousměje se Grubhoffer – s přikyvováním všech přítomných mladších vědců.

„Za posledních deset let narostla byrokracie. Snažíme se proto našim vědcům zajistit dobrou administrativní podporu,“říká o svých kolezích, kteří bádají napříč kontinenty, Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra AV ČR.

Chytají brouky v korunách stromů pomocí plošin či jeřábů

Entomologové

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.