Půjde o každý polský hlas K

Výsledek souboje konzervativního prezidenta a jeho protikandidáta ovlivní chod státu

dyž před pěti lety současný polský prezident Andrzej Duda neočekávaně porazil tehdejší hlavu státu Bronisława Komorowského, rozpoutal na tamní politické scéně revoluci. Ukázal, že jeho politický tábor po dlouhých letech neustálých porážek dokáže i vítězit, a svým úspěchem odstartoval sérii zdarů mateřské strany Právo a spravedlnost (PiS). Nebýt pandemie, mohl by se nyní Duda pravděpodobně radovat ze znovuzvolení. Místo toho však nastala mimořádná situace, která kromě krkolomného přesunutí původního data hlasování přinesla i v polských podmínkách bezprecedentní tah. Hlavní opoziční síla se totiž uprostřed kampaně rozhodla vyměnit svého kandidáta, kterým se nově stal varšavský primátor Rafał Trzaskowski. Sázka na restart a svěží energii se podařila. Za dva týdny v druhém kole tak své síly změří právě dva zmiňovaní kandidáti.

Zaobírat se podrobně jejich programovými tezemi nemá příliš smysl, navrhované změny často nejsou z prezidentského paláce ani uskutečnitelné a měly by spíš zaznívat z úst ministrů. Koneckonců Dudovu rétoriku tvoří prakticky výhradně vládní řešení a plány, Trzaskowski pro změnu zveřejnil své představy o budoucnosti země jen několik hodin před nedělním hlasováním.

Oba kandidáti stojí na opačných názorových pólech kopírujících ideologické konflikty, které vidíme i jinde ve světě. Historik Andrzej Nowak nedávno nazval trochu pateticky volbu mezi Dudou a Trzaskowským soubojem civilizací. Současného polského prezidenta bychom podle něj mohli zařadit po bok Trumpa, Johnsona či Orbána, kteří reprezentují elitami pohrdaný proletariát, zatímco varšavský primátor se řadí k modernistům západního střihu.

Zachování statu quo, či změna? Výsledek souboje konzervativního kandidáta se zástupcem liberální levice se promítne především do chodu státu našich sousedů. Případná výhra Dudy působícího ve shodě se současnou vládou jednoznačně zachová dosavadní status quo. Naopak Trzaskowski již prohlásil, že bude nekompromisně likvidovat vše, co udělal PiS. Pravomoci

prezidenta sice nenabízí nijak zásadní možnosti pro změnu fungování země, nicméně případné vetování veškerých návrhů, jež je možné přehlasovat pouze pro vládu nedosažitelnou třípětinovou většinou, by paralyzovalo chod státu a vyvolalo opozicí vysněnou politickou krizi.

U Trzaskowského je rovněž znát jeho zakořenění v komunální politice. Rád by viděl značné investice do městských tržišť, míst pro sport a kulturu či modulové školky a jesle. Kritizuje naopak ambiciózní a z jeho pohledu megalomanské vládní investice do vybudování kanálu na Viselské kose nebo centrálního dopravního uzlu situovaného mezi Varšavou a Lodží, který by měl být jedním z největších svého druhu v Evropě. Zmíněné projekty naopak podporuje Duda a vláda, reagují podle nich totiž na potřeby v oblasti bezpečnosti státu a jeho globální konkurenceschopnosti. V této souvislosti znovu ožil nešťastný výrok Trzaskowského z kampaně o post primátora, podle kterého není centrální dopravní uzel potřeba, protože takový podobný vzniká v Berlíně.

Důležitým polem působnosti polského prezidenta je zahraniční politika. Právě tato oblast přinesla i jednu z nejzajímavějších událostí celé kampaně, a to pozvání „přítele“– jak americký prezident Donald Trump nazval svůj polský protějšek – na návštěvu do Bílého domu krátce před volbami. Podle bývalého ministra zahraničí Witolda Waszczykowského není takováto podpora ničím výjimečným a například Angela Merkelová projevovala svou náklonnost nejrůznějšími oceněními nebo návštěvami, rovněž během kampaní, polskému expremiérovi Donaldu Tuskovi.

Podle výsledků prvního kola klání a nevyzpytatelného přesouvání elektorátu se schyluje k velmi agresivní a intenzivní kampani

Další dělící linie

Vláda PiS se vzhledem k obavám z Ruska velmi intenzivně snaží prohloubit vztahy se Spojenými státy, a to jak vojenské, tak ekonomické. Trzaskowski zase považuje za politováníhodné, že Polsko coby pátý nejlidnatější stát Evropské unie není v Bruselu dostatečně slyšet a jeho mateřská strana dlouhodobě prosazuje těsnější partnerství s Berlínem a Paříží. Dříve by tyto dva názory nebyly nijak protichůdné, nicméně vzhledem k německo-ruskému projektu Nord Stream 2, francouzskému zpochybňování smyslu NATO a celkovému ochladnutí transatlantických vztahů se i zahraniční politika jeví jako jednoznačná dělící linie.

Podle výsledků prvního kola prezidentského klání a velmi nevyzpytatelného přesouvání elektorátu se schyluje k velmi agresivní a intenzivní kampani dvou osmačtyřicátníků. Bojovat se bude doslova o hlas každého voliče. Premiér Mateusz Morawiecki zmínil, že prohra dosavadní hlavy státu znamená pro Polsko černý scénář. Trzaskowski a jeho Občanská platforma si zase uvědomují, že na jejich klopýtnutí čeká rovněž spokojený, i když „bronzový“nezávislý kandidát Szymon Hołownia, který bude nejspíš chtít oslovit liberální voliče zcela novým politickým hnutím. Na čtvrtém místě a jako poslední s výsledkem hodným zmínky skončil ultrapravicový Krzysztof Bosak. Od expertů zaznívá, že právě dva posledně zmínění kandidáti mohou být nositeli zásadních změn na politické scéně našich sousedů a příští volby již mohou patřit jim.