Výstřel

MF DNES - - NÁZORY -

Kandidát do Senátu za KSČM Pavel Franěk tvrdí, že za totality, tedy před rokem 1989, mohl studovat každý, kdo chtěl. A neví nic o speciálních povoleních pro vyvolené jménem výjezdní doložka, které umožňovaly vycestování do některých zemí. O tom, že některým nevyvoleným bylo zakázáno cestovat úplně a že se na hranicích střílelo, ani nemluvě. Samozřejmě, že to, co Franěk tvrdí, není pravda, ale jeho voliči ty nepravdy slyšet zřejmě chtějí a on jim je nabídne. Protože všichni ti, kteří nesou vinu za to, co se tu dělo před rokem 1989, velmi ocení každé slovo o tom, že ta vina se alespoň v něčích očích rozmělní a promění v jakousi formu úspěchu. Sejme břímě odpovědnosti z ramen a nabídne svatozář. No, nekupte to. Komunistický kandidát na hejtmana Středočeského kraje Zdeněk Štefek zase začne ve veřejné debatě tvrdit, že Milada Horáková páchala trestnou činnost. Jen blahosklonně dodá, že oběsit by ji už dnes nenechal. Mluví tak o procesu, který, jak dávno víme, byl zinscenovaný. I z jeho strany jde o lež, protože také víme, že tito neprávem odsouzení byli později rehabilitováni a žádné trestné činnosti se nedopouštěli. To je prosím soudní rozhodnutí, nikoli názor.

Vypadá to, že někteří z těchto rudé vlajce oddaných lidí jsou stejní jako před třiceti lety a říkají stejné nesmysly, jako se říkaly tehdy. Můžeme nad tím a) mávnout rukou, b) snažit se s tou situací něco dělat, c) domlouvat se s těmito politiky na budoucích koalicích a formách povolební spolupráce na různých úrovních. V třetím případě se asi někteří politici budou podobné výroky snažit přeslechnout, nebo ne?

Debata o spolupráci s komunisty se vede v Česku už čtvrt století, ale zatím na úrovni vlády nikdy nenabrala konkrétní obrysy. I když v krajích, obcích, tam je to jinak, ale ve vládě jde přece jen o víc, o mezinárodní směřování země, o bezpečnostní struktury, o členství v NATO...

Zatímco Andrej Babiš připomíná, že jsou to voliči, kteří komunistům stále házejí své hlasy, Bohuslav Sobotka připouští, že by se (spolu)vládě s komunisty nebránil.

Jistě, můžeme spekulovat o tom, komu a jak jsou podobná slova čelných politiků určena, protože je můžeme vnímat v kontextu náznaků budoucích politických jednání a brát je jako jakési signály, že je tu někdo další, přičemž jejich adresátem v první řadě ten někdo další vůbec nemusí být.

Politika už taková je, od podobných slov může být snad ještě daleko k činům, ale třeba ta slova mají za cíl tu vzdálenost změřit.

Protože není to tak úplně dávno, kdy se ještě mluvilo o pozastavení činnosti komunistické strany, ale ty hlasy jsou tak beznadějně pryč – asi jako mládí Bridget Jonesové.

Rozhodně za současného rozložení sil jsou komunisté docela dost žádáni, a to je to, co se v poslední době změnilo.

Zásadní problém však je v tom, že se nezměnili komunisté sami. Slova, která slyšíme v nynější kampani, i ta, která jsme slyšeli

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.