Jeto O FOUS

Na rodičovství mi nikdy nevadila ta hromada práce. Ale fakt, že jsem se stala rukojmím únosce jménem Strach. Hloupě jsem si myslela, že mne propustí, až děti dospějí. Omyl, ale nepřestávám za své osvobození bojovat.

MF DNES - - ONA DNES FEJETON -

sedím a kolem mě létají vyhraněná slova o tom, že se sem valí ty davy čmoudů a nikdo tomu není schopen udělat přítrž. Říkají to i lidi, se kterými se velmi úzce znám. Nikdy pak nevím, jak se mám tvářit, a řeším:

a) Jestli jsou barvoslepí – já jsem přece taky čmoud.

b) Zatím tu není z uprchlíků skoro ani noha, zato řečí o nich miliarda.

Každopádně mi je pokaždé trapně. Občas to nevydržím a ozvu se.

Dostává se mi geniální odpovědi: „Ty seš ale přece něco úplně jiného!“Super, takže od teď budeme s dětmi chodit po městě s cedulí na zádech: My jsme TI jiní.

Taky jsem slyšela: „No, jo no. Když se kácí les, lítají třísky.“Neměla bych si tedy pořídit triko s nápisem: Já jsem ta tříska. (I’m splinter.)?

Taky si můžu pořídit placku: I’m čmoud, but yours. ( Jsem čmoud, ale váš.)

Za všechno může moje máma. Kdyby mě měla s Evropanem, vypadali bychom hezky tuzemsky. Nebo možná ne, když se rozhlídnu po ulicích, vidím takový mix typů, že vlastně ani nepoznám, kdo je cizinec a kdo našinec. Nechci být patetická, ale občas si dnes vzpomenu na norimberské zákony. Říkám si, co asi cítily židovské mámy, když přišívaly žlutou hvězdu na kabátky svých dětí?

Na internetu se tuhle objevila fotka královského blonďatého andílka prince George s popiskem „nejroztomilejší tříleté dítě planety“v kalhot- kách za 1 500 liber. Nějak jsem musela myslet na stejně stará uprchlická batolata, co se motají někde v blátě.

Sama se sebou už nic neudělám. Když si mě bude chtít někdo podat, tak si mě holt podá. Islamista jako nacionalista.

Bojím se obou, ne že ne. Ale legitimovat se svým českým pasem na potkání nikomu nemíním. Když nikomu nesmrdí moje daně, tak ať si trhne.

Syn si už je zase v tahu. Odletěl si dopsat diplomovou práci na jednu technickou univerzitu za moře. Všichni se mě ptají, jestli se vrátí – prej by měl. Protože stát potřebuje jazykově vybavené techniky. Já ale nevím, jestli se vrátí. Jestli to chce on a jestli to chci i já. Jen vím, že chci, aby byl šťastnej. S fousama i bez nich. Můžu ho samozřejmě znovu poprosit, aby se v Čechách holil a neprovokoval. Když je vzduch nabitý třaskavinou, netřeba ještě škrtat zápalkami. Ale vás prosím taky: neškrtejte sirnými slovy. Aspoň ne přede mnou. Nemusím slyšet všechno. Všichni to dnes máme jen o fous... ●

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.