ANO? Nebo NE?

Čím víc věcí a možností v životě máme, tím častěji se musíme rozhodovat. A to je někdy pěkně těžká práce. Jak si ji ulehčit, a přitom zcela nepustit život z rukou?

MF DNES - - TÉMA - text: karolína křenková

Americká psycholožka Sheena Iyengar o rozhodování něco ví. V obchodě, který lidem běžně nabízel přes tři stovky druhů marmelády, připravila jednoduchý experiment. U vchodu vytvořila ochutnávkové místo, kde lidem nabízela 24 různých vzorků džemu. U stánku se zastavilo šedesát procent zákazníků, nakonec si však marmeládu koupila jen tři procenta z nich. Když psycholožka nabízela šest druhů marmelády, zastavilo se u stánku sice pouhých čtyřicet procent kupujících, ale třetina z nich si sladkou dobrotu nakonec koupila. Snížení počtu vzorků tak šestkrát zvýšilo šanci, že si zákazník nakonec svoji chuť vybere. Tímto experimentem Sheena Iyengar ukázala, jak moc nám přehlcení nabídkou – a to nejen v obchodech – rozhodování komplikuje. Obrovské možnosti, které téměř ve všech sférách života máme, nám

ho tak mnohdy paradoxně ztrpčují.

CO BY, KDYBY...

Variantu marmeládového experimentu zažíváme celý den. Začne to hned ráno u skříně, kdy váháme, co si obléci na sebe. V tomto případě však o nic nejde, stačí prostě sáhnout po tom, co nám přijde pod ruku. Když je volba špatná a my nejsme kvůli krátké sukni celý den ve své kůži, nemívá to fatální důsledky. Pokud však stojíme před vážným životním rozhodnutím, vloudí se nám do hlavy nejen celá řada „cobykdybysmů“(na ty jsme, my ženy, ob-

zvlášť expertky), ale i seriózních úvah. Je snadné se jimi nechat přehltit stejně jako informacemi, které k rozhodnutí potřebujeme. „Na zvažování mnoha různých možností řešení dané situace spotřebuje náš mozek tolik energie, že často nakonec nemáme sílu vybrat žádnou,“soudí psycholožka Zuzana Ježková. Nerozhodnout se však není žádné řešení, celou věc tím jen odsuneme. Pokud váháme, pomůže, když si uděláme alespoň rámcovou představu, jaký může být nejlepší a naopak nejhorší možný důsledek našeho rozhodnutí. Pak je dobré začít shánět informace, které nám pomohou zvolit správné řešení. Když se nám začnou opakovat, je na čase je přestat shromažďovat a situaci nebo problém konečně rozseknout.

MÉNĚ ZNAMENÁ VÍCE

Ani poté, co se rozhodneme, však pravděpodobně nebudeme mít klid. Vysoký počet možností totiž snižuje naši spokojenost s tím, co jsme nakonec zvolili. Důkazem budiž experiment tentokrát z hlavy amerického psychologa Dana Gilberta. Studenty prestižní Harvardské univerzity přihlásil do speciálního kurzu fotografování, na jehož konci si mohli vybrat dvě fotky, které se jim nejvíce líbí. Ty byly posléze zvětšeny a jednu z nich si mohli studenti odnést domů. Druhá zůstala ve škole. Jedna skupina studentů pak dostala možnost během příštích čtyř dnů svůj výběr změnit. Druhá skupina šanci na výměnu neměla. Dopadlo to tak, že vybraná fotografie se jim líbila čím dál tím víc, zatímco studentům ze skupiny, která mohla svůj názor korigovat, se fotka nakonec přestala líbit. A to dokonce i poté, co příležitost na výměnu vypršela.

Díky tomuto příkladu člověk hned lépe chápe další doporučení psychologů. „Pomáhá dát si nějaký časový limit, do kdy se musíme rozhodnout,“radí Aleš Neusar z Univerzity Palackého v Olomouci, který se rozhodováním zabývá na profesionální úrovni. Taková umělá bariéra ale má podle něj cenu jen v případě, že si po učiněném rozhodnutí zakážeme spekulovat o zbylých variantách. „Lidé totiž mají obdivuhodnou vlastnost litovat promarněných voleb, a to dokonce i u naprostých banalit. Pro náš klid je ale výhodnější přesunout pozornost na alternativu, která zvítězila,“dodává odborník.

Stejně zhoubné jako vrtat se v „co by, kdyby“je porovnávání s okolím, s volbami lidí kolem nás. Odvádí to pozornost od našeho vlastního života. A přitom právě trénování pozornosti je dobrým krokem k lepšímu rozhodování. „Pozornost funguje podobně jako sval, takže se dá posilovat,“říká autor knižního bestselleru Konec prokrastinace Petr Ludwig, který doporučuje techniku zvanou mindfulness. Je to taková bezmyšlenková chvilka, která ve výsledku nahodí motory našeho rozhodování. Zkuste deset minut denně nic nedělat, na nic nemyslet, nic neřešit. Jediné, na co se skutečně soustřeďte, je dýchání. Vaše hlava si tak báječně odpočine. „Mozek totiž často utíká k negativním myšlenkám a vzpomínkám. Psychologie tomu odborně říká přežvykování. Studie ukazují, že ženy přežvykují asi třikrát častěji než muži. To je jedno z možných vysvětlení, proč také více trpí depresemi,“uvádí Petr Ludwig.

Rozumným krokem pro zklidnění mysli může být i počet drobných každodenních rozhodnutí omezit, abychom zbytečně neplýtvali energií a zbyla nám na ta velká, důležitá. Mnozí si k tomu účelu podvědomě vytvářejí rituály, které některé činnosti automatizují. Tuhle strategii zvolil i slavný vizionář Steve Jobs, který nosil každý den stejné oblečení, aby nemusel přemýšlet, v čem ráno vyrazí do ulic. Jeho životní postoj se přitom zrcadlí i v řadě produktů technologické firmy Apple. Místo přehršle tlačítek například iPhone nabídl k šoku mnohých uživatelů knoflík jen jediný.

KDYŽ VYBÍRÁME MEZI VOLBOU ŠPATNOU A JEŠTĚ HORŠÍ

Za psychology či životními kouči ve většině případů lidé míří ve chvíli, kdy mají potíže s rozhodováním ohledně práce či vztahu. „Každý chce někam patřit a mít někoho, s kým bude sdílet radost i smutek. Vztahy ovlivňují vnímání sebe sama a spokojenost v životě, proto mohou být rozhodování a výběr subjektivně nejlepšího řešení velmi náročné,“konstatuje psycholožka Veronika Neumannová. Ve vztazích, kde partneři mají potíže, bývá rozhodování těžké i proto, že téměř žádná varianta není bez „ale“. Často máme pocit, že vybíráme mezi řešením špatným a ještě horším. Mnohdy se navíc rozhodujeme mezi důvěrně známou realitou a skokem do prázdna. Nebo máme na stole několik řešení, jež mohou do budoucna přinést něco dobrého, jenže my nevíme, které bude v tomto ohledu štědřejší. „Neexistuje žádný univerzálně platný postup, který by jednoznačně vedl k nejlepšímu rozhodnutí. Ale můžeme zvýšit pravděpodobnost, že se tak stane, pokud si vybereme správně,“dává naději psycholog Neusar.

Když člověk řeší zásadní životní situaci, a tou vztah bezesporu je, musí si uvědomit, že nehledá stoprocentně správné rozhodnutí s tím, že každé jiné je hrozivá chyba. „Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, vždycky díky ní získáte nějakou zkušenost. Nezáleží proto až tak moc na tom, co konkrétně vyberete, neboť cílem života není volit domněle nejlepší možnosti, ale učit se rozhodovat na základě zkušeností. Přičemž z těch subjektivně méně příjemných se často můžeme naučit nejvíce,“uklidňuje psycholožka Veronika Neumannová.

ZMĚNA JE JISTOTA

Podobně se na věc dívá i koučka Zuzzi Husarová. Sama prošla obdobím, které nazývá osobní krizí. V šestadvaceti se to rozhodla řešit radikálně – odcestovala na druhý konec světa, aby v klidu přemýšlela nad tím, co ji v životě vlastně naplňuje a baví. „Dnes už vím, že není třeba jezdit tak daleko, protože všechny odpovědi máme uvnitř sebe. Někdy je ovšem nedokážeme slyšet ani vnímat, protože jsme velice zabředlí do každodenních povinností,“říká. „Utřídění si myšlenek pomáhá k získání odstupu,“souhlasí psycholog Aleš Neusar. Dobrý je například výlet do přírody o samotě. Někdy je totiž nutné se vzdálit nejen mentálně, ale i fyzicky. V tichu přírody nás často napadají překvapivá řešení. A lépe si také uvědomíme, kdo jsme a co chceme.

Stejně jako při rozhodování, zda opustit dobře placené zaměstnání, které nás ale vůbec nebaví, netušíme, zda ještě někdy přijde nabídka na práci za slušné peníze, bohužel nemůžeme vědět ani to, zda potkáme novou lásku, když se rozejdeme s partnerem. Tady nepomůžou ani informace, ani rozbor situace, ale jen víra v sebe sama a naděje, že to vyjde. „ Jedinou jistotou v životě člověka je změna,“přikyvuje Veronika Neumannová.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.