Táto, nebrzdi v zatáčce!

MF DNES - - NÁZORY -

Táto, nebrzdi v zatáčce!“poroučel syn, když jsme zastavili u stánku v Losiné na klobásu. „V zatáčce se nebrzdí. To tě vytlačí do protisměru nebo do příkopu. Jestli musíš, přibrzdi si před zatáčkou.“

Vím to, ale v jím udané rychlosti mi to nedá a brzdové světlo mě prozradí. Většinou sleduji jeho stopu, ale dnes on jede za mnou, aby prý viděl, jak mi to jde.

„A neboj se ji víc naklonit, ona to chce, povede tě. Věř jí.“Jonathan je Američan a pro ty je loď, auto a motorka „ona“. Mám rád motorkářské vyjížďky se synem. Jak k tomu došlo? Jonathan ví, že jsem jezdil, viděl naši svatební fotku, jak jedeme z kostela sv. Martina ve zdi po Národní třídě na lambrettě, dnes již zaniklé italské značce. Na té jsem čtyři roky jezdil z Dobešky do práce v tiskárně v Holešovicích. O patnáct let později jsem si na Long Islandu udělal americký řidičák a na vespě dojížděl do práce.

Po zakotvení v Plzni mě syn vyzval, abych se vrátil k ježdění po dvou kolech. Že prý si projedeme Norsko podél fjordů. Zatím si vychutnáváme okresky v Plzeňském kraji. Syn vede, já za ním žasnu, jak zvládá i ty nejostřejší zatáčky, kdy mi vždy ujede. Kdybych „ji“dokázal víc naklonit, tolik by mi neujížděl!

Říká se, že motorkáři se dělí na dva druhy: na ty, kteří „ji“již položili, a ty, kteří „ji“položí. Jonathan svou dvanáctistovku již jednou nahnal v zatáčce do příkopu. Naštěstí z toho bylo kromě rozmlácené motorky jen naražené žebro.

Lambrettu jsem položil v Praze třikrát. Kromě prasklého štítu, odřené stupačky a mého ega to dopadlo bez zranění.

S návratem do sedla jsem váhal. Mám dost síly, abych ovládal vratkých dvě stě kilo? Budou v případě ohrožení mé reflexy dost rychlé?

Ještě na Long Islandu jsem s odřenýma ušima absolvoval dvouapůldenní kurz, když jsem dostal extra body za pohotové brzdění v krizové situaci. A když jsem pak zvládl vyjížďky s instruktorem, nebylo úniku. Na jeho doporučení jsem si pro začátek koupil něco „menšího“.

BMW Scarver 650 je lehká, snadno ovladatelná mrška. S ní jsem si vyjel poprvé koncem března. Bylo sucho, ale všude ještě nesmetený písek, kterým v zimě sypají na Long Islandu silnice. Přítel motorkář vybral trasu – postranní cesty severního pobřeží, v neděli dopoledne minimální provoz.

Herbert vedl, já jsem sledoval jeho stopu až do chvíle, kdy mu ve svažující se levotočivé zatáčce na písku proklouzlo zadní kolo. Když on projel jen taktak, já jistě spadnu, prolétlo mi hlavou. Co teď? Zaregistroval jsem jak písek na cestě, tak vysokou trávu a nízké křoviny přímo přede mnou. Moje reakce byla – nezatáčet. A že mám ABS brzdy... ABS brzdy a hustý porost mne bezpečně zastavily. Trošku v šoku jsem zůstal v sedle, obě nohy na zemi.

Herbert ocenil, jak jsem situaci zvládl, a to rozhodlo. Kdybych „ji“tehdy položil, dnes bych se nevytahoval, že mám dva „boxery“? V USA 1150 cc, v Čechách 850. Obě jsou krásné, granátově rudé...

Když on projel jen taktak, já jistě spadnu, prolétlo mi hlavou. Co teď?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.