Dramaticky narostl počet dětí narozených mimo manželství téměř na polovinu.

MF DNES - - ONA DNES TÉMA -

Jak se zvyšuje věk nevěst, logicky mají ženy děti později. Vloni bylo poprvé víc rodiček mezi čtyřicátnicemi než mezi dívkami do 20 let. Se zakládáním rodin otálejí hlavně vysokoškolačky. Před patnácti lety nemělo děti 11 procent pětatřicetiletých vysokoškolaček, před pěti lety už jich byl dvojnásobek. Pro srovnání: mezi vyučenými jich bylo jen necelých 10 procent.

nemanželské děti

Nejenže máme potomky později, ale taky jich máme méně. „V polovině 60. let minulého století na každou ženu připadalo v průměru o něco málo více než dvě děti, poprvé rodily půl roku po 22. narozeninách. Mimo manželství se rodilo jenom pět procent dětí,“říká Roman Kurkin z oddělení demografické statistiky ČSÚ. O čtvrtstoletí později se výrazně změnil jen počet nemanželských dětí: téměř se zdvojnásobil. A dnes? „Na jednu ženu v průměru připadá už jen okolo 1,5 dítěte a průměrný věk prvorodiček narostl na 28 let. Dramaticky narostl počet dětí narozených mimo manželství na téměř polovinu, u prvního dítěte dokonce na 60 procent.“

Proč to tak je? Do vdávání se nehrneme. Už dávno není ostuda žít „na psí knížku“, dnešní mladá generace nepotřebuje mít svůj vztah potvrzený razítkem, pro méně vydělávající může být argumentem, že z hlediska sociálních dávek se vyplatí být samoživitelkou. Placená čtyřletá rodičovská dovolená sice na první pohled vypadá jako úžasný prorodinný prvek, o kterém se našim matkám a babičkám mohlo jen zdát, ale pravdou je, že tak dlouho doma jsou hlavně méně vzdělané ženy s nízkými příjmy. Ty s vysokými platy si zaplatí chůvy, střední třída se dostane do pasti – na chůvu nemá peníze, o místa ve školkách je boj a jesle téměř zanikly. I proto Česká republika patří mezi země s největším dlouhodobým negativním vlivem mateřství na zaměstnanost žen. Matek s dětmi do 15 let je zaměstnáno jen 61 procent. To představuje podle statistik OECD jedno z nejnižších čísel v Evropě a i v tradičně prorodinném Polsku je matek zaměstnáno víc. A v Rakousku, Nizozemsku, Slovinsku, Dánsku a Švédsku dokonce přes tři čtvrtiny z nich.

Jakmile si ale dítě pořídíme, chceme se mu věnovat. „Od devadesátých let se stále častěji setkáváme s tím, že ženy dítě vnímají jako poslání i životní cíl,“připomíná socioložka Romana Marková Volejníčková. Posun dokládá třeba na kojení. „V poválečné době lékaři a lékařky často matkám doporučovali umělou výživu z lahve kvůli hygienickým podmínkám a často i kvůli stravě matek, která nebyla bohatá na vitaminy, což mělo vliv i na kvalitu mateřského mléka. Od sedmdesátých let nastává výrazný obrat, který vyústil v současný stav, kdy je umělá výživa kojenců často vnímána velmi negativně.“

Kam vývoj spěje? Prý k sendvičové generaci: pokud potomci narození čtyřicetiletým (a starším) rodičům budou taky se založením rodiny otálet, nejenže ochudí své děti o vitální babičky a dědečky, ale taky se jim může stát, že jednou rukou budou přebalovat své batole a druhou nemohoucího rodiče. Nebo si pořídí psa či kočku, kterými mladé páry nahrazují děti už dnes. Ani jedno jim nepřeju. První dítě jsem si pořídila ještě na vysněné vysoké, druhé po pár letech zajímavé „kariéry“a dneska si můžu užívat. Třeba chodit dvakrát týdně do divadla. ●

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.