Armádu posílili civilisté

Armáda posílila o stovky rekrutů. Na dobrovolný výcvik poprvé v historii nastoupili i civilisté.

MF DNES - - FRONT PAGE - Reportáž Pavel Švec reportér MF DNES

Zastavit! Levou ruku natáhněte a položte na rameno muže před sebou, držte rozestupy! Už se nebavte... nyní jste vojáci. Povely prořezávají vydlážděný plac uprostřed kasáren ve Vyškově. Linie červených dlažek tvořící na nádvoří pravoúhlou síť pomáhají instruktorům v maskáčích a černých kšiltovkách srovnat nové podřízené, již rozřazené v dílčích jednotkách, do pravidelného tvaru. Dril, který pravděpodobně v životě nezažili, trvá asi dvacet minut. Jednotky, pozor! Slavnostní nástup rekrutů je připraven. Šest stovek mladých mužů a žen stojí v sešikovaných čtyřstupech. Většina jich je stále v civilu. Narukovali totiž před pár hodinami a výstroj si ještě nestačili obléknout. Nicméně už teď jim musí být jasné, že tady se s nimi párat nebudou. Tenisky a džíny vymění již odpoledne za černé kanady a maskáče a k večeru to začne.

Sen kluků: popelář nebo voják

V naprosté převaze jsou budoucí profesionální vojáci, kteří mají před sebou tři měsíce tvrdého výcviku. Zhruba desetinu tvoří lidé, již chtějí vstoupit do poloprofesionálních jednotek aktivních záloh, a zbývajících šestnáct se přihlásilo k historicky prvnímu dobrovolnému vojenskému cvičení – jakési alternativě někdejší vojny.

Avšak mnohem intenzivnější než před dvanácti lety, kdy byla vojna zrušena. Tito dobrovolníci stráví v kasárnách následující měsíc a půl.

„Kluci chtějí být v dětství popeláři nebo vojáci. Mě vždy armáda zajímala, vnímám ji jako prestižní organizaci a chtěl bych zde získat praktické zkušenosti k případné obraně země ve válce, ale třeba i k pomáhání při živelních pohromách,“svěřuje se po nástupu osmadvacetiletý Brňan Lukáš Kratochvíl, ještě včera dělník v elektrovýrobě.

Někteří kolegové v práci ho mají za blázna, jenž si sem přišel „hrát na vojáčka“. Další ho podpořili a jsou na něj hrdí. Ono totiž zvládnout fyzickou i psychickou zátěž, jež ho čekají, nebude nic snadného. Podle instruktorů zhruba šestina rekrutů odpadne a výcvik nedokončí. Na rozdíl od profíků bude alespoň o víkendech doma.

Umět ubránit rodinu

„Dobrovolníci budou cvičit čtyři dny v týdnu. Nejprve, stejně jako vojáci z povolání, podstoupí teoretické kurzy v učebnách a až v dalších týdnech půjdou do terénu či na střelby,“vysvětluje vedle stojící podplukovník Jiří Studničný, náčelník Centra základní přípravy.

Na lodžiích ošuntělého paneláku za jeho zády – který slouží jako ubytovna – se hemží profesionální vojáci a do chvíle, než je důstojník přísně okřikne, „zobáky“zvědavě okukují. Kasárny už něco pamatují. Opraveno je zde jen pár domů.

Režim tu zpravidla začíná v pět hodin ráno rozcvičkou. Následuje snídaně, nástup a pak práce. Na skromný dvoulůžkový pokoj se nováčci dostanou až dvě tři hodiny před půlnocí. Ovšem čekají je i noci strávené v okolních lesích.

„Očekávám, že to bude hlavně dřina. Nejvíce se těším, až půjdu do terénu. Doufám, že se seznámím se zbraněmi a naučím se, jak bránit svoji zem v případě potřeby,“vysvětluje svou motivaci mladá dobrovolnice Simona Favero z Brna.

Odhodlaný výraz ve tváři a předpisový vojenský postoj moc nenapovídá, že na střední umělecké škole vystudovala restaurování keramiky. Ostatně armádu má v genech. Její pradědeček bojoval na Dukle.

Je jedinou ženou z šestnácti Čechů, kteří mají vedle profesionálů a aktivních záložníků utvořit „třetí složku“armády – dobrovolné zálohy. Tedy civilisty, kteří budou mít za sebou základní vojenský výcvik (střelba, taktika, chemický, zdravotní a topografický kurz) a v případě ohrožení, či dokonce války s nimi může stát počítat.

Dobrovolné cvičení umožňuje nový zákon platný teprve tři měsíce. A za tu dobu se armádě přihlásilo na devět stovek Čechů. Již od příštího roku se proto plánují další cvičení. „Báli jsme se, že bude jen pár zájemců, ale jsou jich stovky. Touto možností jsme mimo jiné chtěli zjistit, zdali jsou občané ochotni se na obraně vlasti podílet. Ukazuje se, že ano,“říká ministr obrany Martin Stropnický.

Manažer pod frčkami

Na rozdíl od stovek nováčků v civilních šatech, kteří mnohdy ještě poněkud toporně opouštějí místo slavnostního nástupu, je Favero a další dobrovolníci již v uniformě. Mají náskok, protože se ve vyškovských kasárnách hlásili již v sedm ráno, a hodiny strávené ve skladech s výstrojí tak mají dávno za sebou.

„Beru to jako dovolenou. V práci rozhoduji o lidech já, tak konečně bude někdo rozhodovat o mně a mohu duševně vypnout. A také se těším, že budu spolupracovat s lidmi, kteří jsou z úplně jiné branže,“říká jedena třicetiletý Petr Soukeník, IT manažera skaut.

Muž vedle něj se usmívá pod hustými vousy. Jakmile si toho všimne velitel, ujistí ho, že o ně již zítra přijde. Zarostlý rekrut? Neexistuje.

2x foto: František Vlček, MAFRA

Pohov! Ministr obrany M. Stropnický hovoří s civilisty, kteří se přihlásili na výcvik.

Do zbraně Vystudovala uměleckou školu, přesto chce umět i bojovat. Simona Favero je jedinou ženou z šestnácti dobrovolníků, které čeká výcvik.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.