Nabídli mi jen „vedlejšák“

Známý lingvista Karel Oliva vysvětluje, proč opouští Ústav pro jazyk český, který vedl

MF DNES - - Z DOMOVA - Ivana Karásková reportérka MF DNES

Více než třináct let stál Karel Oliva v čele instituce, která rozhoduje, co je v češtině správně a co proti jejím pravidlům. Když ve středu oznámil, že z Ústavu pro jazyk český odejde, přišlo to – vyjádřeno bohemisty zatracovaným klišé – jako „blesk z čistého nebe“. Osobitý expert na češtinu s charakteristickým plnovousem se v rozhovoru pro MF DNES poprvé obšírněji vyjádřil ke spekulacím, které se kolem jeho odchodu vyrojily. „Nestalo se nic nelegálního, přesto mě pár věcí šokovalo,“přiznává sedmapadesátiletý muž, který se zabývá matematickou lingvistikou a vládne řadou světových jazyků.

O vašem odchodu nikdo neměl tušení. Byl konkurz na nového ředitele legitimní?

Ano, samozřejmě. Moje funkční období končí k 30. září, takže bylo úplně v pořádku, že byl na jaře vyhlášen konkurz. Přes léto se to zorganizovalo a mým nástupcem byl jmenován kolega Martin Prošek. Rozčarovalo mě ale to, co se dělo poté.

Jak vnímat konkurz, do kterého se přihlásí jediný kandidát?

Formálně je jeden uchazeč v pořádku, ale kdybych o tom rozhodoval já, vyhlásil bych asi nový konkurz.

Věděl jste tedy, že končíte jako ředitel, ale počítal, že v ústavu zůstanete?

Vůbec mě nenapadla jiná alternativa, protože vedu v ústavu výzkumný projekt Lindat, který je součástí mezinárodního projektu Clarin. Rozšiřujeme například internetovou jazykovou příručku o nová slova či nová vysvětlení jazykových jevů. Digitalizují se staré slovníky z 19. století, které obsahují výrazy, které už neznáme a jimž při četbě starších knih třeba nerozumíme. Projekt je plánovaný až do roku 2022, takže jsem logicky předpokládal, že v práci na něm budu pokračovat.

Proč to padlo?

S funkcí mi vypršel i pracovní poměr, takže jsme s novým panem ředitelem hovořili o nové pracovní smlouvě, kterou by mi po svém nástupu musel podepsat. No a on mi sdělil, že to neudělá.

Prošek však ČTK řekl, že vám spolupráci nabídl a vy jste ji nepřijal.

On mi nabídl dohodu o pracovní činnosti. Řekl, že na pracovní poměr to není. Rozumíte? To byl šok. Dohoda je přece něco, co dáváme studentům, důchodcům, obecně brigádníkům na příležitostné a spíše neodborné práce. Ne někomu, kdo vede projekt, organizuje a rozděluje práci dalším lidem.

Jak vám to vysvětlil?

Musím přiznat, že jsem z jeho slov zůstal jako opařený. Řekl mi, že kvůli mým nevalným morálním kvalitám ho lidé přede mnou varovali. Přitom nový pan ředitel několik let také pracoval na projektu Lindat – a nikdy jsme spolu neměli žádné spory.

Máte tušení, jací lidé?

Ústav má 157 zaměstnanců a jistě tam nemám jen samé přátele. Je tam např. skupina mladých, řekl bych neomarxistických odborářů, kteří si na mě vymýšlejí nesmysly, například veřejně tvrdí, že prý jsem ústav údajně protiprávním jednáním vystavil nebezpečí až dvoumilionové pokuty. Já to dál nechci rozebírat, jsou to prostě lži, ale zrovna tito lidé budou nepochybně akce nového pana ředitele s povděkem kvitovat. Většinou jde o jedince, jejichž pracovní výkon není zrovna vzorový – a já tu práci po nich vyžadoval.

Vyjádřil jste se i obecně o poměrech v Akademii věd, souvisí to s vaším případem?

Ani ne. Jsem ale například velmi zklamán, jak její vedení zachází s Akademickým bulletinem, který hlavní redaktorka vypiplala do skvělé, skutečně reprezentativní podoby. Jsem členem redakční rady a nikdo nás ani nesvolal, nikdo nic neřekl, nic se neprojednávalo – a paní šéfredaktorka dostala hodinovou výpověď. Několik čísel bulletinu teď prostě vůbec nevyjde. Akademie pro mě byla dlouho podnik, který si zachovával určitou kulturu jednání, ale takovéto kroky ten obrázek dost kazí.

Přitom se svého času spekulovalo i o tom, že byste dokonce mohl stanout v čele Akademie.

To mi navrhli z jednoho jiného významného pracoviště Akademie věd už tak před čtyřmi roky. Já to nakonec ani nezvažoval.

Jaké máte plány? Což zkusit kandidovat rovnou na prezidenta, to teď letí.

Inu, já myslím, že radši zůstanu u té vědy. Jasně že si nehodlám natáhnout bačkory a sednout si před televizor. Něco se rýsuje, ale počítám, že budu chvilku jazykovědec na volné noze.

S pocitem křivdy na duši?

Ale ne, ačkoliv jsem přesvědčen, že vše šlo zařídit kulturněji. Jenže každý prostě jedná tak, jak má nastavené etické standardy. Nejhorší, co mě teď čeká, je narychlo vyklidit kancelář. A že se tam toho za těch 13 let nahromadilo.

Foto: Profimedia.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.