Rotoped místo zápasů. Jaškin v St. Louis nehraje
SUNRISE Ráno přijde do kabiny, pohlédne na tabuli a ví: „Je hotovo. Moje číslo nikde.“Od trenéra, který stejně na tohle téma s hráči nemluví, ani nepotřebuje slovo, aby měl jasno, že večerní zápas se ho netýká. Že místo na ledě ho stráví v šatně a děj, který se odehrává pár metrů od něj, bude sledovat jen u televize a přitom šlapat na rotopedu. Trudné časy teď zkrátka v NHL prožívá Dmitrij Jaškin, 22letý útočník St. Louis, který ještě loni (spolu s Hertlem či Pastrňákem) dával naději, že český hokej může v zámoří zase rozkvést.
Teď však dva zápasy za sebou nehrál, v noci na dnešek hrozila další absence v týmu Blues a on sebekriticky přiznává: „Nemyslím si, že bych udělal něco hůř než loni. Prostě se mi nedařilo, k tomu jiní hrají líp, a já tak musím čekat na svou šanci. A co mi říká trenér? Tady nikdo nemluví, takže je spousta otázek, ale existuje jen jediná odpověď: porvat se s tím.“
Když s vámi mluví v BB&T Center po zápase s místní Floridou, nekličkuje před odpovědí jako obvykle hráči, kteří vypadli ze sestavy. Mluví přímo, chyby nehledá jinde. Možná jeho psychiku zpevňuje i otec Alexej, někdejší šestinásobný šampion se Vsetínem, s nímž je Dmitrij téměř denně v telefonním kontaktu. „Bavíme se o tom, jenže dostat se z této situace musím sám. Hroutit se přece nebudu.“
Je škoda, že jeho role v St. Louis slábne. Pracně se totiž útočník drápal do prvního mužstva, do něhož ho vedení povolalo hned devětkrát, osmkrát zase poslalo na farmu do Chicaga a on mezi městy, která dělí pět hodin cesty, pendloval téměř jako autobusák. Dlouho si v St. Louis ani nehledal bydlení, až v půlce minulé sezony se cítil pevnou součástí mužstva. Na ledě trávil i patnáct minut za zápas, dostal se na přesilovku, jenže teď, po Novém roce, jen zřídka v duelech, kdy naskočil, přesáhl deset minut. Přitom má pocit, že se v něčem zlepšil. Že jeho hra je zodpovědnější do obrany, na které vždy bazíroval kouč Ken Hitchcock. „Po defenzivní stránce hraju lépe než minulý rok, možná i proto jsem však nebyl tak silný do ofenzivy. Ale každého potkávají vzestupy i pády.“
Jedno ho však mrzí hodně. Jako každý český hokejista, byť narozený v Rusku, co má ruštinu dál jako mateřský jazyk, sní o Světovém poháru. A právě teď trenéři finalizují první část nominace, chystá se za ním i kouč Kalous. Jenže nebyl by přece jen risk jeho jméno už nyní zapsat? Asi byl. On však s výhledem na září pozitivně říká: „Ještě je dost času. Uděláme play-off, kde to bude o něčem jiném. Doufám, že se dostanu do sestavy a že se mi začne dařit.“
Ale co když ne? Nevzdá Ameriku a neposílí rodinný klan, který pracuje pro bratislavský Slovan v KHL? „Stát se může všechno, ale teď o tom nepřemýšlím. Prostě se někdy nedaří, ale já musím zůstat v pohodě. Pak to v pohodě i brzy bude.“