Tři generace: V čem jsou jiné?

MF DNES - - ONA DNES TÉMA -

Moje mamka se dočkala automatické pračky na prahu čtyřicítky, babička splachovacího záchodu v šedesáti. Kadibudku jsem v dětství brala jako kolorit vesnice, praktické problémy typu „chodit přes celou zahradu těhotná třikrát za noc“mi byly vzdálené. Zato velké prádlo mi lezlo na nervy: v pátek večer namáčet, v sobotu ráno roztopit pod kotlem na vyváření, pak prát a ždímat v primitivních spotřebičích, mezitím několikrát ručně máchat. Když o tom vyprávím dospívající dceři, tváří se stejně jako při historkách o frontách na lyže, na kolo Favorit, televizi, mandarinky, rozinky... A při vzpomínce na modré trenýrky, které musely mít všechny holky povinně na tělocvik, a bulharský kemp jako naši jedinou zahraniční dovolenou mě lituje víc než kvůli tomu praní. Ale podobně jako já, moje máma i babičky má stejné představy o budoucnosti: najít fajn muže a pořídit si děti. Tím patříme mezi většinu českých žen napříč generacemi: v průzkumu agentury Median se s tvrzením „Moje rodina je pro mě vždy na prvním místě“ztotožňuje 71 procent žen do 25 let a 85 procent starších žen. Téměř bez ohledu na vzdělání, příjem a bydliště.

Bydlíme s rodiči

Asi nikdo nebude rozporovat, že nejdůležitější je vliv rodiny. Pokud potomek vidí, že se rodiče mají rádi, baví je jejich práce a nezapomínají na své přátele a koníčky, zřejmě bude chtít žít podobně. S výjimkou pubertálních výkyvů. Když vařím marmeládu, pokaždé si vzpomenu, jak jsem ve čtrnácti při vypeckovávání višní tvrdila, že to ni-kdy-v-ži-vo-tě dělat nebudu. Nemění se okoukané vzorce, ale jen kulisy a okolnosti. Třeba elektrospotřebičů máme plné byty (i těch, které nepoužíváme) a přijde nám neuvěřitelné, že ještě v roce 1961 neměla téměř polovina bytů a rodinných domků zavedený vodovod a komfort koupelny či sprchového koutu si podle Českého statistického úřadu užívalo jen necelých 38 procent domácností. Ústřední či etážové topení mělo jen devět bytů ze sta. Jak se žilo v pavlačovém domě s jediným kohoutkem (se studenou vodou) na patře, vtipně dokládá komedie Zítra to roztočíme, drahoušku! Cenným dokumentem doby je bezesporu cyklus Heleny Třeštíkové Manželské etudy. Připomíná, jak tahání uhlí ze sklepa do bytu po babičce bylo vlastně velkou výhrou – v porovnání s nutností bydlet u rodičů, protože na byt se čekalo léta. Svobodní byli až na konci pořadníků, proto spolu mladí nežili „jen tak“.

V knížce Vlastní cestou? Životní dráhy v pozdně moderní společnosti socioložka Hana Hašková poukazuje na fakt, že dnešní mladí zůstávají bydlet u svých rodičů i dávno po dosažení plnoletosti. „Déle studují, takže jsou finančně závislí na rodičích. A prodlužuje se i doba mezi ukončením studia a prvním

onadnes.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.