KLASICKÉ

Patří k základům české kuchyně desítky, některé i stovky let. Omáčky nám chutnají pořád, ale už je tak často nevaříme. Stojí za to najít si na jejich přípravu čas.

MF DNES - - RETRO - text, recepty a příprava jídel: vladislav stuparič

Obliba omáček má jednoduché vysvětlení: naši předci měli maso na talíři jen výjimečně, ale o omáčky se nechtěli nechat ochudit. A tak si je připravovali bez masa. Obvykle s knedlíky, noky, brambory a pečivem. Základ takových omáček většinou tvořila jíška připravená z tuku a mouky, která se podle potřeby pražila od světle béžové až po tmavě hnědou. Někdy se před nasypáním mouky přidala pokrájená cibule a koření. Jíška se pak zalila studeným vývarem. Kdo si ho nemohl dovolit, použil vodu nebo mléko, dobře rozšlehal a důkladně provařil. Chuť omáčkám dávaly sezonní suroviny: čerstvé bylinky (šťovík, majoránka, kopr, tymián či dobromysl), houby, kořenová zelenina, špenát, křen a v zimě třeba i kyselé okurky či sušené ovoce. Když měli lidé možnost, přidali na zjemnění smetanu, máslo či žloutky. K dochucení se používala kombinace soli, cukru a octa nebo česneku s majoránkou. Dnes omáčky vaříme jako doplněk k masu. Jejich královnou je svíčková. Název jí dal konkrétní druh hovězího masa, který se připravoval právě se smetanovou omáčkou.

V DALŠÍCH DÍLECH:

Na těstoviny

Asijské

foto: zdeněk lhoták

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.