Den, kdy chtěl Beethoven pokleknout

Lidove noviny - - Orientace Výběr - JOSEF GREŠ

Snad Mozartovo Requiem? Díky Formanově Amadeovi nejspíš ano. Jinak se ale v dějinách hudby těžko hledá kompozice opředená takovým množstvím mýtů a legend jako Händelův Mesiáš. Návrat k jeho co nejčistší podobě slibuje na úterní večer v Rudolfinu dirigent Václav Luks a Collegium 1704.

Není přehnané napsat, že nejslavnější skladba se stala Händelovým požehnáním i prokletím. Už přes čtvrt tisíciletí k němu přitahuje pozornost. A téměř stejně dlouho vrhá stín na jeho ostatní práci. Pregnantně to shrnul muzikolog Donald Tovey: třebaže Händel za svůj život vytvořil dílo, které se svým rozsahem vyrovná tomu, co napsali Bach s Beethovenem dohromady, je z něj obecně známa jen nepatrná část. Od jeho slov už sice uplynulo celé století, nezdá se ale, že by se situace změnila.

Když Händel, který se netajil tím, že komponuje jen tehdy, má-li dílo naději na uvádění, psal tížily jej obavy, že velkolepě pojaté oratorium nezazní víc než jednou...

jeho vzniku vybral pro svůj bestseller Hvězdné hodiny lidstva Stefan Zweig. Händela v něm vylíčil jako zlomeného muže na konci tvůrčích sil, kterého ale duchovně orientované libreto Charlese Jennense ještě jednou vybičovalo k heroickému výkonu: tři týdny skoro nespal, nejedl, často upadal do vytržení nebo usedavě plakal a horečnatě psal. Fakta malují uměřenější obraz. Rozsáhlou třídílnou hudební fresku sice Händel opravdu stihl zkomponovat za pouhých 24 dnů – mezi 22. srpnem a 14. zářím 1741 –, jak ale ukazují hudební dějiny, není to nijak ojedinělý výkon. Jen dobových oper, na něž různí skladatelé nepotřebovali o moc víc času, by se dala napočítat řada. Snad pouze množství kaněk, škrtů i naléhavý rukopis mohou v případě Mesiáše podle expertů svědčit o bouřlivém tvůrčím procesu.

Odbít oratorium jen jako produkt romantického mýtu by ale bylo stejnou chybou jako pomíjet kvůli němu ostatní Händelovu tvorbu. Že jde o výjimečnou skladbu, dokládají i slova dvou titánů německé kultury. Johann Wolfgang Goethe slyšel Mesiáše v roce 1780 ve Výmaru a ještě o čtyřicet let později vzpomínal, že právě on jej „přivedl k vážnému zájmu o umění hudby“. Edward Schulz zase v knize A Day with Beethoven cituje, jak velký obdiv vzbudilo Händelovo oratorium v autorovi nesmrtelných symfonií: „Chtěl bych s hlavou odkrytou pokleknout u jeho hrobu.“

Krom umělecké výjimečnosti, kterou Mesiášovi neupírají ani ti, kdo se jinak snaží skladbu zbavit patetických nánosů, je oratorium pozoruhodné ještě v jednom ohledu: nevzniklo způsobem v té době obvyklým. Není darem pro mecenáše, neobjednal si jej osvícený šlechtic ani hudbymilovný církevní hodnostář, není plodem autorova vnitřního přetlaku. Bylo určeno k benefičnímu koncertu na „pomoc vězněným v žalářích, na podporu Mercerova špitálu ve Stephen’s Street a dobročinné nemocnice na Inns Quay“, jak připomí- nal Dublin Journal před prvním uvedením Mesiáše 13. dubna 1742.

Když Händel, který se netajil tím, že komponuje jen tehdy, má-li dílo naději na uvádění, oratorium psal, tížily jej obavy, že velkolepě pojatá skladba možná nezazní víc než jednou. Za velkorysost se mu tentokrát osud odměnil. Řečeno s hudebním historikem Charlesem Burneym, Mesiáš nepřestal od svého vzniku nikdy „sytit hladové“. Obrazně i doslova.

Georg Friedrich Händel: Mesiáš. Collegium 1704, Collegium vocale 1704 a sólisté. Dirigent: Václav Luks Praha, Rudolfinum, 3. dubna od 19.30.

Slibuje v pražském Rudolfinu o prvním dubnovém úterý dirigent Václav Luks a jím vedené Collegium 1704 FOTO COLLEGIUM 1704

Velikonoce na barokní způsob

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.