O jednom hodně vzdáleném útěku přes hranice

MF DNES - - NÁZORY - Komentátor MF DNES — Luděk Navara

všelidovém hlasování zlegalizovali úplně. Od ledna 2014 si každý dospělý člověk (starší jedenadvaceti let) může v Coloradu vypěstovat šest rostlin konopí, a v malém množství jím může dokonce obdarovávat další dospělé občany. Problém se sháněním léčebného konopí tím v tomto státě jaksi odpadá.

A jaké další efekty legalizace konopí v Coloradu přinesla? Stačí se podívat na rozpočtové příjmy. Jen letos v srpnu legální prodej konopí přidal do státní pokladny více než sedmnáct milionů dolarů, což je o třetinu více než v srpnu 2015.

Za celý rok 2015 přišlo do rozpočtu Colorada z prodeje konopných produktů zhruba 130 milionů dolarů, což je docela významná částka i ve vztahu k celému rozpočtu o objemu 29 miliard dolarů.

Ještě jedna generace

Válka proti konopí v Americe zkrátka skončila a po sto letech konečně zvítězil zdravý rozum. Velká konopná revoluce je na postupu a dříve nebo později dorazí ve velkém i do Evropy. Stačí, aby dorostla ještě jedna konopná generace, a budeme na tom stejně jako Američané.

Mimochodem, za pár týdnů budeme moci živě sledovat další etapu této metamorfózy. V listopadu bude celý svět čekat na výsledek dramatického souboje mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem, ale mnohem zajímavější budou referenda v Kalifornii, v Maine a na Floridě. V prvních dvou státech budou voliči rozhodovat o úplné legalizaci konopí po vzoru Colorada, na Floridě si podle všeho odhlasují léčebné konopí. A co uděláme my?

Tak „Peroutkův“článek o gentlemanství Adolfa Hitlera se nakonec přece jen našel. A opravdu byl otištěn na stránce vlevo dole, jak s odkazem na svou fotografickou paměť tvrdil prezident Miloš Zeman.

Falíruje v tom nepatrný detail, že nevyšel v Přítomnosti, ale v Rudém právu. A i když je nepodepsaný, tak vzhledem k tomu, že vyšel v partajním deníku KSČ, je vyloučené, že by ho napsal Ferdinand Peroutka. Jen pro pořádek: ani komunistický redaktor Hitlera neopěvoval, šlo o ironii a součást zamotané mediální přestřelky mezi několika partajemi a jejich deníky. A národní socialisté, k nimž Peroutka myšlenkově inklinoval, v přestřelce vystupují jako Hitlerovi kritici. V každém případě je vše úplně jinak, než jak už skoro dva roky tvrdí Miloš Zeman.

A jak na nový nález reaguje Hrad? „Nález dokládá vše, co jsem celou dobu během pátrání po článku Ferdinanda Peroutky říkal,“nenechává se znervóznit mluvčí Jiří Ovčáček. Přeloženo: hledali jsme hodinky, našly se holínky, ale to jen potvrzuje naši pravdu, protože obojí se natahuje.

V každé nové fázi sporu o Peroutku se zdá, že jeho tragikomičnost už dosáhla dna, ale o měsíc dva později se ukáže, že může být ještě hůř. A tak se Miloš Zeman dál nedokáže odtrhnout od chodníku, na němž cosi rozšlapal, a nedokončený student andragogiky a bývalý redaktor bolševických Haló novin si dělá puvoár na výklad předválečné historie a soud místo toho, aby soudil, fabuluje, jak co v historii bylo, jak to mělo být a kdo byl antisemita.

Co se svou pověstí provádí prezident Zeman, mluvčí Ovčáček nebo soudce Novosad, je vcelku jejich osobní věc. Že se při tom Pražský hrad jako výkladní skříň této země mění v instituci, která je jen pro smích, to už se bohužel týká nás všech.

Válka proti konopí v Americe skončila a po sto letech konečně zvítězil zdravý rozum.

Vposledních dnech tahle zpráva oběhla svět, severokorejský voják pronikl do jižní poloviny své rozdělené vlasti. Překonal přitom hranici, která je považována za nejstřeženější na světě.

Vypadá to jako hodně exotická informace. Obě země jsou od Česka tak vzdálené, že nás to ani moc nemusí zajímat. A zdá se, že se nás to netýká ani jakkoliv jinak. Naše vlastní hranice jsou volné, otevřené, nemusíme riskovat život při cestě k sousedům. Což severokorejský voják riskoval. Jednak při překonávání hraničního pásma, jednak při případném neúspěchu, který by skončil návratem a pravděpodobnou smrtí.

Jenže není to tak dávno, kdy naše hranice vypadaly podobně a takové zprávy, jako ta o útěku severokorejského vojáka, plnily stránky novin na Západě. Psalo se v nich ovšem nikoli o Severní Koreji, ale o Československu a jeho hranici s Německem (západním) nebo Rakouskem.

Dnes při čtení zprávy ze Severní Koreje máme ovšem jasno. Nepochybujeme o tom, že takový voják totalitní země má právo utéct a odmítnout jí sloužit. Nejspíš se jen podivíme nad tím, že režim, který hromadí zbraně a současně nechává hladovět vlastní obyvatele, se ještě stále drží.

Nicméně o vlastních dějinách uvažujeme jinak. České soudy se dlouhé roky po pádu komunismu zdráhaly plně rehabilitovat vojenské zběhy, protože ... Proč vlastně?

A mnozí z nás se na uprchlíky přes železnou oponu dodnes dívají jako na podivíny. Protože – přece stačilo počkat, ne? A kdo chtěl přes železnou oponu, přece jen sám hazardoval se životem, ne?

Pohraničníci si stavějí památníky a ostatní raději zapomínají. Protože takový riskantní útěk přes ostře střeženou hranici – ten se snad mohl odehrát jedině v takové Severní Koreji, ne?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.