Manžel je druhá půlka mé bytosti

Na to, co si o ní řeknou lidé, herečka Libuše Švormová nikdy moc nedala. Kdysi žila se starším ženatým spisovatelem, pak si pro změnu vzala muže o osmnáct let mladšího. Jsou spolu už víc než třicet let.

MF DNES - - ROZHOVOR - text: blanka kubíková foto: michaela džurná

Režiséři v divadle i ve filmu vás často obsazují do rolí pěkných metrnic. Baví vás?

Ale ano. S radostí bych si sice zahrála třeba Babičku Boženy Němcové, ale nejsem zastánce názoru, že záporné role se hrají líp než kladné. Obě polohy se hrají dobře nebo špatně podle toho, jak jsou napsané.

Pamatujete si na svou první negativní roli?

Už v roce 1985 jsem hrála ve filmu Jako jed manželku Zdeňka Svěráka, která ho tak trochu dusí. A vlastně už na začátku sedmdesátých let jsem byla za nesympatickou v televizní inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu. Bylo nás několik dospělých dětí, které svému tatínkovi v podání Karla Högera nepřejí, aby si namluvil novou lásku. A před pár lety jsem hrála krásnou zápornou roli ve filmu Tchyně a uzený.

Tam jste dusila snachu.

Strašně. Já děti nemám, proto nejsem ani tchyně, tak jsem se ve štábu ptala, jestli takové zapšklé baby, co chtějí synáčky jen pro sebe a nevěstám dělají ze života peklo, existují. Prý bych se divila. Neznám to ani z pohledu snachy, protože když jsem se vdávala, manželova maminka už nebyla naživu.

Jak se vám teď hraje nevypočitatelná Mašlíková v seriálu Ohnivý kuře?

Role to není velká, ale je zábavná. Baba plná jedu, která trápí svoje nájemníky, přitom zároveň tím, že je šťouravá, jim občas pomůže – třeba že klukovi, kterému se věčně posmívá, že je tlustej, odhalí oční vadu. Ty zápletky mě baví. Seriálům se nevyhýbám, je to příjemné doplnění práce v divadle a seznámím se se spoustou nových kolegů. Nesouhlasím s názorem jedné mladé kolegyně, která prohlásila, že kdo nechce jezdit v BMW, nemusí hrát v seriálech. Já v drahém autě nejezdím a věřím, že pro spoustu mladých herců je to způsob obživy. Vystudují a pak mají doma čekat, až si na ně vzpomene nějaký filmový režisér? Filmů se tolik netočí a hrají v nich pořád ti samí.

Když máte kvůli natáčení vstávat v pět ráno, neříkáte si, jestli to máte ve svém věku zapotřebí?

Jsem schopná absolvovat to tak dvakrát do měsíce, produkce je naštěstí ohleduplná, dává mi spíš odpolední frekvence. Neodmítám takové nabídky, protože mě pořád baví hrát. V seriálu se repliky naučím před natáčením a zapnu krátkodobou paměť, navíc je možnost záběr opakovat. Divadlo je o hodně namáhavější. Musíte se naučit roli, dva měsíce ji zkoušet, chodit hrát večer, líčit se, absolvovat na můj věk náročné fyzické výkony.

Příjemný je i přivýdělek k důchodu, že?

Samozřejmě, ale kdyby mě to nebavilo nebo kdyby mě to stresovalo, nemohla bych hrát. Nezávidím penzistům, kteří si přivydělat nemůžou. Ani hercům v oblastních divadlech, kteří mají gáži kolem patnácti tisíc, mají daleko víc premiér ročně než my v Praze a nemají příležitost přivydělat si v televizi, dabingu nebo rozhlase. Smekám před nimi. Vůbec si nechci stěžovat, že jsem na tom špatně.

Pořád ještě jezdíte na zájezdy?

Jezdím. Cestování je na zájezdových představeních to nejobtížnější, zvlášť když se jede na otočku daleko. Pokud hrozí, že se zpozdíme, kolegové Nárožný a Mrkvička vtipkují: „Nepřijeli jsme o půl hodiny později, ale dlouho trvalo, než jsme vylezli z auta.“Hrát v malých městech nás těší, je tam skvělé publikum. Nemají výběr z devadesáti divadel jako v Praze, jdou jednou za čtvrt roku, berou to jako sváteční záležitost. S některými inscenacemi jezdíme dvacet let, přece teď neřeknu, že se mi už nechce. angelika byla naivní limonáda

Předem jste mě upozorňovala, že nechcete mluvit o filmové Angelice. Proč? Snad každému, kdo vás slyší promluvit, se vybaví ona.

No právě. Dabovala jsem spoustu krásných rolí hereček Shirley MacLaine, Ginu Lollobrigidu... A najednou přišla Angelika. Dělali jsme si legraci, že je to naivní limonáda, a po téměř padesáti letech kamkoli přijdu, se mě ptají na ni. Ne že bych ji nesnášela, jen mě to udivuje. Zřejmě je to tím, že Michèle Mercier byla neskutečně krásná.

Sama Michèle Mercier si stěžovala, že jí Angelika zkazila život. Není to i tím, že neumí stárnout?

Možná. Nevím, jestli hrála divadlo, tam se to umět musí. Já jsem se stárnutí nikdy ne-

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.